až mi toho zbylo tolik, co nebylo kam dát, že jsem měla sto chutí se vším praštit a jít si lehnout. Pak nastal čas balení, obalování, zabalování atd. Všechno pořádně zalepit, oblepit, přelepit. Když to máte jakž takž hotové, přijde sousedka a řekne, že to je k ničemu, protože průvan všechno serve a po sídlišti lítají kusy igelitu, pokud ne přímo knížky, vázičky, kalendáře ... no – jednoduše to, co není přímo přibité k podlaze. Opravdu veliké povzbuzení, když má člověk ruce vytahané až na zem a sotva se plazí. Spali jsme tam, kde bylo místo. Já sice na gauči, ale musela jsem se tam dostat přes naskládané hromady a Vašek (manžel) spal s Aidíkem (naším psem) na zemi.

     Tak to byla neděle a pondělí. V úterý ráno před sedmou hodinou k nám vtrhli čtyři chlapi a hned byl bordel všude. Pilky, vrtáky, všeliké nářadí bylo v každé místnosti. Vypadalo to, že k nám vtrhla demoliční četa a také se tak chovali. A my si neměli ani kde sednout. A už vůbec nezmiňuji Aidinku, která najednou neměla ani jeden pelíšek. Naštěstí, že Vašík (syn) bydlí o poschodí níž. Vašek sebral Aidíka a šli k němu. Já tady, v zimním kabátě, postávala v předsíni nebo na balkoně – pokud jsem se tam dostala. Je fakt, že jsem byla tak dobrá v balení a obalování nábytku, že žádný igelit po sídlišti nelítal. Průvan byl setsakramentský. Tak se podařilo, že prach, který údajně sedne i pod nejlíp zabalený nábytek, byl parádně vyfoukáván tu na východ pak zase na západ a tak ho moc nebylo.    

     Práci skončili večer kolem sedmé hodiny. To už jsem vůbec necítila nohy a měla jsem pocit, že se mi v kolenou vůbec neohnou a když si budu chtít sednout, že mi je Vašek bude muset zlomit. A když odešli, tak začalo luxování a jakés takés stěhování. Kolem půlnoci jsem si mohla lehnout s tím, že aspoň jednu skříň mám přestěhovanou. Na další úklid mám čas do jara. To bych měla zvládnout. V pátek nám přijdou ještě namontovat žaluzie a pak už jen úklid, úklid, pečení, Vánoce, Nový rok, Hromnice a ejhle – budou tu Velikonoce... 

   Ještě něco, přátelé – teď jsem si vzpomněla: na tahle nový okna se nesmí nic šroubovat – jako třeba venkovní teploměr a rámy se nesmí mýt žádným prostředkem, který jen trošičku škrábe.

     Tak jsem, na doporučení odborníků, koupila venkovní teploměr, který se nalepuje na rám. Nalepila jsem ho a z hrůzou zjistila, že venku sice svítí sluníčko, ale že je tam mínus 10 stupňů. Odpoledne volal pan Antoš z Ledče a já se ptala, jak tam je. Prý docela hezky. Tak jsem mu řekla, že tady taky, ale jinak děsně mínus. On se divil, protože v Ledči bylo nad nulou. Večer jsem to povídala Vaškovi a on navrhoval reklamaci teploměru. Já ovšem nepočítala s tím, že by nefungoval a tak jsem paragon vyhodila… Zjistila jsem však, že z druhé strany číselníku je šroubek a tak jsem přitiskla prsty z obou stran teploměru a on začal stoupat na nulu a dál do plusu. Vašek dostal nápad, jestli se nedá tím šroubkem nařídit pacička teploměru. A ejhle – problém byl vyřešen. Na pomoc jsem vzala staré odmontované teploměry a podle nich nařídila tenhleten nový. No a je to! Člověk se pořád má co učit.

     Ještě není všem dnům letošního úklidu konec. Když jsem myslela, že už je všechno jakž-takž hotové, Vašek se přihnal s kýblem barvy a hurá do malování. Takže, záclony pověšené, okna umytá, všude kolem oken čisto, nábytek na svém místě a – teď malování. Sice jenom okolo rámů a pod okny, deska mezi dvěma okny (ložnice a dětský pokoj), plus opravy malby po celém bytě. Nemá cenu něco říkat – u nás se dělá všechno jaksi naopak… Takže už tři dny se omalovává  a omalovává. Nevím, co ještě přijde, ale snad to už opravdu končí! Snad…

     Z našeho nového venkovního teploměru by se jeden fakt pominul. Už jsem myslela, že je vše ok… Jeho nastavení na správnou hodnotu venkovní teploty je téměř nemožné. Stále ukazuje +/- 4 – 5°C navíc co do mínusu. Rovnám ho denně několikrát – podle starého Vašíkova teploměru. Na tom je -2° C, na našem –7° C. Najednou mi blesklo hlavou, že bych mohla zkusit nastavit stupnici o 5°C víc. Taky špatně!

     Pak však syn zjistil, že na jeho teploměru je oddělené barvivo – asi 3 stupně a pokusil se ho spojit. Podařilo se mu to, a teď je jeho teploměr v pořádku J. Možná to teď bude OK, protože jsme to spolu nastavili na novém teploměru podle starého (kulatého). Uvidím… Asi po půl hodině: ukazuje zatím přibližně stejnou hodnotu jako oba staré teploměry…

     Po dalších dnech: ne, není to v pořádku, teď ukazuje hodně stupňů nad nulou a přitom je –2°C…JJJ

Danica Tomášková, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk