Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

tzn. vymyslet a napsat kupu seznamovacích inzerátů, počkat stanovenou dobu a posléze rozhodnout, která z nás vezme ruksak a přinese domů odpovědi. Poté spolu zasedneme na koberec do obýváku (jinam by se rozsáhlá korespondence nevešla). Občas si přikoupíme ajrkoňak a uděláme si všichni hezký večer. Večer ve „dvou + moc“. Tedy my dvě a jich moc a moc...

Tyhle chvilky mám ráda, jednak se protáhnou na hodiny, jednak je to velice zajímavé a poučné čtení. Vlastně tak máme k disposici sociologický průzkum opuštěnců. Čas, strávený pročítáním odpovědí říjných inteligentů s urostlými těly i konty (dle jejich slov), patřil vždy k  těm mile prožitým. A třídíme a třídíme. Na chudinky (a/ duševní, b/ finanční), na vyčůránky, otroky případně otrokáře, dívkaře, na ošklivky hubené, tlusté, malé i jiné, na zhůvěřilé nestoudníky, na chodící AIDSíky – ti mé dcerce vždy učarují a tedy nejvíc vyhovují, na zklamané dobráky od kosti a na nejmenší hromádku dáváme ty případně použitelné. Nakonec ještě jednou prohrábnu „chudinky“ a snažím se za některého z nich orodovat. Jsou to převážně kluci-slušňáci, většinou žijící sami mezi davem zlotřilců, kteří si své místečko na slunci jen ztíží obraňují proti okolnímu zlému světu. Ale pravdu má Lenka, když říká, že nejde organizovat dětský domov pro dospělé. Někteří důvěřivci to zkoušejí pro jistotu hned víckrát – občas máme dvě i více počítačových kopii jednoho textu. Obdivuji neskonale ty, kteří dokážou vytrvale opisovat jeden a týž blábol několikrát – a ještě k tomu vlastnoručně, jen s  lehkou změnou v nadpise. Vždyť nad tím musí strávit děsnou spoustu času! Ale třebas i oni potřebují urgentně jiné ramínko, na které by zavěsili své touhy, stesky a choutky .. <?xml:namespace prefix = o />

Musím přiznat, že jsme doposavad (upozorňuji, že beru na zřetel pouze počet odpovědí!) byly velice úspěšné. Že by bylo tolik touhou zmámených a jinak nesmělých lidských samečků? Párkrát jsme také obě odepsaly, párkrát se i nějaké to ranďátko konalo, ale ta bída, přátelé, ta bída! Prostě – lásky z inzerátu rovnají se lásky second hand. Výsledek byl i je prozatím nulový. Právě proto věřím, že výjimky potvrzují pravidlo a že je kvantum dvojic, které takhle došly k spokojenosti, případně až k oltářnímu cíli.

Nedávno k večeru se rozdrnčel zvonek u vchodových dveří. Někdo s letáky? Šla jsem raději otevřít já, protože nerada poslouchám můj dívčí Semtex (kočičku-Leničku), jak ječí na celý dům na roznašeče zbytečných reklamních papírků. Stál tam ale vyšší statný mladý muž, myslím že černovlasý. Mluvil anglicky a chtěl vidět a slyšet osobně slečnu Lenku. S příjemným úšklebkem v duši i na líci jsem si uvědomila, jak má prvorozená právě vypadá. Byla v „podoma“, což v překladu znamená ve vytahaných a potrhaných elasťácích, odshora překrytých zmačkaným špinavým obrovským odrbaným čímsi, učesaná ve stylu „prolezla jsem křovím“. Onen muž byl mladý milionář z Izraele, kterému  na jeden z inzerátů odpověděla. Omlouval se, že – ač neohlášen – přišel za tou půvabnou inteligentní mladou dámou, od které má kouzelný dopis... (pokračování příště)

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk