Ani pri blizsim pohledu nevypadal na zapomenuteho a ztraceneho rodice – mam sice jen matnou predstavu, jak vypadaji dneska skolky v Cechach, naposledy jsem do ni vodila dite pred peti lety, ale predpokladam, ze ucitelu v materske skolce se v Cechach vyskytuje temer tolik, co bilych velryb ve Vltave. Moje prekvapeni jeste vzrostlo, kdyz mi dalsi ucitel (ten, se kterym jsme meli domluvenou schuzku) potvrdil, ze nejde o vyjimku, ale zamer. Ze si zkratka všichni mysli, ze detem tahle smisena muzsko-zenska pece jen prospiva.

     Napodruhe jsem prekvapene koukala, kdyz jsme se bavili o pedagogickych metodach,  to uz mene vznesene — k cemu deti vedou a jak. Deti maji napriklad sluzby: pokud jde o servirovani jidla a do jiste miry se podileji i na jeho priprave. Krome toho, ze pomahaji, se nauci par uzitecnych veci, jako napriklad mit pri tom, kdyz mazou chleba maslem, ze musí mit ciste packy a podobne. Ostatne cela vychova je tu zamerena na to, aby dite zvladalo fungovat v nejakem spolecenstvi relativne bez problemu a zaroven nebylo poslusnou oveckou, od ktere se ceka akorat poslusne capkani, jak velitel urci. "Pro me jako pedagoga je zasadni, aby dite rozumelo tomu, proc nema neco delat.Tim, ze tomu doopravdy rozumi, si musim byt jisty", pronesl nas pan ucitel tise, ale durazne, a ja jsem si vzpomnela na vsechny ty pani a soudruzky ucitelky z „nasi skolky“, ktere si pletou skolku s apelplacem a slova vychova a vycvik pro ne znamenaji totez.

     A pak jsem si vzpomnela také na to, ze jsem nikde ve Skandinavii nevidela, ze by nekdo na dite neurvale rval, nadaval mu do debilu nebo ho dokonce mlatil (z vychovnych duvodu, pochopitelne). Ani zakazovani v mire, u nas bezne, tady neni doma; mistni pristup je zameren na to, spis diteti vsechno vysvetlit a ukazat, nechat ho, at si to vyzkousi — a pak si byt jisty, ze s veci umi zachazet a vi, jak by si pripadne mohlo ublizit. Coz ostatne plati i pro sporty; namisto vecneho "nelez tam! nedelej to!" se dite odmala vede k tomu, aby zkouselo, na co staci. Coz ma za nasledek nejen to, ze jsou deti obratnejsi, ale taky i to, ze vedi, co mohou a co ne...

     Zdejsi deti jsou odmalicka taky vedene k jiste (primerene) odpovednosti; ne ve smyslu "jestli to nebude v poradku, tak uvidis!", jako spis "jsi dost velky a sikovny na to, abychom ti sverili starost o xy". Zda se mi, ze deti reaguji na to, ze jim sverite primerenou zodpovednost tim, ze jsou prekvapive opravdu zodpovedne. Navic jsou nalezite pysne, jak pekne zvladaji to, co jim bylo svereno - a krome toho se citi byt pravym clenem rodiny nebo pospolitosti, clenem, ktery ma svoje misto, prava i povinnosti.

     Jasne, ze ani tady to neni jiste porad tak ruzove a stejne tak u nas existuje spousta lidi, kteri se k detem nechovaji jako k obyvatelum lapaku, ale kdyz vezmu v potaz prevazujici a zjevne tendence, uz se fakt tesim, az se u nas veci zmeni a az prestane platit povzdech kamaradky, ktera si po navratu z Islandu zasla na ruzynskem letisti na zachod a kdyz se vratila, pravila: "ach jo, zase doma… zachody jsou spinavy a na deti se tu rve".

Ervina Kischova, Silkeborg, Dansko

linkuj.cz vybrali.sme.sk