Hodně mě uhodil pouze dvakrát, ale bojím se, kdy to přijde zase… O dceru nemá zájem, ta ani nezná, co je to hrát si s tatínkem. Když přijde domů a nemá zrovna nějaký svůj program, leží na sedačce a spí nebo se dívá na televizi. Nezná, co to je pomoct mi s úklidem, umýt nádobí. Ale oni to tak doma mají, je tak vychovávaný. Takže jsem si na to zvykla, ale strašně mě štve, když mi vyčítá, že je někde něco neuklizeného. Proč nevstane a neudělá to sám. Taky chodím do práce a někdy jsem unavená.

     Už si nevím rady. Kamarádky mají úplně jiná manželství a tak nemohu dát na jejich rady. Nebo se mi spíš nechce! Nechci se rozvádět! Všechny mi radí, než život s takovým sobcem, tak raději rozvod. Proto prosím o radu Vás. Jak se mám chovat, aby byl s námi doma rád? Chci to hlavě kvůli dceři! Zaslouží si přece, aby měla oba rodiče.

     Na všechny akce pro děti chodíme samy. Teď nás čeká karneval. Moc bych chtěla, aby šel s námi. Všichni naši známí se po mně vždycky ptají, je mi trapně. Ale dá radši přednost hokeji. A jeho rodiče ho v tom podporují. A tak to bude i na Štědrý den a na Silvestra. Prosila jsem ho, aby s námi byl,ale nechce. Co s tím? Trpím depresemi, zatím mě to postihlo 2krát. V dubnu a v říjnu. Jsou to hrozné stavy. Jsou nějaké přírodní přípravky, které to zmírňují?

     Předem moc děkuji za odpověď! Simona

ODPOVĚĎ:

     Milá Simono, já se mu, abych ti pravdu řekla, ani moc nedivím… když už těch šest let ví, co ho doma čeká za slzavý údolí? Smutná, věčně ublížená, s brekem na krajíčku… Víš, já ho neomlouvám, nejspíš je opravdu takhle vychovaný z domova, ale: sama jsi říkala, že jste se brát museli. To už je taková dost nepříjemná situace – ne kvůli tomu přicházejícímu miminku, ale kvůli tomu „musu“, že to nebylo z oboustranné lásky, ale v podstatě z donucení. Chápu, že ti pak, v těch následujících dnech – když jsi byla těhotná – nebylo nejlíp, takže asi vaše líbánky taky za moc nestály… Ale zase musím přiznat, že znám opravdu hodně manželství, kde bylo děťátko už téměř v povijánu, nevěsta měla sukni vepředu setsakra zdvihnutou – a přeci nakonec manželství dopadlo a dopadá úplně normálně.

     Ty jsi prostě ufňukánek, holka, která se všemu poddává! Panebože … deprese… přírodní přípravky… Holka, jsi jak stará baba, VZPAMATUJ SE!!! Víš, já tě litovat nebudu, ale budu se snažit – pokud o to budeš stát – ti opravdu pomoct. Takže se nediv, když ti nejprve vynadám…

a)       jak můžeš psát „mám 5letou holčičku“ – vy ji přece máte OBA!!! Ty se vůbec nechováš jako manželka, ty prostě jen vehementně trpíš, že „on se nechová vůči ní jako otec“, vůči tobě jako milující manžel.  

b)       Že ti s ničím nepomůže? Ono to je dnes těžký, ze dne na den ho změnit, když jsi tohle všechno nechala „zarezavět“… To musíš pozvolna, ale věř mi, že to jde. Jsem přesvědčená, že kdybyste se rozvedli a on se znovu oženil, tak bude své další ženě určitě pomáhat.

c)       Kamarádky ti radí rozvod. To je však řešení konečné, ústup, uznání porážky. To můžeš vždy. Je na tobě, abys se pokusila svoje manželství zachránit (a nesváděj to na to, že ho chceš jen jako tatínka, to je hloupost, proboha, nelži alespoň sama sobě!!!), ale uvědom si, že v první řadě se musíš totálně změnit TY!

     Nejspíš je ten karneval ve školce k Mikuláši, ne? Asi odpoledne, že? Máš všechno pro holčičku připravené? Do puntíku? OK, tak ten den – v den konání karnevalu – mu zavoláš do práce, že musíš naléhavě (hele, tady si dosaď něco, co bude dost závažné, ale zase ne nic hysterického! – např. dostala ses do zácpy, absolutně se pro dcerku nedostaneš). Snad by ještě bylo dobré, mu ten vzkaz nechat vyřídit.. Stejně tak bys mohla ještě pro jistotu zavolat jeho mamince – tzn. babičce, aby zajistila, aby tam tatínek s ní šel… A neskuč do telefonu… Buď milá! Raději si to předem připrav, párkrát si to řekni nanečisto, aby se ti zase neklepal hlas… (úplně tě slyším J). Vykašli se na to, že ty tam nebudeš, že tam nebudete spolu. Hlavní v tomto případě je, aby tam byl on, případně jeho máma. Doma buď milá, příjemná, vyptej se jich, jaké to bylo.

   d)       Teď ohledně domácnosti: vař tak, abys nadělala co nejméně nádobí – ostatně, zkus  studené večeře pro vás dva a něco opravdu dětského jen pro holčičku. Budeš mít    hned práci ušetřenou. Když se ozve, tak mu řekni, že by bylo bezva, kdyby něco zkusil uvařit on. Ale: s úsměvem!!! Nebo mu řekni, že byste mohli jít třebas na večeři spolu!

e)       Pozvi jeho mámu, ať přijde už odpoledne, řekni jí, že by mohla uvařit něco, co má její synáček milovanej rád…, že pak půjdete vy dva spolu „někam“, ona tam může třebas přespat, užít si vnučku..

     Holka – já vím, že po tobě chci věci, který jsi nikdy nedělala a kterých se bojíš. ALE – jestli chceš svoje manželství zachránit, tak kňučením a skuhráním dokážeš jen pravej opak. Víš, ty vlastně teď bojuješ sama proti sobě… Rozmysli se – buď ti to stojí za to a máš přeci jen nějakou šanci, nebo budeš i nadále lkát, shánět nějaké pilule na deprese… litovat se a kamarádkám naříkat, jakého to máš hulváta, který se tak špatně stará… Ano, určitě je velká vina i na něm. Ale – to by v tom byl čert, abys to nezkusila, co?

Ahoj, rozhodně mi napiš, když budeš chtít, poradím ti! daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk