Jeho původní vztah prý už vyprchal, když se se ženou chtěli rozejít, zjistili, že je těhotná, proto se vzali, pak měli ještě jedno dítě a nakonec to skončilo takhle. Časem se i rozvedl. Teď bydlíme spolu a já si donedávna myslela, že nemáme jakýkoliv problém (nebo jsem si to spíš nechtěla připustit). Jenže jsem si ve svém řešení svých problémů (s otcem, strachem z budoucna apod.) nechala udělat rodinnou konstelaci na náš vztah. No, a od té doby to není ono, protože jsem pochopila, že přítel má spoustu neřešených problémů, které řešit nechce (s bývalou manželkou, se svými dětmi, se svou matkou apod.).

     Když jsme se seznámili, říkal, že už nechce další dítě (je to problém, starost, zodpovědnost a hlavně finanční zátěž) a já mu ve svých 20-ti letech kývla, že žádné dítě mít nebudeme. Jenže dneska je mi o sedm víc a čím dál víc cítím, že to dítě chci. Vím, že jsem přítele podvedla, že jsem vlastně slibovala něco, co ani slíbit nejde… On se s tím jakoby smířil a říká, že to kvůli mně podstoupí a přistoupí ještě na jedno dítě. Ani to nemusel říkat, a já nějak vycítila, že to dítě moc nechce, že to vlastně asi fakt přetrpí jen kvůli mně… Jenže na druhou stranu – co když s dítětem budu potřebovat pomoct? Co když mi řekne, že dítě je moje, já jsem ho chtěla a basta? Tvrdí mi, že ne, ale já tomu moc nevěřím (může se tak třeba jen tvářit).

     Taky si už teď dopředu šetřím na mateřskou, protože on vydělává málo, platí dost na své předchozí dvě děti, takže peněz bude málo, nechci mu viset na krku… Celou dobu jsem to asi věděla, jenom jsem tomu nepřikládala důležitost. Teď mi po těch konstelacích začíná docházet (i když si promítnu jeho současné vztahy s jeho dvěma dětmi), že on skutečně nemá vztah k dětem, že mu přijdou jako velký problém (navíc je učitel, takže dětí má asi dost). A já nechci na to všechno být sama.

     On je ve vztahu naprosto spokojený (jak by nebyl, má 100% servis a k tomu sex, kdy se mu zachce), ale já začínám pochybovat. Chápeš, po sedmi letech velmi spokojeného soužití? Jako bych se teď probudila, nebo já fakt nevím…

     No, a aby toho nebylo málo, vstoupil mi do toho další muž. A jako na potvoru, on dítě chce, jemu vůbec nevadí! Ale protože já nemám nikdy nic bez komplikací, je o 20 let starší a má už taky dvě děti (je sice ženatý, ale již tři roky žije sám). Což mu ale jako mému příteli nebrání v tom, aby měl další a myslím, že by byl schopen to dítě i uživit a hlavně mu dát vroucí lásku. Je daleko aktivnější a snaživější.

     A tak já pořád jen sedím, civím doblba a přemýšlím, jak z toho všeho ven. Přítel má sklony mě trochu citově vydírat, vycítil, že se něco děje, dokonce se ptal, jestli se chci rozejít, ale jestli bych pak neměla pocit viny za to, že jsme rozbili jeho původní rodinu… A to on ví, že já mám obrovský výčitky a trápím se tím kudy chodím. Na druhou stranu se mu nedivím, protože do mě vkládal asi obrovský naděje, všechno mu asi zřejmě klape jak si představoval (má své koníčky, klid na ně, já se o vše starám, nehádáme se spolu, je nám fajn), a teď kdyby o mě měl přijít, prostě dělá co může, aby k tomu nedošlo…

     Zatím nic neřeším. Příteli o svém „kamarádovi“ neříkám (zatím je to skutečně jen a jen kamarád), nechci ho ranit, „kamaráda“ poznávám víc, a hlavně se snažím se v tom všem nějak neztratit… Co bude ale dál… až to praskne, to nevím… Díky, Smajlinka.

(pozn.: zvýraznila jsem já – daniela)

ODPOVĚĎ:

Smajlinko, tak nevím – mám být hodná a jen tě konejšit, nebo chceš opravdu radu? Asi jo – takže počítej s tím, že tě tak trochu seřvu… I když jsi určitě zažila moc hezkého a byla i hodně šťastná, musím ti, bohužel, napsat, že jsi víceméně promarnila krásných sedm let a chystáš se v tom pokračovat…

     Nesmírně obdivuju stará přísloví – pro jejich dokonalost. Na tebe sedí minimálně to „z bláta do louže“…Tvůj přítel „číslo 1“ k tobě odešel od průšvihů a trampot své rodiny – prostě přešel k mladinké svobodné milující obdivující odevzdané dívence. To, že teď na tebe sobecky hází vinu za rozvrat svého manželství, je od něj podlé a podrazácké. Věř mi, že kdybys to nebyla ty, byla by to stoprocentně jiná.

     Pravda je, že já osobně jsem proti tomu, aby mladá dívka chodila se ženáčem. Není to většinou nic perspektivního, ztrácí s ním své mládí a také to není zrovna košer, co si budeme povídat, že… Říkáš, že jste si dlouho psali atd. – myslím, že když ses dozvěděla, že je ženatý, že to pro tebe mělo být velkým varováním. Použiju další přísloví: „čím hrnec navře, tím smrdí“ – což v přeneseném slova smyslu znamená, že to, co udělal jedné, udělá druhé i další… Nebo – najdeš-li si partnera v hospodské partičce, nezlob se na něj, když bude volný čas trávit tam (případně ještě pitím). Z toho plyne, že s tímhle vším se dalo počítat…

     Absolutní hloupost od tebe by byla, abys si s  ním pořizovala dítě. A to, že si na miminko „šetříš“, je hloupost už přímo nezměrná. Do něčeho tak nezodpovědného se rozhodně nepouštěj! Dítě není přeci pes, abys mohla takhle hazardovat s jeho životem, budoucností. Ano, stávají se různé průšvihy, maminky zůstávají nezaopatřené s dítětem, musejí se starat jen a jen samy, ale jít do toho už s tak kalamitní perspektivou?

     A teď tvůj další neperspektivní partner „číslo 2“.  Je mu sedmačtyřicet, má velké děti, – a – aby se to nepletlo: zase je ženatý…. A zase jsi to ty ta „nevinná kytička“, která mu má vrátit jeho mládí. Holka, vzpamatuj se!  Samozřejmě, že na tebe bude hodnej, že ti bude kolem hlavy pentlit všechny možný sliby, docela věřím, že je i tak bezohlednej, že by si s tebou udělal miminko. Sice by byl vůči němu pomalu ve vztahu spíš jako dědeček, ale to je teď v současné době v módě. Pánové – zajíci po bůhvíkolikátém odstřelu – si hledají mladé partnerky, aby dokázali sobě i svému okolí, jací to jsou ještě machři…

    Smajlinko – jdi od obou hezky rychle pryč. To ti radím, doporučuju z celého srdce. Záleží však jen a jen na tobě, jak to uděláš opravdu. Ale každopádně by tvého mládí byla velká škoda…

    Rozhodně ti přeju podstatně „rovnějšího“ partnera. Partnera v pravém slova smyslu. Když tak napiš, jak to pokračuje… ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk