Ano, je to docela vážný problém, neboť pořád musím pracovat pod šéfy...můžete mi prosím nějak pomoci? Jinak jsem docela pěkná atraktivní holka a navazování vztahů pro mne celkem není žádný problém, lidé na mne reagují velice kladně.

     Problém nastane, když přijde kritika. Většinou pak nic nedotáhnu do konce, stresuje mě to. Je to hrozné, nesnáším vůbec hodnocení druhých lidí, v hlavě mi bliká kontrolka /ať se stará každý sám o sobe, co si to dovoluje/ – nastane ve mne zásek – okamžitě je to nepřítel – a je konec,  i když vím, že s ním musím komunikovat. Ano, jsou tam bloky, přestávám být příjemná.. a je to hrozné. Z toho důvodu nemám ráda ani jakákoliv školení.

      Jak se toho mám zbavit, lépe řečeno jaký postoj k tomuto problému mám zaujmout??

Předem Vám děkuji za odpověď, přeju pěkný den, Paris

ODPOVĚĎ:

     Milá Paris, vůbec se ti nedivím, že to špatně snášíš. A stejně tak chápu, co se to s tebou děje: Nejspíš jsi perfekcionistka, máš ráda všechno co nejvíc nej nej… Současně si uvědomuješ všechno, co se ti nepovedlo, v čem jsi udělala chybu… Každý ale nějaké chyby dělá a zvláště, když je vystresovaný. Takže se pohybuješ v jakémsi začarovaném kruhu… Chceš být jednička, ale máš trému, takže se dopustíš chyby. Už předem máš vztek, že ti to nevyšlo a přenášíš ho na ty, kteří tě na chybu upozorní… A pak raději od všeho utečeš J. Tím máš zase další vztek… a tak to jde donekonečna…

     Nauč se přiznat si sama sobě svý nedokonalosti. Řeknu ti jednu příhodu – je nesmírně stará a mě velice pomáhala. Vyprávěla mi ji moje máma, které se stala, když byla ona mladá  (z toho vidíš, jak dávná je to rada). Jednou šla na rande a zjistila, že má díru na rukavičce (tehdy prostě slušná mladá dáma bez rukavic nemohla do ulic J). Jiné vhodné asi nebyly, čas dírku zašít jakbysmet. A tehdy jí poradila její maminka: „podívej, hned jak přijdeš, tak mu ten prst s dírkou ukaž. A řekni, že by tě to celou dobu schůzky trápilo a děsilo, že si toho všimne – tak že to chceš mít hned za sebou … Uvidíš, že se nic nestane… Tohle se přeci může přihodit každému! Ovšem – příště už dírku mít nesmíš, už musí být zašitá!“

     Takže – když se ti něco nepovede, NEBOJ SE – klidně to všem řekni, ono, když kritiku řekneš sama – „jé, já jsem tohle ale zmršila, to jsem smolař…“, tak pochybuju, že ti za to někdo vynadá. Že tě bude kritizovat ještě navíc…  Ale, jak jsem říkala – příště už si musíš dát pozor. Ano, ono je to také dost o zbrklosti…

     Sama sebe musíš naučit prohrávat – to zaprvé, a stejně tak se musíš naučit práci po sobě včas zkontrolovat.  

A ještě něco: ono také kolikrát to není takové, jak to vidíš ty - někdy to řeknou jen tak – víceméně v legraci a tím to končí – a jen ty si to v sobě nafoukneš a v sobě z toho uděláš onoho velikýho bubáka ... :-))). Podívej, všichni kolem – takže i ti šéfové – mají své chyby...

Držím ti palce, když tak se ještě ozvi. daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk