Nic však nepomohlo, nic ji neodradilo -po absolvování bezcílného brouzdání narvaným marketem jsme se vrátily do Pet-centra (či jak se to tam jmenuje), abychom si vyzvedly už zaplacenýho mrňavýho chlupatce. Zrzavýho kocourka, její tč. kočku č. 6....

     Dostala jsem svolení ty vyděšený chlupy cestou domů hřát na své objemné hrudi. Musím přiznat, že jsem okamžitě zjistila, že je to jedinec nesmírně inteligentní, zvídavý a bojovné nátury. Doma jsme ho obdařily jménem "Rozinka".

     Když jsem se druhý den přišla poptat po osudech všech šesti čtvernožců, užasla jsem: drobounký kočičí mužíček se mezitím stal absolutním vládcem.  Ač je to k nevíře, šestitýdenní kotě už zvládá bez problémů svou „osobní bedýnku“, ví, co je kde dobrého, kde se nejlepší leží, okamžitě si přivlastnil všechny kočičí hračky, porůznu a po všem pohozené.      

    Za svého sponzora si "prefikaně" vybral osobu v domácnosti nejhlavnější, samotnou šéfovou. Na snímcích je výhled z „kočičího pokoje“. Byl původně Dominiky… Těmihle krásně upravenými okny se nyní dívají na sídlištní krajinu pražského Jižního Města jen kočky.  (Ona tu Dominika už jen občas přespí, neboť se právě dokončuje přestavba jejího bytečku z hrůzného na překrásný. A malej Rozinka, i když mu bylo Dominikou nabízeno cokoliv, si přeci jen vybral Marcelu).

     Prouhatec (na snímku), jedna z těch ostatních - je vesnická divoška, která byla Marcelou před rokem zachráněna před jistou smrtí. Další čtyři kočičí individuality (spolu s nesmírně zajímavým interiérem bytu) vám představím zase příště. 

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk