Na prodejní burze v královéhradeckém Aldisu jsem tedy zakoupil terárium 50x30x30 s vyklápěcím předním sklem, uchyceným na magnet. Zkušenější kamarád – terarista mi poradil, jak vybetonovat zadní a boční stěny, připevnit svítidlo a poradil také podklad, který mi zároveň i dodal, což jednoznačně rozhodlo v jeho prospěch (v literatuře i na i-netu si každý chválí něco jiného, počínaje novinovým papírem přes piliny až po štěrk). Tudíž jsem vysypal dno mulčovací kůrou, nainstaloval 25W žárovku a poučen radami zkušenějších, jal se měřit teploty všude možně v nádrži. Nakonec se ukázalo, že postačí 15W žárovka. Do třetiny terária jsem umístil velký čerstvý kus rašeliníku, misku s vodou, pár větví a nemohl se dočkat další burzy, kde jsem se chystal nějakého toho chovance zakoupit.

     Hádka jsem si vybral asi 30cm dlouhého a celý natěšený ho donesl domů. Ten se ihned po vypuštění do nádrže zavrtal do rašeliníku a několik dní neměl tendence přesvědčit mě o své přítomnosti. Musel jsem ho kontrolovat nadzvedáváním rašeliníku sám. Docela mě to zarazilo, protože jsem si přece koupil hada, abych měl na co koukat!! A aby nebyl všemu "milému" konec, ukázalo se, že o předkládaná holátka hádek nejeví zájem. Asi po 20-ti dnech začala moje nervozita přesahovat únosnou mez. Had nejevil známky nadcházejícího svleku. Kamarád mi sdělil, že je nutno zřejmě nakrmit hada uměle (předpokládám, že mi to poctivý prodejce pouze "opomněl" sdělit). Vzhledem k tělesným proporcím hada se představa umělého krmení zdála dost drastickou metodou, ale nějak se začínat musí. První dvě holata vsunul do hada kamarád, za 10 dní už to bylo jen na mě. Myslím, že každý, kdo poprvé uměle krmil mladého hada, mi dá zapravdu, že se jedná o operaci nelehkou jak fyzicky, tak psychicky.

     Hada – potížistu jsem proto svěřil do péče kamarádovi, který vzhledem ke svému většímu chovu plazů chová také krmné hlodavce a má lepší přístup k holatům. Krmil hada pravidelně, vydatně, ale ten ne a ne vyrůst a skoro rok po zakoupení vyrostl snad jen o 5 cm. Nakonec – přes veškerou dostupnou péči a snahu s daným stavem něco udělat – došlo k jeho úhynu, čímž se na druhou stranu ukončilo trápení jak hada, tak i moje. Nesl jsem to docela těžce, protože první had a hned úhyn – to zanechá několik nezodpovězených otázek. Kdybych si hadů pořídil deset a jeden mi uhynul, je to úmrtnost 10%, takhle to bylo 100%. Vzal jsem to jako smůlu a pokusil se akceptovat fakt, že ne všem narozeným tvorům je dopřáno dožít se věku kmetů. Jelikož patálie s "nežeroucím" hadem trvaly přes půl roku, rozhodl jsem se souběžně zakoupit hada ještě jednoho, staršího, zaručeně rozkrmeného. Vybral jsem si krásně oranžového samce (barevná varianta "Motley"), asi 45cm velkého. Ten byl žravý až až. Sice mu nejeli malí potkánci – semišáci, ale myš dokázal zbaštit už středně velkou. Svlékal se pravidelně po necelých 4 týdnech a rostl mi před očima.

     Logicky přišlo na řadu další nezbytné dilema. Mám jednoho hada, ale dva hadi už zase o tolik moc místa nepotřebují a třeba by se mohlo zadařit je rozmnožit. Zakoupil jsem tedy nádrž 70x35x45, připravil ji obdobně jako tu původní malou a začal pokukovat po nějaké samici. Zanedlouho jsem si z Aldisu přinesl jednu starší, která byla údajně po několika úspěšných snůškách. Hadům to pohromadě zřejmě vyhovovalo, spoustu času trávili vzájemně zamotáni do sebe a tak jsem se nemohl dočkat jara. Páření jsem pozoroval několikrát, první už koncem února (hady jsem nezimoval). Po necelých dvou měsících snesla samice 14 malých žlutých hrbolatých, jasně neoplozených vajec. Přičítal jsem to věku samce, který měl být teprve to léto dvouletý (v roce 2003).  Další snůšky jsem se dočkal až letos (2004), bohužel bylo vše opět doprovázeno problémy. U hadů jsem pozoroval páření 27. ledna a o dva dny později sežrala moje samice (140cm) jednu dospělou myš. 52 dní poté nakladla samice 13 vajec, která jsem umístil do inkubátoru s termostatem hlídanou teplotou 28° C. Týden po snůšce jsem nalezl další vejce – pouze jedno. O další týden později jsem s podezřením na nějaká další zadržená vejce navštívil veterináře. Samice dostala "kalciovku" a o 2 dny později se zakalila jako do svleku, což bylo za poslední 4 týdny již potřetí !!! Ke svleku vždy došlo, ale svlek se skládal z mnoha cárů a poměrně dost kůže zůstalo na samici. Hned v pondělí odhalil rentgen u veterináře další 3 zadržená vejce, která byla vymasírována ven. Je s podivem, že dvě z těchto tří vajec byla velká, bílá, prostě ukázková vejce, i když 16 dní "přenošená".

     Za týden následoval svlek, tentokrát celá kůže v celku. Zajásal jsem, ale vyhráno – jak se vzápětí ukázalo – zdaleka nebylo. Samice nejevila zájem o holata, o myšata, o potkáňata, o křečky, o myši a ani o potkany "středňáky", a to ani živé, ani mrtvé, což všechno je strava, kterou předtím brala poměrně bez problémů. Trochu jsem to nechápal, protože po teráriu lezla docela aktivně. Nevzdával jsem se a statečně zkoušel krmit dál. Po 14-ti týdnech (!!!) jsem se dočkal, samice doslova vystartovala na dospělou myš a v mžiku ji do sebe nasoukala, což bylo ale vše. O další již opět nejevila zájem ani ten samý den, ani den a ani dva poté. Dříve se mi několikrát stalo, že sežrala potkana – středňáka, jeden den si "odfoukla" a když jsem krmil samce, vystartovala na dalšího hlodavce. Když to sečtu, sežrala samice za posledních 16 týdnů jednu myš. Tak trochu nechápu, co se děje, protože ze snůšky byla po 59-ti dnech 3 překrásná mláďata a samice nikterak nepůsobí dojmem jakékoli zdravotní újmy.

     Nedalo mi to a sehnal jsem ještě jednu – dvouletou – samici barevné varianty "Miami phase" (jasně oranžové pravidelné skvrny na čistě šedém podkladu). Samce a obě samice jsem přendal do nádrže 80x45x55, vybetonované a vyvětvené. Už se těším na příští rok a doufám, že vše konečně dopadne jak by mělo a nevyskytnou se žádné nepříjemné komplikace. Ale kdo ví...

Víťa Machač, Hradec Králové 

linkuj.cz vybrali.sme.sk