Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Je to ale tak nejak pochopitelne. Maji to dano od Boha a k nadani pridaji spoustu driny. Ted vam chci ale vypravet pribeh zeny, ktery az zas tak pochopitelny neni. Seznamila jsem se s ni na strankach jednoho seriozniho casopisu. Od te doby uplynulo nekolik desetileti. Presto mi vzpominka na ni pomaha prekonavat nejen vselijaka uskali zivota, ale i v mnoha mensich zivotnich problemech.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

   Ta zena se jmenovala Gerta, bylo ji  tehdy73 let a zila na periferii nemeckeho mestecka v malem domku. Manzel ji davno zemrel a deti, jak uz to tak byva, se moc neozyvaly. Jeji zivot plynul ve starostech, jak vyjit s duchodem, praci na male zahradce a nic nenasvedcovalo tomu, ze by se udala nejaka zmena v zabehnutem rytmu zivota.

   Jednoho dne se vratila z nakupu a zjistila, ze jeji domek byl vykraden. O moc sice neprisla, majetek zadny nevlastnila a tak se ztratilo jen par drobnosti. Musila se ovsem vyporadat se skodou, kterou zlodeji napachali. Rozbite dvere, znicene zasuvky, rozhazeny cely dum. Sotva se s tim vsim vyrovnala, za pouhych par mesicu, se cela situace opakovala. Ted uz to bylo horsi. Najit veci, ktere by se daly zpeněžit, uz bylo v domku tezke. Proto alespon zdemolovali vsechno, co jim prislo pod ruku. Gerta byla typ male, slaboucke babicky s ridkym drdulkem sedivych vlasu. Tentokrate se ale rozcilila mnohem vic nezli pri prvem vykradeni. Sedla na kolo a vydala se do centra mestecka, kde se nachazelo fitcentrum. Tam se snazila vysvetlit svoji situaci a popsat strach, ktery ji dovedl az ke dverim tohoto sportovniho zarizeni. Vyucovali tam mj. karate…V kancelari vzbudila udiv i zdeseni, když rekla, co od nich chce – vzdyt byla krehka, jak svym zjevem, tak i vekem. V te dobe tam karate trenovala skupina lidi,  ve ktere byl prumerny vek 25 let.  -  Ano, uhodli jste, rozhodla se také cvicit s nimi… Nechteli ji však mezi sebe pochopitelne prijmout, branili se, ze neni schopna zatez trenovani vydrzet. Dokazala jim vsak, ze je nejen schopna, ale za par mesicu se radila mezi nejlepsi ve skupine. Pres pocatecni neduveru ji mladi vzali mezi sebe a zacali ji pro pili, vytrvalost i naprostou oddanost tomuto sportu fandit. Ucastnila se s nimi pak i vselijakych dalších akci, ktere primo s karate nesouvisely. Jednoho dne tak spolecne navstivili jizdarnu. Mile Gerte se tam zalibilo natolik, ze se sla prihlasit na jizdy. Situace se opakovala. Nechteli ji prijmout. Teprve po delsim dohadovani podlehli jeji neustupnosti a zajmu o vec a prijali ji. A tak se mila „babicka“ Gerta zacala ucit jezdit na koni. A jak jinak, i zde byli mladi lide, kteri brzy zjistili, ze se jim tato starenka vyrovna…

    Pro mne to tehdy, ale jeste i dnes je fascinujici priklad a pribeh. Dnes, kdyz mi neco nejde a chci celou vec vzdat, tak si vzpomenu na ni a rikam si: "A co Gerta?"

   Od te doby jsem se seznamila s vice lidmi, kteri prekonali sami sebe. Mnozi z nich jsou fantasticti a to pres veskere prekazky a treba zdravotni handicapy, ktere jim zivot pripravil.

 A Gerta? Ta zustava v mych myslenkach stale. Casto mi pomysleni na ni pomohlo uskutecnit veci, o kterych jsem si myslila, ze mozne nejsou. Kdyz ona v jejim veku dokazala toto, proc bych tedy ja nezvladla zalezitosti mnohem lehci a snazsi. Uznani patri vsem, kteri se ji v necem podobaji. Vek, zdravotni stav, fyzicke nedostatky, to vsechno nemuze byt na prekazku tomu, kdo opravdu chce... Chtit a nevzdavat naoko neprekonatelne situace, dokaze kazdy, kdo se na neco zameri a mnohe je ochoten pro to udelat. Mladym se muze citit clovek ve velmi pokrocilem veku, zatimco nektery tricatnik si rika, ze je na spoustu veci stary. Proste jak kdo...

Emanuela, Las Vegas

linkuj.cz vybrali.sme.sk