A tak se paradoxně snaží svého partnera "zachránit" – zlomit jeho citovou chladnost, zvládnout jeho výbuchy zlosti, deprese, krutost, lhostejnost, násilnictví, jeho nedostatek poctivosti, alkoholismus nebo narkomanství – to vše chtějí přemoci - silou své lásky a především – za každou cenu. Tento způsob života, komplex  zachránkyně, však je velice nebezpečný. Bohužel, ony totiž vlastně ve skutečnosti tyhle krize potřebují k tomu, aby vůbec mohly fungovat…  potřebují dramata, chaos, nové vzrušení, silnější stimulace… takový život se stává drogou - závislostí na tom druhém.

     Obvykle mají postižené zoufalou hrůzu z osamění, a každá udělá cokoli, jen aby vztah-nevztah udržela. Nechce být sama! V tomto případě opravdu "za žádnou cenu". Mučednictví se už stalo součástí jejich osobnosti a ve spojení s komplexem zachránkyně je následně i skutečným magnetem pro ony „KZO“ (jak říkají policajti – kriminálně závadové osobnosti).

Ne, to jsem si dělala legraci, ti tyran mohou být naopak i společností uznávaní a oblíbení, ve své práci na slovo vzatí odborníci…

     Jak se tihle lidé navzájem poznají? Jednoduše – na jedné straně je Žena, která chce, aby ji někdo potřeboval, na druhé Muž, který hledá někoho, kdo by za něj převzal určitou odpovědnost; případně Žena, jež extrémně touží se obětovat a naproti ní mimořádně sobecký, nezodpovědný Muž. Žena, která má ve vztahu k mužům mimořádně nízké sebevědomí, a tím pádem si vůbec nevěří. Je přesvědčena o svých vinách. I když se trápí a dovede kamarádkám i všem okolo hodiny povídat o svých utrpeních, je současně ve skrytu duše přesvědčena, že někde V NĚČEM JE její velká vina, kterou si to vše zavinila… Ale - především je už zvyklá na určité vzrušení a  stálou bolest,  střídající se boj, vítězství, prohry… Proto také se obvykle nezajímá o muže, kterým záleží na jejím dobru, štěstí a se kterými by mohla pohodově žít. Totiž tam, kde chybí vzrušení, se necítí dobře a říká tomu nuda. Doufám, že víte, o čem mluvím – o období střídajících se neskutečných průšvihů a zoufalých situací, které občas zpestří chvíle vášnivé lásky, chvíle, kdy všechno nádherně vychází. Kdy je tak vášnivé a sladké usmiřování, období, kdy ten „zlolajný" partner naslibuje hory doly černý les, přinese dárek… Kdy se úžasně pomilují…

     Já vím, ve vztahu s „kladnými hrdiny“ žádné gejzíry nadšení nejsou, hvězdy tak jasně nezáří, země se neotřásá, nejsou to ti divocí princové z nejtajnějších snů…. Ovšem,  ne že by každá z dotyčných nějakého „hodňocha“ nepoznala – každá z nich mi mnohokrát řekla, že se s podobným seznámila. Ale slyším jen: nějak mě nevzrušoval, byl asi příliš hodný. Takže na tyhle případné partnery rychle zapomínají a v nejlepším případě je zařadí do kategorie hodných potřebných “kamarádů“- s nimi jim ovšem srdce nebuší; oni totiž nemohou nabídnout žádné drama…

     Jsem přesvědčena, že taková chudák ženička snad ani neví, jak by se měla chovat k muži, který by na ni byl laskavý a ohleduplný, a měl o ni opravdový zájem. Nedovede se už jen jednoduše těšit z příjemné společnosti. To se však – pokud chce přežít, musí naučit: žít s mužem, který je „jen" příjemný, tak trochu fádní. Bohužel, mnohokrát, když se svého tyrana přeci jen zbaví, tak má takový klid a mír, že ji přivádí k šílenství. Většinou se musí ze všech sil snažit, aby mu znova nezavolala a nezačala to celé znova…(což ale obvykle stejně udělá). A pokud se opravdu a definitivně rozejdou, velmi brzy hledá novou závislost – (pochopitelně, jako všichni ostatní závisláci, bude svou závislost popírat), takže kolotoč se znovu roztáčí, dějiny se znovu opakují…

Pro dnešní den jsem jen shrnula do několika odstavců problém, který si zaslouží větší pozornost. Takže – než se pokusím naznačit způsob, jakým se této „nemoci“ zbavit, dám vám na víkend námět k přemýšlení: V čem je - podle vás - skryto kouzlo „zlých a nevhodných“ partnerů?

daniela@kudlanka.cz

P.S. Pochopitelně – i když jsem psala o "chudince" ženě a "neřádovi" mužovi, mnohokrát je to obráceně :-))).

linkuj.cz vybrali.sme.sk