Vzbudila jsem se krátce před půlnocí. Celé tělo mne bolelo a já nevěděla, jak se pod peřinou uložit, aby tu či onde nepíchalo. Nakonec jsem rozsvítila, zvedla polštář, posadila se a vzala do rukou svou červenou "bibli". Jako obvykle jsem nejdříve zalistovala zpět již přečtenými stránkami a vyhledávala zajímavé či úsměvné pasáže. Mimochodem také ilustrace jsou duši milé J.

     Román Třetí přání Roberta Fulghuma se totiž nedá číst jednou a najednou. Ať je právě středem pozornosti muž či žena, stařec či jinoch, v jejich jednání, slovech, myšlenkách nacházím kousek sebe — své představy, přání, otázky, prohřešky, úspěchy i nezdary. (Na můj román si nechte měsíc, říká Fulghum o Třetím přání ... Příběh tam totiž není důležitý jako postavy ... To, co se pak stane, není v knize, ale ve vaší mysli.)

"Kréťané se na každoroční invazi turistů dívají asi tak, jako Eskymáci pohlížejí na sezonní migraci sobů karibu. Je třeba je využít, dokud tu jsou: konzumování konzumentů. ... Na stole ležel plechový tácek se třemi sklenkami a lahví tsikudie, což je krétský víceúčelový blesk tak silný, že se kromě pití používá i na ošetření ran a při startování naftových motorů." (Robert Fulghum — Třetí přání)

     Těmito roztomilůstkami opět naladěna na krétskou notu jsem se začetla do nových řádků. A právě díky tomuto úsměvnému souznění jsem byla schopna i po půlnoci plně vnímat následujících pět stránek s více filosofickým než humorným textem. Kterak lze sloučit víru v Boha, moderní život či přímo vědecké roztajňování naší minulosti, současnosti i budoucnosti? Stačí pochopit tři výroky: Několik pracovních hypotéz. Několik pracovních závěrů. Souběžná praxe.

     Ačkoliv vysvětlení těchto pojmů vkládá autor do úst nejstaršího z hrdinů jeho románu, cítím, že jsou to myšlenky jeho samotného. A také vím, že než budu pokračovat v dalších kapitolách, několikrát se vrátím k této. (Neuměl bych napsat knihu, která by nevzešla z mého života. ... Ale nechci vyvolávat dojem, že mi jde jen o smích. Píšu o vážných věcech, ale o těch se snadněji přemýšlí, když se smějete.)

     Co dodat? Nic. Jen číst ...

Márinka, Knihomolka

linkuj.cz vybrali.sme.sk