Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Tak ty takhle!  zvolala jsem, když se mi nepodařilo vstát z postele hupem a musela jsem se skučíc potupně plazit přes pohoří tílka svého Jíry. Však s tebou zatočím, vrčela jsem, když jsem ve stoje vratce balancovala a jakási kudla v zádech mi bránila udělat krok. Je moje přesvědčení (dané výchovou), že lidé jsou v podstatě zdraví, a kdo není, ten si za to může sám. Věrna této filosofii jsem se držela v teple, vyhýbala se riskantním pohybům a těžkým břemenům, a můj stav se rychle horšil.  Zařadila jsem druhý stupeň léčení a začala (občas) pojídat aspirin, jediný to prášek, který pozřu bez podezření, že je to jed. Aspirin nepomohl, i ustoupila jsem (nerada) o další krok a přešla na Brufen. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Po půl roce neustálých bolestí jsem se vzdala a navštívila lékaře. "Pošlu vás ke specialistovi," pravil důstojně a předal mi doporučení. Za dvě hodiny jsem byla zpět. "Specialista je nemocen," pravím, "bude asi za dva týdny." "Aha," usoudil lékař a viditelně zrozpačitěl. "Tak si na něj počkejte." Vzhledem k tomu, že dotyčný specialista se mi už kdysi věnoval, rozhodla jsem se, že si poradím jinak. Objevila jsem privátního neurologa a objednala se.

Překvapení bylo příjemné. Neurolog byl tuze pěkný chlap a věnoval mi opravdový zájem. Vyšetřil, pocvičil, rozebral,  předepsal lék a pozval za měsíc. Šla jsem domů plna nadšení a poslušně začala lék polykat. Za tři dny jsem se po něm cítila jako v permanentní opici včetně toho, že mi nakonec upadlo tělo na zem. Lék jsem pietně odhodila a za měsíc se dostavila na kontrolu. Neurolog, pěkný chlap, mi věnoval další upřímný zájem, předepsal jiný lék a poslal mě na cvičení a na masáže. "Paní na cvičení a masáže" mě nechala dvacet minut čekat, přátelsky pohovořila, ukázala jeden cvik, sedm minut předstírala masáž a poslala mě domů. Tato procedura se opakovala pokaždé, až na to, že jindy ta masáž trvala jen pět minut a cvik nebyl žádný. Dobrá stránka procedury se nedá popřít: vím, jak její manžel reaguje na špenát. Druhý lék pěkného neurologa jsem jedla tři dny, během nichž mi otekly kotníky do nestvůrných rozměrů. Spláchla jsem prášky do záchoda a zlomená vejpůl jsem se odebrala na ježibabí sjezd, kde jsem se setkala se svou učitelkou reiki. Se shovívavým výrazem na mě položila ruce teplé jako žehličky, ukázala mi neuvěřitelný cvik, který zapojuje všechny, ale všechny svaly a orgány, a nezeptala se, proč se neléčím reiki, když to umím. Je to moudrá žena… Tu noc jsem po dlouhých měsících spala bez toho, že by mě můj vzteklej houser budil, a reiki si dávám tak asi třikrát denně, když si zrovna vzpomenu. Někdy jen minutku, jindy mi tam ruce drží jako přilepené a nemůžu přestat. Po čtyřech dnech téhle legrační terapie běhám po schodech jako za mlada.

To jsou tak věci! Všechno má své pro a proti – pěkného neurologa už neuvidím.  

Eva Horáková, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk