Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

   Ale věřím, že to by rychle přešlo a bylo vše normální. Vždyť já sama jsem “postižená” – od dětství nedoslýchám, takže rozdíl je jen v tom, že moje postižení není vidět na první pohled.
   Ovšem zrovna teď nedávno jsem zažila situaci, se kterou si nevím rady. Šla jsem s Janinou nakoupit. Nic neobvyklého, jíst se musí. Jenže co čert nechtěl, vybraly jsme si nepříliš šťastnou chvilku. V obchodě byly dvě fronty. Říkejme jim třebas fronta A a B, my stály v té B. Najednou jsem koutkem oka zahlédla muže o berlích, jak se blíží k frontě A. Nesl jen jednu láhev piva. Lidé mu dělali místo, aby mohl projít, jenže on vlastně ani nechtěl pustit, chtěl se nejspíš bavit. Něco halekal a pak se rozhodl, že naše fronta B bude lepší. Paní přede mnou ho pustila, ale to neměla dělat. Evidentně společensky unavený muž ji začal dost nevhodným způsobem vysvětlovat, že má žízeň a názorně vysvětlovat a ukazovat, co že to má s pahýlem nohy (bylo horko, takže měl kalhoty vyhrnuté).
   Je dozajista smutné, že mladému muži (mohl být tak v mém věku, takže předpokládám, že o ni přišel jako mladý) se stalo takové neštěstí, ale rozhodně ho to v ničem neomlouvá. Byl prostě nepříjemný jako každý jiný opilec. Celý svůj nechutný výklad zopakoval i pokladní, která se ho snažila ignorovat, bohužel marně. Věděl, že je středem pozornosti a rozhodl se toho využít. Bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí nebo ne. Bez ohledu na to, jestli jsou okolo děti.
   A teď musím ještě dodat, že ještě víc než k postiženým (kdy nevím kam s očima ze strachu, abych neublížila pohledem), se neumím chovat k opilcům. Bytostně nesnáším osoby společensky unavené, bojím se jich, štítím se jich, a tak se jim raději vyhýbám. To se však nepovede vždycky a když do mě začne někdo takový šít, mám co dělat, abych jenom tupě zírala a raději všechno odkývala. Jakýkoliv odpor či nesouhlas s dotyčným je totiž vysoce riziková záležitost.
   V daném případě se tedy spojily dohromady dvě situace, v kterých neumím zareagovat. Postižený + opilý muž. Na jedné straně soucit a problém kam s očima, a na straně druhé odpor a nechuť vůči napitému. Přiznávám se, že jsem byla ráda, že muž si za “oběť” vybral paní přede mnou a ne mě. Kdybych byla sama, nebyl by to až takový problém, prostě bych ho buď ignorovala nebo kývala jako oslík. Jenže vedle mě byla jedenáctiletá, zjevně otřesená cácorka – jak jde o dítě, tak vidím rudě – a asi bych nebyla moc příjemná… konflikt by byl na světě... Moje úcta či soucit vzaly za své. Ten pán pro mě přestal být chudák postižený, viděla jsem jen nechutného a obtěžujícího opilce. Asi bych přestala brát jakékoliv ohledy, slovní pochopitelně.
   Znovu jsem se přesvědčila, že bychom měli každého soudit podle jeho skutků a až pak si prohlédnout jeho tělesnou schránku. Jenže to jde těžko, že?
pavla@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk