Přiznal se mi, že mi nikdy nebyl věrný, protože ho baví sex a se mnou to (obzvlášť v těhotenství) byla nuda.Nechala jsem ho jít, aniž bych moc trpěla. Nechtěla jsem žít vedle takového člověka. Požádali jsme o rozvod. Skončily letní prázdniny a manžel projevil zájem vrátit se k nám. Přišel na to, že je mu sice s Evou dobře, ale že mu všichni moc chybíme. Přišel se slovy, že neřešil naše problémy, ale raději od nich utíkal. Nechal mě v tom samotnou a užíval si jinde. Dovolené jsme trávili každý zvlášť.

     Že kdyby se mnou prožíval to, co s Evou, nemuselo ke krizi dojít. Nechtěl vše vrátit zpět, ale chtěl začít budovat nový kvalitnější vztah. Jeho argumenty se mi zdály být rozumné, nehledě na to, že jsem ho pořád měla někde hodně hluboko v srdci. Souhlasila jsem s návratem s tím, že za minulostí uděláme velkou tlustou čáru a nebudeme se k ní vracet. Když jsem viděla, jak za mnou pozdě v noci jede stopem spoustu kilometrů, jen aby se mnou strávil noc, nepochybovala jsem o jeho lásce ke mně. Znovu jsem se zamilovala do svého muže a prožívali jsme spolu nádherný podzim.

     Před několika dny jsem si všimla, že už není tak šťastný. Přestaly mi chodit zamilované sms a já jsem cítila, že není něco v pořádku. Řekl, že se mu moc stýská po Evě, a že bez ní nedokáže žít. Prý jsem úplně jiná než Eva. To co nemám já, má ona a naopak. Prý bychom se my dvě nádherně doplňovaly. Neví, jestli by ho Eva ještě chtěla. Je si vědom toho, že všem kolem, včetně sebe, svým chováním hrozně ublížil. Odcházel se slovy, že mě má rád, ale jen jako člověka. Odešel – prý bude teď sám.

     Jsem zdrcená, znovu zamilovaná a odkopnutá. Ráno se probouzím s tísní v žaludku. Mám strach z budoucnosti. Jsem najednou neuvěřitelně moc sama, přestože mám dvě úžasné děti a spoustu přátel. Chci věřit, že se časem objeví chlap, který mě  i děti bude mít rád. Zároveň mám pocit, že tak dokonale nedokonalého, hrubého a přitom hrozně příjemného chlapa nikdy nenajdu. Jsem naštvaná, že vedle mě vyrostl z kluka chlap, vybudoval si kariéru a díky naší zkušenosti si ujasní své životní hodnoty a jeho nový vztah s nějakou novou ženou už bude mnohem kvalitnější…

     Miluji ho a taky vím, že je konec! Hrozně to bolí. Zlobím se na sebe, že jsem mu dovolila se vrátit.

Poraďte mi, prosím, jak mám teď v sobě zabít lásku k němu? Děkuji  Zuzana

ODPOVĚĎ:

     Zuzanko, napsala jsi to sice s velkými emocemi – „zabít v sobě lásku“, ale je to tak. Musíš si poručit. Málokdy (snad ještě nikdy), jsem napsala tak jednoznačné NE – jako teď ohledně vašeho současného stavu. Tvůj manžel je pro tebe jen druhem papírovým – pochybuju, že by ti ještě někdy mohl dát víc než debaklový vztah. Jen si přečti, co jsi TY SAMA napsala: jsi mu odporná, jsi slepice, nikdy ti nebyl věrný… Ano, poskytovala jsi mu perfektní zázemí, absolutní servis, máš s ním děti. Dáváš mu útulnost domova. Bohužel, to není to, co on ke svému stylu života potřebuje. Jak vidíš, vydržel to zas jen krátkou dobu – prostě bez vzrušení a svým způsobem „života na hraně“ neumí žít. Je to pro něj zahnívající hladina…

     A ty jsi na něm závislá – právě proto, že ti svým jednáním vygumoval hlavu. Zbavil tě totálně sebevědomí, nevěříš si, nevěříš, že ještě potkáš někoho lepšího … Víš, takových jako je on, je plno. Dokonce víc než těch, kteří jsou „vzorní“. Mám ovšem pocit, že tobě vlastně tak trochu i vyhovuje tahle příšerná sinusoida: jednou jsi dole, jednou nahoře – jednou smutná, příště nááádherné usmiřování…    

     Měla jsem kamarádku v podobné situaci  – vlastně manželský pár. Na první pohled hezké milé manželství. Když jsem pak měla možnost podívat se do zákulisí, byl to horror, jaký by si snad ani Hitchcock nevymyslel. Oba velice inteligentní. On ji týral nesmírně ponižujícím způsobem, ona mu nesmírně poníženým způsobem sekundovala. Jejich rituály byly neuvěřitelné… Trvalo to přes deset let… Ne, žádné velké rodinné scény, žádné rvačky, ani jedna rodina prarodičů nic nevěděla. A přesto to div neskončilo sebevraždou a vraždou. Až tak daleko to došlo. Nemyslím, že by ti něco podobného hrozilo J – tedy, pevně doufám. Ivana tenkrát měla dva malé kloučky, přesto jednoho dne vzala auto a rozhodla se už živá nevrátit…

     Jestli ti můžu něco doporučit – přečti si velice dobrou knížku „Den jako stvořený pro vážnou známost“ od Zdenky Frýbové. Najdeš v ní svůj příběh, jak kdyby ho psala podle tebe… Ano, všechno se stále a stále opakuje. Takže: uvědom si, že jsi ZATÍM JEŠTĚ mladá holka, máš dvě úžasné děti a spoustu přátel. Ano, věř, že se časem objeví chlap, který vás bude mít rád. Teď ale na tohle zapomeň. Tak, jako po nějaké větší nemoci musí zákonitě následovat rekonvalescence, i ty se musíš napřed psychicky postavit na vlastní nohy, získat zpět své sebevědomí, svou sebejistotu. Určitě je ten tvůj kus pěkného chlapa, určitě to se ženskými dokonale umí. Je jistě nesmírně přesvědčivý. Ale – nemůžeš věřit každému dealerovi, každému sňatkovému podvodníkovi, každému podvodnému bankéři, prostě ne všechno, co správně vypadá a jedná, je skutečně správné. Snaž se nebýt v následujících dnech a týdnech sama – díkybohu máš děti, takže je plno práce kolem nich, plno spřátelených maminek… Ale neříkej všem o svém trápení; tím, že to budeš na potkání vyprávět, si nepomůžeš. Snad by tě litovali, ale to je tak vše… Naopak. Spíš si udělej jakýsi plán, program na dny budoucí, co budeš (budete) dělat. Také bys si měla po dnech svátkovacích dojít do nějaké poradny ve své blízkosti, abys si zjistila veškeré materiální nutnosti. Uvědom si například, že příspěvky na děti bys měla dostávat i teď, pokud s vámi tvůj muž nežije… Prostě – nejprve si s někým promluv o těchto ekonomických záležitostech. Před dětmi také moc neventiluj novou situaci…

     Rozhodně nedělej žádné neuvážené kroky.

Ozvi se, jak pokračuješ J – držím moc moc palce!!! daniela

poradna@kudlanka.cz