Chtěla jsem dnes trochu víc rozebrat dopis a pohnutky Simony z minulého případu. Ale – nějak nevím, jak a co poradit v případech, kdy sice všichni mají jednoznačné řešení – jen ona dotyčná kategoricky trvá na zachování vztahu. Protože svého partnera (a to i v případě, že sama popíše všechny jeho vady, se kterými by jiní rozhodně nesouhlasili) – chce. Za každou cenu. V podstatě všechny píšou z jednoho jediného důvodu: jak to udělat, co a jak zařídit, jak se chovat – jen aby se k nim choval hezky, měl je rád…Následující dopis, který psala Anetka, je dalším z nich. Zkuste se zamyslet – ne jak Anetce poradit, že ho má zavrhnout, protože to ona nechce, ale spíš nad tím, proč ony dívky a ženy tak lpějí na svém debaklovém vztahu. Pravda je, že většinou, při změně partnera, je ten další když ne horší, tak stejný…daniela@kudlanka.cz     

¨

Dobrý den,

     prosím o radu, nebo spíše potřebuji, aby mne někdo vyslechl. Blíží se Vánoce a na mě je toho všeho moc. Je mi 22 let, příteli 28 let a jsme spolu dva roky. Z toho 1,5 roku spolu bydlíme. A já najednou začínám být ze všeho unavená, neustále se trápím a dokonce často brečím (kolikrát kvůli hloupostem). Řekla bych, že jsem takhle přecitlivělá už od dětství. Můj vlastní otec byl alkoholik a pamatuji se dodnes (v té době mi byly 3 roky), jak zmlátil mámu. Mě dětství nebylo nic moc, vůbec ne růžové. I když se moje mamka s tátou okamžitě rozvedla, dodnes na to nedokáži zapomenout. Taky mě neustále tahali po soudech a doktorech, jelikož mě chtěli oba do péče. A já musela všude možně říkat,  co se mi nelíbilo na otci, co na matce a co se mi nelíbí na nevlastním otci (mamka si našla později nového přítele a je s ním do dnes).

     Dopadlo to tak jak většinou, že vlastní otec si pro mě mohl chodit jednou za čtrnáct dní, vždy v sudou neděli. A to už nikoho nezajímalo, že to vyšlo právě na Vánoce nebo Velikonoce, a v ty dny jsem chtěla být s mamkou a nevlastním otcem. Tak jsem tedy každou sudou neděli brečela, že k tátovi nechci, že chci zůstat doma. Po několika mých scénách na chodbě, když mě mamka předávala, to táta nevydržel, odešel a opět začaly další tahanice se soudem, s tím že mě máma navádí proti němu (nebyla to pravda), abych s ním nechodila.

     Ani nevím, jak to dopadlo, ale od té doby pro mě již nechodil a ukazoval se u nás jen na Vánoce, Velikonoce, mé narozeniny a svátek. Vydržel to přesně do mých 12 let. Potom to asi vzdal a už posílal jen složenky s penězma. Nutno dodat, že jsem nikdy od rodičů (ani jednoho) neslyšela „mám tě rád“ a pusu na dobrou noc – to též jsem neznala.

     Omlouvám se za odbočení, teď již k mému problému: můj přítel začal chodit do hospody. Tedy, on chodil i dříve, ale ne tak často. Zato teď chodí jednou týdně, pravidelně. Ani by mi to nevadilo, ale vrací se většinou kolem 5 ráno a opilý. Hrozně mě to ubližuje, právě proto, že mi to připomíná dětství. Už jsem mu to říkala, že mi to vadí, aby na mě bral ohledy, ale odpověděl mi na to, že ty ohledy zase můžu brát já na něj, že on je svobodný (to chápu a ani ho neomezuji), že si bude pořád dělat co chce, že mi ani nebude říkat kam jde, s kým jde a kdy se vrátí.Já se pak vždy ten den hrozně trápím, nemůžu usnout a čekám pak, až se vrátí.

     Moc ho ale mám ráda. Vím, že on mě taky, ale takhle to už dlouho nevydržím. Hlavně jsem na něm citově závislá. Víte,  když nejde do hospody, tak je jinak moc hodný. Říká mi, jak mě má moc rád, jak se těší, až budem mít děti atd. Pravda je, že se skoro přes týden nevidíme – on má většinou pořád odpolední,tak se vrací domů kolem 23h a já zase ráno vstávám v 6h a to on samozřejmě spí. Potom už zbývají jen víkendy. Ale to on vždy jeden den je v práci a večer jde s klukama do hospody a druhý den se s ním nedá mluvit, jelikož spí, nebo zvrací na záchodě. (Alkoholik ale není, protože se přes týden pití vůbec nedotkne. To si ani nedá pivo k obědu nebo večer k televizi.)

    Všichni mi radí, ať se s ním rozejdu, já to ale nedokážu a ani nechci! Už jsem totiž zanevřela na všechny chlapy, přijde mi, že jsou všechny stejný. A já asi nikdy nepoznám, co je to šťastný a spokojený život. Asi je to vše zmatené a není tam úplně vše, protože jinak by to bylo mnohem delší. Moc Vás prosím o brzkou odpověď. S pozdravem Aneta

linkuj.cz vybrali.sme.sk