| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| Dcera v bavlnce - máma "na mašli" |
| Rubrika: [poradna] Ahoj Danielo a všechny, které jste se k mému problému vyjádřily. Určitě na vašich reakcích o pomoci mé dceři něco je, ale…Danielo máš naprostou pravdu v tom, že když už Jitka nechodí do práce, měla by něco dělat doma. Já pracuji na směny, dělám dvanáctky, často máme směny navíc a tak bych si představovala, že když přijdu domů, bude uklizeno a navařeno. Není. Vrátím se z práce a byt je ve stejném (ne-li horším) stavu než když jsem odešla. O uvařeném jídle ani nemluvím, to prostě není. Vše vyvrcholilo minulý týden, když přišel účet za telefon – máme zaplatit 3600 korun (mimochodem je to víc než její částečný důchod), největší sumy jsou za volání na mobil (protože pochopitelně nemá na kredit) a přístup na internet ve špičce všedního dne. Připojení máme jenom přes telefon. Můžete namítnout, že jsem měla zablokovat telefon. Ale já pořád věřila, že se „něco“ stane. Že pochopí, že peníze nerostou na stromě. Bohužel se tak nestalo. Vůbec si neuvědomuje, že tím, co dělá „okrádá“ i svého mladšího bratra, který teď začal chodit do učení a který je její pravý opak, od malička běhá po nákupech a snaží se mi pomáhat. Myslím, že tohle všechno nemá vůbec spojitost s jejím postižením, to je prostě neúcta… Pochopila bych, že má mindráky, bojí se jít mezi lidi (ale proč jenom v souvislosti se zaměstnáním?!), ale musela bych vidět nějakou snahu z její strany. Ale když přijdete urvaná z práce a ona leží v posteli a kuchyň je plná neumytého nádobí. Vy máte hlad a doma není koupený ani chleba. Pak by asi jen málokdo udržel nervy na uzdě. Kamarádka mi sehnala internetové adresy, z kterých se dají najít nějaké kurzy, aby si udělala rekvalifikaci. Ani na to se nepodívala, nemá zájem. Proč taky? Máma ji o hladu nenechá…<?xml:namespace prefix = o /> Vlastně teď ani nežádám o radu, protože tu už mi Daniela dala, chtěla jsem jen odpovědět těm, které ji tak litují. Jen jsem se potřebovala vypovídat… Nemůžu svoji dospělou dceru pořád vodit za ručičku, to ji samostatnosti nenaučí a já nemůžu chodit do práce (pokud si to rozmyslí a přeci jen si nějakou sežene) s ní. Sandra ODPOVĚĎ: Ano, já také vlastně nebudu dnes "radit", protože Jitčina maminka opravdu "dělá, co může" – myslím tím, že v dobrém. Pravda je, že osobně si myslím, že by měla přitvrdit. Protože dvaadvacetiletá dívka už není žádné mimino, není nesvéprávná a měla by být zodpovědná přinejmenším za sebe... A tak tady otevírám diskusi pro vás, milé kamarádky – co vy na to? Jak byste to řešily vy? daniela poradna@kudlanka.cz
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
Byla bych zlá (nikol - Mail - WWW) 25.09.2003, 08:21:31
a dalo by to práci. Prostě bych nakupovala jen na to jedno jídlo, aby doma nebyly zásoby toho, co se dá sníst hned. Když by měla hlad musela by uvařit. Její bratr snad může mít to jedno jídlo ve škole, ne? No a večer bych udělala něco jenom nám dvěma. Úklid to samé - svůj pokoj - kuchyň, její pokoj a příslušenství ani náhodou. Uznávám, že je to náročné a na nervy. Ale po "dobrém" to asi nepůjde.
(Dana - Mail - WWW) 25.09.2003, 13:26:10
Já jsem se Sandřiny dcery také zastávala a myslela jsem, že hlavní problém je v její nesmělosti a mindrácích. Ale jestli je to takhle,tak je to úplně špatně a na nápravu je dost pozdě.V popsané situaci bych považovala za dceřinu povinnost ne aby sem tam s něčím pomohla, ale aby domáctnost kompletně obstarala a maminka uštvaná z práce se mohla vracet do útulného bytu a k vonící večeři.
A i když si práci najde, měla by být samozřejmost, že se o povinnosti v domácnosti podělí.Jenže jestli dcerunka doma nemusela doma na nic sáhnout doteď, bude si zatraceně těžko zvykat. Ale je nutné na tom trvat- a okamžitě jí přestat zajišťovat servis a pohodlí . Myslím,že děti by se měly do domácích prací zapojovat v přiměřené míře odmalička, aby braly jako samozřejmost, že každý člen rodiny musí pro její fungování něco dělat. Nechápu maminky, které (a často ještě s pýchou v hlase), říkají:"ta naše holka se o domácnost vůbec nezajímá, pořád někde běhá po diskoškách, ale co, ať si užívá dokud je mladá, po svatbě se všechno naučí a ještě se nadře...Dcerunka zažije po založení vlastní rodiny šok, protože vůbec neměla představu, co to obnáší, ale hlavně z ní vyroste pěkný sobec.(Pro kluky platí samozřejmě to samé)
(Eva - Mail - WWW) 25.09.2003, 16:53:03
suhlasim s radami "byt zla", navyse by som urcite inkasovala od dcery financie-prispevok za uzivanie bytu, vody, elektriny, telefonu. Ak sa jej to nepaci, moze ist hladat podnajom, a aj ubytovne su. Musi to byt pre rodica tazke, mozno to tomu dievcatku nedojde nikdy a vzdy bude mat pocit krivdy :(. Nechat to tak je ale zle pre vsetkych. Je mi luto aj toho mladsieho syna/brata.
I máma by však zasloužila (Pitty - Mail - WWW) 25.09.2003, 21:52:13
Pořádně seřvat :-))). Když to tolerovala až do teď... To přeci nejde! A asi hodně zavinila tím, že to tak dlouho snášela a omlouvala... teď, když jí to leze do peněz, začíná to vadit, ale věřím bohužel, že kdyby jich měla dost, tak nechá milou dcerunku povalovat se dál...
No, snad ji ta finanční stránka věci trochu probere!
(kacka - Mail - WWW) 26.09.2003, 10:25:37
No jo, snachy se nemusi vzdycky vydarit. Ale ja mam tchyni, ktera o me hovori zasadne ve treti osobe (tj. "a Katerina si da take, nebo jako obvykle..." kdyz ja jsem 2 kroky od ni) a podobne. Kdyz na poslednim rodinnem srazu prede vsemi rozebrala, co ze si to synek privedl domu, kdyz ani nemuze mit deti, tak se mi vazne chtelo brecet. Ale ono je holt asi vsude neco...
(kacka - Mail - WWW) 26.09.2003, 10:28:26
Nee, omyl, to sem nepatri. To patrilo k clanku o maminkach dospelaku. Chybicka.
(Johana - Mail - WWW) 27.09.2003, 10:48:16
Víte já jsem taky nezaměstnaná, ale navíc i matka s malým dítětem. Nemůžu najít práci a propadávám depresi. Tím, že jsem dlouho doma, jsem odtržena od reálného života a vlastně jsem živena hlavně televizí, kde je plno katastrof a neštěstí a tragedií. A když to vidíte pořád dokola a setkáváte se jen se stejnými"stejně postiženými lidmi", hodně vás to samozřejmě poznačí. Když jdu na pohovor o práci, už dopředu se cítím poražena a určitě to na mém postoji jde vydět. Na víc, nevypadám jako Brigita Bardot, takže prostě na tom sebevědomí je to znát. Když jsem pracovala, sršela jsem humorem, byla jsem velmi vyhledávaný společník, stihla jsem plno práce, dalo by se říct, že jsem dokázala všechno zvládnout i když jsem seděla na dvou židlích. Teď byste řekli, nemá co dělat, doma má aspoň jako v klícce. Víte někdo nemá čas uklízet, já prostě nemám chuť a čím delší dobu jsem doma, tím menší chuť mám a podle toho to u nás vypadá. Manžel už je ze mne nešťastný. Vím, že mi pomůže, když se dostanu mezi lidi, když budu mít práci. Ale čím delší dobu to trvá, tím hůř to jde. A to všechno jsem napsala. abyste věděla, že vaší dceři pomůžete tím, že ji vyhodíte z domu ať se stará sama o sebe. Je mladá nemá závazky, má svět otevřený. Tím, že ji vyhodíte, donutíte ji dostat se mezi lidi, aby s nima mluvila, aby s nima jednala o práci o bydlení, nakupovala v obchodě, aby prostě něco dělala. Jestli se postaví na vlastní nohy a začne bojovat, budete vědět, že jste udělala dobře. Jestli se nevzpamatuje, budete vědět...v čem je zakopaný pes. Ale dejte ji na to čas.
Buďte trpělivá, ale pevná. Tady jde o to, abyste vydržela vy. Jestli to dobře dopadne, přijde vám poděkovat.
(Jarmila - Mail - WWW) 30.09.2003, 10:50:11
Každá rada drahá, ale skutečně drahá. Nestojí ani halíř, ale pevnou vůli zavřít oči nad pohodlným životem vlastního dítěte, které bude vždycky Vaše, dokud máma bude na světě. Někdy to strašně bolí, sice jen na duši,
ale ještě víc bolí dívat se vlastnímu děcku do hrobu, byť je pomyslnému, ve kterém Vaše dcera téměř je. Tak zkuste žít pro vlastní radost, půjde to....!! |