- je jedno, zda všechno dohromady, nebo od každého kousek. Spojuje nás však fakt, že ručička na váze je více či méně daleko od naší ideální váhy. Jen vy totiž víte, jaké to je, když:

* podaří se vám uškudlit pár tisícovek, najít čas na brouzdání po buticích v shopping galeriích, abyste nevyhnutelně stanula tváří v tvář čtyřicetikilové prodavačce, která má zdvižené obočí a pohrdavě si vás měří, zatímco vy, s tváří rudou jako ředkev, se pokoušíte vysvětlit, že chcete „prostě něco pěkného na sebe". A její triumf přichází v podobě pomalu, důrazně a nahlas (hodně nahlas!) vyslovené věty: „NA VÁS NIC NEMÁME," po které zbaběle prcháte, abyste se vyhnula dalším případným doporučením typu: „ale zkuste to v prodejně Goliáš a Velryba, nebo Golem a Slonice, tam na vás URČITĚ něco mít budou..."
* poté, co s jazykem na vestě doběhnete autobus, vám jeho řidič zabouchne dveře těsně před nosem a ještě předtím, než vzteky upadnete na silnici a udusíte se čpavým dýmem, který vám posměšně vypustí na rozloučenou z výfuku rovnou do obličeje, uslyšíte jeho bujaré hlaholení: „Mazej pěšky, bůčku...!"
* máte rande, už poněkolikáté s tím „sympatickým chlápkem" z internetové seznamky nebo kanceláře či vedlejšího bytu  (přesně v polovině žaludku vás škrtí stahovací kalhotky, které jste si mazaně koupila o číslo menší, takže nemůžete skoro dýchat, podezřele rudnete v obličeji“, a když na jeho dotaz o dezertu tiše zasípete: „Ne, díky, dorty nejím," hlavou vám proběhne úděsná představa, že ne každý muž reaguje na stahovací kalhotky tak roztomile jako Hugh Grant v Deníku Bridget Jonesové, pročež se omluvíte a na toaletě ze sebe tu hrůzu servete, aby váš protějšek, s očima nalepenýma na evidentně tupé rusovlásce s obřím poprsím a vosím pasem, setřel rujnou slinu z koutku a prohlásil: „Díky za hezký večer, zavoláme si", a odebral se buď rovnou do ložnice s onou zrzkou, nebo za kamarády do přilehlé hospody. Vy trávíte následující večery tím, že skáčete rybičku po každém zazvonění telefonu – volá buď vaše matka, nebo bývalá tchyně, kterou zajímá, zda jste ještě pořád tak tlustá a osamělá, a pomalu vám dochází, že ten sympatický ničema vám už nikdy nezavolá...

* vyrazíte na nákup nových kozaček a po pár desítkách minut se před vámi tyčí Mount Everest v podobě bot, které jste prostě nezapnula přes lýtko, vy se potíte, je vám trapně a prodavačka se v lepším případě pohihňává na své kolegyně, jež obsluhují „standardní zákaznice" s lýtky jako tužka, v tom horším s nasupeným výrazem odnáší krabice bot zpátky do skladu, z jehož dveří na vás hlasitě volá: „Obávám se, že vám už nemůžu nic nabídnout, protože vaše lýtka jsou skutečně VELICE silná...!"
* necháte se vytáhnout svou kamarádkou na tah, v korzetu pod koktejlkami si připadáte skoro jako bohyně, a vaše kamarádka se po příchodu do baru vyloupne v minisukni, připomínající bederní pás a zatímco vy balancujete na barové stoličce, kamarádka si smlouvá rande s jedním z přítomných gentlemanů, slintajících při pohledu na její hříšně síťované punčocháče. A jste to vy, komu barman schválně zapomíná dolévat sklenici s vodkou, nebo naopak vám šoupe po pultu panáky rychlostí světla, neboť se domnívá, že mít nadváhu rovná se zapíjet žal litry alkoholu, takže vy buďto vypadnete z taxíku před domem, nebo se žízní skácíte z barové stoličky a zvedají vás DVA z přítomných mužů – tehdy vaše kamarádka zamává svýma dvoumetrovýma osíťovanýma nohama v náhlém záchvatu smíchu a předstírajíc soustrast, vyfoukne vám do obličeje cigaretový kouř se slovy: „Asi pro tebe nemůžu nic udělat, viiiď?" a vám se chce zařvat: „Můžeš, ty pitomá hubená necitlivá náno! Chcípni!"
* zkoušíte každou novou dietu, někdy nejíte vůbec nic, jindy se s pocitem marnosti dusíte netučným tvarohem, nenávistně šlapete třikrát týdně hodinu na rotopedu s nejvyšší zátěží, abyste z něj při slézání upadla a pozvracela koberec ve fitcentru – nikdo na světě neví lépe než vy, co to znamená jojo efekt – snažíte se myslet pozitivně a mít se ráda, abyste se sesunula na zem zkoušecí kabinky v bezmocném pláči poté, co zrcadla se zářivkami nemilosrdně odhalila, že máte celulitidu i na kotnících...
      Znáte tyhle situace? Já moc dobře. Přesto miluju život, jídlo, sex, kamarády, maminku (bývalou tchyni NE!), procházky se svým psem, moře, nakupování, válení se na gauči a spousty dalších věcí.  

      Přesto žiju spokojený život, protože mi (konečně) došlo, že být baculkou vůbec není špatné.

Roseanne, Praha 

linkuj.cz vybrali.sme.sk