Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Málokterá se však s tím vyrovnává jednoduše, málokterá přijme v pohodě ostatní. V poradně jsme mohly číst několik článků matek, dcer či snach, o problémech manželek ani nemluvě.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Dnes bych se chtěla věnovat vztahu dcer k matkám a opačně.

Energická a obětavá matka většinou své děti perfektně „obhospodaří“, zabezpečí vším, nejen tím nejnutnějším, o jejich zdraví se stará tak, že žádná nemoc nemá vlastně ani možnost propuknout… Předem ví, co a jak je nelepší udělat a zabrání převážné většině „nedopatření“. Její potomek tak má minimální prostor pro ty běžné skopičiny, a už vůbec ne na nějaké větší průšvihy. Samozřejmě, že takhle v kleštích se zas nikomu zrovna volně nežije, takže „když už“ se z řetězu přeci jen utrhne, stojí to pak za to…

A tak přijde dcera domů s tím nejhorším možným partnerem, vysokoškolačka najednou nechá studia, maturantka oznámí, že je v jiném stavu, případně mládenec jen tak během řeči sdělí, že přijal nabídku na roční práci na Aljašce…Ano, vím bohužel, velmi dobře, o čem píšu. I já měla podobnou maminku, které se teď, když už jsem dokonce i babičkou, občas v duchu moc a moc omlouvám… Některé hlouposti jsem kolikrát udělala jen tak z trucu, aby prostě nebylo „po jejím“. A mnohokrát jsem je i dělala s vědomím, kdy jsem velmi dobře věděla, že bych to opravdu, ale opravdu dělat neměla, že má máma stoprocentní pravdu, když mi to vymlouvá…. Ale – panebože, to bych zase jen musela poslechnout ji!!!

Některé dcery a někteří synové však s rodiči vycházejí vskutku po dobrém a život jim probíhá zcela poklidně. Ovšem jen do doby, než nerušenou hladinu rozbouří nový partner, který na podobné soužití není ze svého domova zvyklý. A pak nastanou boje… Boje zbytečné, protože povětšině vedené na špatném bojišti. Dívka žárli na jeho maminku, partner žárlí na její maminku… Maminka zase si neuvědomí, že by měla ve svém starání poněkud cuknout, ubrat… Bývá to pro ni dost těžké, protože se dostává do situace, kterou mnozí muži odnášejí dokonce infarkty až smrtí – je najednou nepotřebná…. Nevěříte ohledně těch mužů? Znám několik případů, že  velmi suverénní člověk, vedoucí ve svém oboru, schopný zastat velké množství práce, organizování atd., velmi brzy po odchodu do penze zemřel… Prostě – to nicnedělání (kolikrát pouze relativní), to, že je najednou „odstaven“, nedokázal ustát…

Pravda je, že ten rozumnější, většinou ten starší, usuzuje podle životních zkušeností a tak mnohokrát ví skutečně dopředu, jak co může či nemůže dopadnout. A dává rady… Ale – vždyť i on je musel(a) získat vlastním bojem, tak proč neumožnit těm mladším, aby si to také zkusili? Ano, bohužel, mnohokrát musí babička, matka či tchyně raději zmlknout, odejít a nechat vše na těch mladších – i když ví, že to, co se právě děje, není dobré. Ovšem, je to už jiný život, je to život zase dalšího pokolení.

Nedá se vnucovat někomu rady - i když dobré a dobře míněné –  proti jeho vůli. Je to stejné, jako kdyby „moudré knihy“ vás samy zavalovaly – ony přeci také jen čekají, jestli je otevřete a přečtete si jejich rady…  

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk