Milá Danielo a všichni ostatní, chtěla bych vám říct pár dalších informací o sobě: tak ohledně bydlení – napřed jsme bydleli ve větším bytě u jeho rodičů, ale před nedávnem jsem koupila byt 3+1 (v dost špatném stavu), který mi pomohl zrekonstruovat nevlastní otec (vlastní před třemi roky zemřel, upil se k smrti. V té době mi neukápla ani slzička až se všichni divili, ale když ho nevidíš plno let a nebo jen opilého, tak co). No, a tento týden se začínáme stěhovat...

      Jsem moc ráda, jelikož už na nikom nebudu závislá a byt je můj. Je fakt, že jak jsem s tátou do nedávna pracovala na posledních rekonstrukcích bytu, tak jsem vždy večer přišla úplně utahaná a to jsem ještě musela žehlit, prát, atd. Od pondělí uklízím krabice s věcmi, vařím, peču – no hrůza, nechodím spát dřív jak ve 12 h. Ráno rychle do práce, ale tady si odpočinu víc jak doma J.

     Drahá polovička? No, ten si jen užívá. Byl například na mikulášský s ženskýma z práce a přišel až ráno v pět, tak jsem opět nespala a probrečela celou noc. Sice se dokopal k tomu, že ráno vstal, dal mi Mikuláše, ale opět hned usnul, a já jela dodělávat byteček. Ale už to vše máme.

Minulý týden mi taky slíbil, že víkend budeme spolu a uděláme si ho pěkný, budeme péct cukroví, a já opět věřila. A světe div se, opravdu nebyl o víkendu ani v hospodě, vlastně celý týden. Akorát to na mě zkoušel J. Taky jsem mu řekla, ať si jde, ale aby si uvědomil, že jsem tu taky já, který slíbil, že se mnou bude celý víkend. No a místo hospody jsme byli na večeři, alespoň jsem se pořádně nadlábla. 

     Všichni mi říkají: najdi si nějakýho lepšího, vždyť jsi hezká (samozřejmě, že si tak nepřipadám – nemám ani žádné sebevědomí). Říkají mi, že se k sobě ani nehodíme (on má skoro dva metry a hodně přes sto kilo – opravdu hodně), já mám 165cm na  50kg. Víte, já ho mám ale opravdu ráda, kdyby nechodil do hospody, tak by byl skvělej. Občas, když něco dělá, a nejde mu to, tak se dost nervuje, ale každý máme nějaké negativní vlastnosti. Já jsem třeba tvrdohlavá a jen tak si do něčeho kecat taky nenechám…

    První co dělám, když přijdu do práce, že zapnu počítač, vlétnu na vaše stránky a hltám nové články a též dotazy v poradně, tím se utěšuji, že na tom nejsem nejhůř. Čtu si všechno, co je na Kudlance, hlavně odpovědi, co tam pro mne píšete.

Ze zítřka mám zase strach, zítra má volno a v pátek též, tak to půjde do hospody. Nevím, jak mám překonat sama sebe, abych netrpěla. Děkuju moc za rady! Anetka

linkuj.cz vybrali.sme.sk