Přitom to je často podle hesla „navrch huj a vespod fuj“. Pat Pillips se o své trucky staral, pracoval na nich jako divý, jen aby byly krásné. Nelitoval peněz na další a další lišty se světýlky, kupoval mi různé výborné a ještě lepší leštící pasty na lak a na hliník, a přitom mu bylo jedno, že mi teče kapalina z posilovače řízení a denně musím dolít jeden až dva litry. To je pod kapotou, tam to není vidět J.
     Kabina a sleeper musí být naleštěné, hliníková kola vyleštěna tak, že vypadají jako chromová, nádrže na naftu taky. Přední nárazník je naštěstí z nerezu nebo aspoň chromovaný, výfuky také. Na truckstopech jsou v každou denní hodinu k vidění řidiči sveřepě leštící svého miláčka. Dost se pozná, kdo je majitelem a kdo jezdí s podnikovým truckem, protože ty podnikové nejsou obvykle tak načančané.
     Lidé od Department of Transportation, horší než policajti, jdou více po soukromnících než po podnicích. Dobře vědí, že soukromník nemá a nemůže mít technické zázemí a servis na stejné úrovni s podnikem, dokonce ani nemá tolik peněz na servis a na opravy jako velký podnik. Viděl jsem kdysi na jedné váze krásný, vyleštěný a vyparáděný truck, nový tak, že ještě ani neměl značku. Co měl – byla nálepka – no, co do velikosti je to spíš plakát – zářivé rudý a s nápisem "Out of service". Na schůdku seděl majitel a hořce plakal. Já projížděl kolem bez problémů se škaredou a špinavou obludou, bez jedné zástěrky na trajleru, nárazník nakřivo a komín lehýnce ohnutý, truck očividně podnikový. International cabover si soukromník nekoupí. Není krásný...
     Při rozvážení benzinu jsme měli jako jednu z povinností leštit i hliníkové cisterny na trucku a vleku. Byly lesklé tak, že vypadaly jako chromové a já dodnes nepochopil, proč to ti řidiči dělali. Jezdil jsem tam jen krátce a nějak se mi podařilo tomuhle marnému leštění unikat, však také kdy jsem to měl dělat? Při nakládání, ale i při čekání v rafinerii jsme nesměli, snad prý leštěním vzniká statická elektřina. Při vykládání u pumpy jsme také nesměli, navíc podle předpisu musí řidič stát u hadic a ventilů. Po návratu do podniku už tam čekal další řidič, připravený převzít truck a zase jet. Zbývá už tedy jen leštění za jízdy a to jsem se zatím nenaučil... J.

     Mnohokrát jsem při vjezdu na truckstop slyšel na rádiu nabídku leštění kabiny, nádrží a úklid kabiny zevnitř. Je zvláštní, že tak jako se řidiči starají, aby jejich truck byl zvenčí nádherný, naprosto je nezajímá, v jakém bordelu žijí. Spací pytel hozený na holé matraci, špinavé prádlo všude kolem, to je normální. Mnozí s sebou vozí ještě psa, aby nebyli tak sami, což je pochopitelné. Ale potom jsou ještě navíc všude psí chlupy a okna oslintaná tak, že je skrz ně špatně vidět. Ale to je vevnitř, jak říkám, to se nepočítá.
     Jednou, bylo to v Denveru v Coloradu, jsem zase slyšel nabídku, že mi vyleští nádrže. Potřebovaly to, naposledy se leskly, když truck vyrobili. Přesto jsem neodpověděl; proč bych měl z vlastní kapsy platit za krásu podnikového trucku? Zato jsem za chvíli uviděl scénku přímo nezapomenutelnou – musel jsem zastavit, abych se pokochal. S výrazem maximálního znechucení tam u nádrže klečela – a leštila – přiměřeně reklamně oblečená a zmalovaná ku*va. Okolo stál hlouček řidičů, náramně se bavících, dokonce si myslím, že z toho měli víc zábavy, než kdyby využili pravého poslání této „uklízečky“. Měla holka smůlu, někdo ji vzal za slovo…  Jó, i takové věci se stanou.
     Dnes už se situace trochu mění, trucky jsou čím dál víc aerodynamicky kapotované, i nádrže jsou ukryty a nemusí se leštit, aspoň toho pracného leštění hliníku ubývá. Ještě pochopím proč drobní podnikatelé, majitelé toho jediného drahého a vytouženého trucku o něj tak pečují, ale proč to dělají i někteří řidiči těch podnikových? Ve svém volném čase dřou a nikdo jim to nezaplatí. Zvláštní koníček. Snad jediný důvod mne napadá – obvykle se k tomu leštiči někdo přidruží, pak přijde další a je z toho debatní kroužek.

Michal Málek, Boise, Idaho

linkuj.cz vybrali.sme.sk