Možná jste o tomto problému někde slyšeli, možná jste se již i setkali s člověkem, o kterém jste věděli, že ho postihl podobný problém – tzv. třetího pohlaví. Transsexuálové intenzivně pociťují, že jsou nebo by měli být opačného pohlaví, než ve kterém byli vychováváni. Tělo, do kterého se narodili, vůbec neodpovídá jejich vlastnímu vnitřnímu cítění pohlaví a představě, kým jsou nebo kým chtějí být, ani nejsou spokojeni s pohlavní rolí, kterou od nich společnost očekává.

     Cítí se téměř klaustrofobně – předurčeni k přežití svých životů "uvězněni ve špatném těle", snaží se situaci napravit pohlavními hormony, operativní změnou pohlaví a kompletní společenskou přeměnou do druhého pohlaví. Je to asi podobné, jako kdybyste sebe najednou nalezli tělesně přeměněné do opačného pohlaví a byli vnuceni do této pohlavní role, zatímco by vám zůstaly všechny tělesné pocity a společenské identifikace vaší původní role. Je to hluboce dezorientující…

     Mimo zorné pole a díky dosud rozšířenému nepochopení se v ulicích našich měst stávají neuvěřitelné tragédie. Množství těch, kteří byli exkomunikováni a odmítnuti svými rodinami, se živí prostitucí, poníženi společností, která je bere jako homosexuální.   Ale oni nejsou homosexuálové. Většina z nich má malou naději na získání vytoužené identity a normálního zaměstnání v jejich požadovaném pohlaví.Obvykle mají jen naději získat trochu emoční úlevy a tělesnou modifikaci estrogenovou terapií (kupováním hormonů "na ulici") a společenskou přeměnou, takže žijí svůj život jako tzv. "trannies" nebo "she-males".

     Někteří ti  z atraktivnějších a úspěšných "she-males", vystoupali z ulice a pracují jako call-girls; často inzerují své služby přes web a pracují v různých travesti show či jako dobře placený "doprovod". Na webu je obrovské množství prezentací takovýchto T-děvčat (jejich klienti jsou praví muži – ne muži homosexuální). Tyto (či tito?) „she-males“ totiž jen obtížně mohou získat běžnou práci; ale některé z nich si vydělají jako call girls či doprovod hodně peněz a později dokončí svou pohlavní přeměnu. Avšak stejně je to zoufalý závod s časem – strach, že přijdou o svůj vzhled a přitažlivost. Bohužel, většina pouličních trannies nemá takové štěstí a často žijí na okraji společnosti a živí se prostitucí.

     Zveřejněním svého příběhu se Christine Jorgensen rázem stala slavnou a její život nabral obrat o stoosmdesát stupňů. Během padesátých a šedesátých let se stala mluvčím transsexuálně založených lidí, vydala autobiografii – ale,  jak sama říkala, její život se stal plnohodnotným až ve chvíli, kdy se konečně stala ženou.

redakce@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk