Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Projížděla jsem s nákupním košíkem mezi regály s přemírou nabídek a studovala ceny zboží. Houska za 4, tehdy ještě šilinky a hned jsem samozřejmě nesmyslně přepočítávala jako turista v zahraničí na korunky. Výsledkem bylo jedině to, že jsem se vyděsila, jak je to strašně drahé oproti nám. Následně jsem se 5 minut utěšovala a sama sebe asertivně poučovala: „Uklidni se, to nesmíš přepočítávat. Uvědom si jejich výplaty a ceny a naše... “  Následně uklidněná jsem se vrhla na regály dál a jak přibývalo v nákupním koši zboží, počítala jsem v hlavě jak zběsilá, aby mně to u pokladny vyšlo s tím, co mám v peněžence. Nedej bůh, abych si musela německy říci, že jsem to neodhadla a že chci tudíž něco vrátit. To než bych tehdy ze sebe dostala, asi by nastala zavírací hodina a musela bych k tomu ještě použít ruce i nohy. Další dostihovou překážkou byla kasa. Za prvé jsem doufala, že po mně prodavačka nebude nic chtít a za druhé jsem se musela zároveň orientovat v peněžence, abych našla ty správné mince. Mimochodem, když už jsem si na ty rakouské peníze krásně zvykla, přehodilo se nám to tu ladně na euro a tak se teď občas plácám mezi přežitky doby z korun  na šilinky a z toho všeho ještě na euro. No jo, už jsem si zvykla a tak končí drama měny.  <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Taky jsem zjistila postupem času, že se tu krade v obchodech stejně jako u nás, ne-li víc. Jednou jsem si zakoupila sadu nití v zdánlivě originálně uzavřené plastové krabičce a došla s ní domů. Večer jsem si chtěla vyndat bílou nit , kvůli které jsem si vlastně celou sadu koupila a chytil mne amok – právě ona bílá chyběla! Což mne přivedlo k zuřivosti. Nicméně pak jsem se uklidnila a od té doby kontroluji před koupí a následně po zaplacení u kasy absolutně všechno. Snad jen zmrzlinu ne. Už se mi stalo, že v balení, kde měly být 2 páry ponožek, byly jen jedny, že v krabičce bonboniéry chybělo pár bonbonů, u stolku do pokoje pár částí včetně šroubků a jiné.

Prodavačky jsou tu jako zřejmě všude jinde, některé protivné, neochotné, jiné milé a vstřícné. Za chvíli vyrážím do obchodu a tak jsem již na vše připravena. Člověk „venku“ nikdy neví, co ho může potrefit. Tak plnou polní a srdnatě vpřed...

Iva Höllmüllerová, Vídeň

linkuj.cz vybrali.sme.sk