„Ne pani, nemam elektricke auto", odpovidam uz asi poste toto leto. "Proc je tady ta elektricka snura, co visi od chladice?", pta se turistka a ukazuje na moje auto. "To je na startovani auta v extremne chladnych podminkach. Je to tak daleko jednodussi", odpovidam. "Ale co to presne dela?" nedá se odbýt. Jdu k autu, zvedam kapotu a ukazuji ji – a ted uz i jejimu manzelovi – vnitrek motoru. Něco, pro lidi zijici na severu, zcela bezneho. "Vidite tohle?" Ukazu rozvodnou skrinku, pridelanou na vnitrni strane blatniku. "Je tady pet elektrickych pripojek, ktere vedou k ohrivacum vody ve valcich, olejove vane, prevodove skrini, baterce a k elektrickemu topeni v kabine. Dve hodiny po zapojeni je auto pripravene nastartovat v jakekoli zime. Pochopitelne, 40 stupnu pod nulou totiz muze autu opravdu ublizit, a pri 50 uz temer nikdo nejezdi...
    Zda se to jednoduche a take to dnes uz jednoduche je, ale par roku jsme zili bez elektriny, takze jsme museli pouzivat ruzne alternativy. Opravdovy pozitek je startovani v mrazech, kdyz nemuzete auto pripojit na sit. Nejlepsi by bylo presunout se na zimu nekam dolu na jih, ale to neni vzdycky mozne. Takze, kdyz nemate elektrinu a prijde 40 ci 50 pod nulou, musite podniknout urcite kroky, aby se auto dalo nastartovat.
    Prvni krok je odnest baterku z auta a vzit ji dovnitr ohrat. Baterka ztraci polovinu sve sily, kdyz je studena a je potreba hodne energie, aby auto nastartovalo. Vyndat baterku neni nikdy jednoduche a nikdy se to neobejde bez kloubu otlucenych o ledovou ocel, kdyz ji zkousite odpojit a uvolnit.   Zatím, co se prohriva v dome, zkousite krok dve – najit tepelne izolovanou plachtu. Kde, proboha, na jare zustala? Po odhazeni nekolika zaveji plachtu neleznete a prehodite pres kapotu auta. Ted potrebujete velky propanovy horak (neco jako velkou letlampu nebo autogen) a jeden dil roury od kamen, opatrene na konci kolenem. Roura se zasune pod auto a kolenem nasmeruje pod olejovou vanu. Na na druhem konci do ni vsunete horak, aby vedla teplo pod auto, ale plamen se nedostal k zaolejovanemu motoru. Pote, co vam napada snih ze stromu za krk a zanadavate si, zjistite, ze propanova bomba je prazdna…  No co – Severani to zvladnou! Dvouhorakovy Colman-varic na kempovani, zakryty kusem plechu, pracuje zrovna tak dobre, jen to vezme vic casu. Tak zasunout rozpaleny varic pod olejovou vanu… A nasleduje krok tri: udelat si kavu a hodinu pockat.
     Krok čtyri:  vratit zpatky baterku, znovu si pritom otlouci kotniky na rukach a zkusit nastartovat.  Nic... Zanadáváte si, zase odnesete baterku a pokracujete s ohrivanim.   Patym krokem je dalsi kava  a další cekani. Pak prinesete baterku, otlucete si klouby, nasadite baterku a – zkusite nastartovat. Opakovani jak na stare poškrabané gramofonove desce. Casem zapomenete na slusne vychovani, nadavate,  jdete na kafe... Vždy, kdyz berete baterku dovnitr (s nadavanim), si odrete bolave a zmrzle klouby.
     Na sesty pokus auto konecne blafne – ale chcipne. Zkusite to znovu. Chytne, chcípne, znovu chytne a znovu chcípne…Naslapnete plyn, nastartujete, pridrzujete nohu na pedalu – a: motor se rozerve a drzi !!! Konecne jste pripraven vyjet!!! Jenze – venku uz je tma, obchody i posta ve meste zavrene. Vratite se tedy domu definitivne, udelate si posledni kafe a reknete si, ze zitra je preci taky den. A jdete spat, s nadeji, ze zitra bude treba tepleji…
Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk