Vzpomínám na tyhle krásný doby, který trvaly jen necelých sedm let. Tedy od první pohádky, té první opravdové, až po všechny ty každodenně vymýšlené. Můj manžel a posléze i obě děti projevili obrovskou dávku fantazie. Posílali chudáčka pacholíčka všude možně, setkal se s kdekým a kdečím. (Lituji nesmírně, že mě nenapadlo, abych některý ten „díl“ natočila na magneťák. Jak snad z občas utroušených vzpomínek víte, v jejich ranném dětství můj manžel zemřel.)

     Ale – i kdybych natočila, nejspíš bychom o všechno přišli. Když totiž bylo Lence asi kolem desíti, vzala si svou milovanou škatuli s audiokazetami na hory – a vrátili jsme se bez ní… Měli jsme tehdy něco kolem čtyřicet kazet. Na nich pohádky namluvené babičkou (mou mámou), některé nejmilovanější nedělní pohádky z rádia a pak ty, které jsem jim příležitostně namluvila já. A také tam byla jedna, kterou jsem pak obrečela zcela nejvíc: první hlásky a hlášky obou mých ratolestí.

      Máte pravdu, uznávám, že tahle měla být schovaná v netajnějším šuplíku, ale když oni byli v té době malí a občas jsme tam přídávali…

     Léta  - co léta – roky uběhly! Moje holčička má teď už sama dvě skřítčata a chce po mně (no, ona mě hezky mejlem poprosila), jestli bych jí neposlala něco pohádek – hezkých českých – pro děti (3 a 2 roky). A že kdyby takhle nějakej Krteček, že ho oba zbožňují. Prý se jí už povedlo sehnat Krtka 1. – 4. a osmičku, ale nic víc… Vzhledem k tomu, že moji milovaní žijí ode mne předaleko, dá se říct téměř na protilehlém konci světa – letadlem dvaadvacet hodin – slíbila jsem. Neprozřetelně… Pár knížek a dvoje puzzle jsem koupila, a ohledně CD případně DVD nebo audiokazet? Jak jednoduché, zajdu do knihovny, pak za nějakým dobrým duchem a – hned bude co poslat do dálav, mým téměř neznámým vnoučátkům.

     Chyba lávky. Nikde nic, všechno rozpůjčené… A tak si tu stejskám… A skuhrám: nepůjčil by někdo něco? (na nejnutnější chvilku)? J J J. Balíček budu balit nejpozději tak 5. ledna…

     Ale abych nezapomněla na recenzi – z knihkupectví jsem přeci něco přinesla: dvě roztomilé knížky Aloise Mikulky. Alois Mikulka je malíř, sochař, ale také okouzlující vypravěč pohádek. Jeho příběhy a obrazy se hemží katastrofami, padouchy, zloději a desperáty, pohled na ně však rozhodně nebudí hrůzu, ale vyvolává spíše úsměv na rtech. V rozhlase je čítával jako večerníčky Hajaja, totiž Vlastimil Brodský. Celá jedna generace dětí byla ovlivněna nakažlivou fantazií malíře, který miloval zvířátka, cirkusové klauny a oživoval nebeská tělesa.

     Nelze než doporučit – přečetla jsem odpoledne knížečku „Karkulka v maskáčích“ i víceméně prolistovala „Zlatí slavíci“ a jiné pohádky. Jo, až Nikolka a Kryštofek trochu povyrostou, tak je budu pro ně mít připravené J.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk