Ovšem, on dělá pár věcí, co se mi nelíbí (nechci lhát-hulil), nikdy se mi to nelíbilo a on to věděl. Na začátku vztahu říkal: řekni a přestanu, ale nechtěla jsem na něj tak naléhat. Pak, když jsem mu jemně naznačovala, že by mohl, tak nechtěl. Dost mě tím trápil, ale neříkala jsem to. Měla jsem strach, že by mě nechal. Udělala bych pro něj všechno, jen aby zůstal se mnou. Pak jeden den jsem na něj zase čekala s kamarádkou v parku, byl tam a bavil se s kamarádama a my s kámoškou se šly trochu projít. Když jsme se vrátily, už tam nebyl. Přišla jsem domů a napsala mu smsku, že se mu omlouvám, že to bylo nedorozumění. Druhý den mi jen dal pusu a celej den se se mnou nebavil, byl hrozně naštvaném, na otázky nereagoval. Byla jsem úplně na dně. Z domova jsem mu pak napsala hromadu zpráv, jak to bylo, že ho miluju a že se moc omlouvám. a tak. Neodepisoval. Pak mi napsal: mám jet s tebou ještě zítra vlakem? – to znamenalo: má to ještě vůbec cenu? Odepsala jsem, jak moc ho miluju a že se musí rozhodnout sám. Že ať přijde, jestli mě miluje a chce aby, všechno bylo zase ok. A jestli mě nemiluje, tak ať nechodí – nepřišel. Vůbec ani nepřišel do školy. Prostě to takhle skončilo! Na otázku proč, mě odpověděl, že to sám neví. Já se skoro psychicky zhroutila a nebýt kamarádů, kteří byli při mně, tak nevím, co bych dělala.

     Každopádně mě pak ignoroval (chodíme spolu do třídy), ale nebyl šťastnej. cítila jsem to z něj. Tak jsem navrhla, ať se alespoń bavíme a že budeme zase kamarádi. S tím souhlasil. Ty dny potom pak byl trochu uvolněnější, ale pro mě to bylo mnohem horší. Asi dva týdny na to jsme se potkali v metru.  Když mě uviděl, tak se usmál a přišel ke mě. Bylo to jako když jsme se poprvé potkali v metru: usmíval se, díval se celou dobu na mě, cítila jsem, že mě rád vidí. Nevypadal, že by mě chtěl políbit nebo tak něco, jen se usmíval na všechno, co jsem říkala. Poprvé po té době jsme se pořádně bavili, ve škole byl v klidu, měl dobrou náladu a usmíval se. V tu chvíli sem se rozhodla, že ho dostanu zpět. Ale všichni mi řekli, že nemám naději. Občas si řeknu, že mám, občas že nemám. Když jsme byli spolu, TAK MĚ MILOVAL! CITILA SEM TO!! Ostatní kluci říkají, že přestal. Ale copak jde přestat milovat člověka ze dne na den?

     Chtěla bych ho zpět... Potřebuji od vás vědět jen pár věci a velkou radu – poraďte: jak ho můžu dostat zpět?? I kdyby se to nepovedlo. Jen chci vědět a mít jistotu, že jsem zkusila všechno,  vždyť já ho moc miluju. Je to 3 týdny,  co se s mnou rozešel (strašně hnusně...po smsce). Nejdřív jsem brečela, pak ho nenáviděla. ale teď už zase toužím po jeho polibcích. Co si myslíte vy? MÁM ŠANCI? Prosím, přemýšlejte a vciťte se, představte si, kdyby se stalo něco takového vám, jak by vás ten člověk dostal zpět? Děkuju moc, Malvínka

linkuj.cz vybrali.sme.sk