Za tímto oknem trávím krásné chvilky se svým milovaným. Uvědomila jsem si, že když se na tuhle – pro ostatní asi obyčejnou – fotografii podívám, promítne se mi celý příběh. Není na té fotce přitom vidět nic zvláštního, jen výhled ven. To jen uvnitř, za oknem, se dějí krásné věci. Trávím tam nádherné chvilky, skutečné chvilky štěstí, pohody a lásky. Je to totiž okno mého přítele – v jeho krásném domečku, ze kterého na mě dýchá pohoda, spokojenost a láska. Cítí to tak zřejmě i moje „pejsinka“, která tam občas tráví chvilky s námi. Je tam úžasně spokojená. Páneček ji samozřejmě také řádně rozmazluje a hýčká, ona je totiž ještě štěňátko, a tak prý potřebuje hodně lásky. No, to já už jsem trošku odrostlejší J.

     Přála bych každému takové štěstí, mám pocit, že to naše se ještě odráží od skel okna a tím pádem si ho užíváme několikrát… Není to ale všude dáno a život je ke spoustě z nás krutý a nepřináší jen to, co bychom očekávali.

     Proč tohle píšu? Snad to tak cítím proto, že sama mám za sebou velké zklamání,  hledala jsem něco hezkého, hodné lidi, na které se mohu obrátit o případnou pomoc, na které se mohu spolehnout. Každý z nás si zaslouží to své okno plné lásky, je jí totiž kolem nás strašně málo…

Blanka Nepovímová, Ostrava

P.S. Myslím si, že ho budu muset zas co nejdříve umýt (to okno J), aby nepokazilo dojem (bohužel, stále to odkládám a odkládám – uznejte – žaluzie jsou fajn vynález). 

linkuj.cz vybrali.sme.sk