Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Jsem ale pořád bezradná, žiju už přes 2 roky v hrozném zmatku, i když to na mě snad není vidět. Jsem vážně pitomá, ale pořád se mi po něm moc stýská. Teď je to tak, že se občas vidíme, ale málo, třeba jednou za měsíc, dva. Evidentně mu nijak nechybím, já ho nevyhledávám, i když na něj myslím skoro pořád. Psala jsem i o tom, že jsem si po odchodu muže našla milence, ale že jsem se s ním rozešla, protože to z mé strany nebyla láska, té asi už nejsem schopna. Jenže jsem slaboch, neumím být sama, on mi pořád volal, já se s ním znovu sešla a jsem tam, kde předtím, jen z milence utajeného se stal milenec napůl zveřejněný. Můj muž svým rodičům prý říkal, že stejně už někoho asi mám, nevím, jestli to opravdu ví, nebo se jen dohaduje, koneckonců dva roky jsou dva roky. Vlastně ani nevím, co od Vás chci za radu, možná názor? Nevím, jak to všechno brát, když s ním mluvím, mám pocit, že žárlí, ale nic zásadního neprobíráme. Jestli mě nechce, proč ještě nepožádal o rozvod? Nevím, jestli někoho má, a vlastně ani nevím, jestli je to podstatné, když já jsem napůl s někým jiným, ale stejně chci jeho. Toho druhého mám svým způsobem taky ráda, ale vím, že to není ono. On si mě chce vzít a mít se mnou děti. Já už mám na děti nejvyšší čas. Jenže když se na sebe podívám s odstupem, tak mám pocit, že se sama chovám jako umíněný dítě. Mám strach, že budu tak dlouho doufat a přemýšlet, až už nebude nad čím.
Květa<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚD:

Ale jo, to víš, že si vzpomínám… Víš, já si myslím, že on si tak nějak tohle přál – chce tě sice mít, ale ne napořád. Ten tvůj nový přítel, to také není nejspíš to pravé, byl jen východiskem z nouze, abys nebyla sama, takže nejspíš žádný velký cit tu neplápolal J. Přesně, jak to píšeš: „máš ho svým způsobem ráda…“ To není, že bys se chovala jako dítě – ale prostě ani jeden z nich není ten, se kterým bys byla spokojená. Manžel, to je hračka, kterou ti vzali… Tak proto  špatně dodnes neseš, že není u tebe. Ale, díkybohu, není to zas tak strašné, když jsi dokázala být alespoň trochu šťastná s jiným. Být tebou, tak bych zašla na nějakej ten soud, podívala se, kdy jsou bezplatné poradny, a poradila se ohledně rozvodu. Dále: na internetu najdeš plno dalších informací,. Takže si všechno hezky připrav, NIKOMU NIC NEŘÍKEJ, a až budeš mít vše připravené od á až do zet, tak to podej a rozveď se. Tohle je takové žití – nežití… Nejsi v duši volná a tak se nemůžeš ani jinak rozhodovat. A ani se neukvapuj do budoucna. Raději se seznam s několika různými muži, bav se, hodně komunikuj, poznávej je, snaž se zjistit o každém co nejvíc – jejich rodiny, jejich zvyky, zájmy, atd. abys už podruhé neudělala tu samou chybu. Věřím, že za nějakou dobu pak, až bude vše za tebou, budeš klidná a spokojená. Věnuj se především teď sama sobě, vylepšováním sebe a svého nejbližšího okolí, své kariéře… Uvidíš, že až budeš zas OK, všechno přijde samo!!

P.S. Hele, do ničeho tě však nenutím – jen jsi chtěla slyšet můj názor...

 Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk