Od Hearstova zámku do Carmelu je ta nejdivočejší část cesty,  115 kilometrů kličkujících podle moře, většinou i dost vysoko. Potkávali jsme dost cyklistů – turistů, drtivá většina jich mířila na jih. Proč? Tehdy jsem také slyšel průvodcovo vysvětlení, které jsem později dával k lepšímu: „To je prosté, podívejte se na mapu a uvidíte, že na jih je to s kopce. Krom toho při cestě na sever mají nalevo silnici a napravo skálu. Při cestě na jih je vlevo zase silnice, ale vpravo je spousta místa na uhnutí. Bohužel jen jednou…“
Můj osobní rekord na těch 115 kilometrů je dvě hodiny a čtyřicet pět minut. Když jsem to chěél ještě zkrátit, cestujícím se to už jaksi nezdálo. J
     Monterey jsme minuli, zastavili se cestou v sekvojovém lese, kde je pro turisty v provozu dřevorubecká železnice. Veze vás lesem nebetyčných stromů, co tu stojí už tisíce let; při té cestě na vás padá úcta…  Tak tohle už tu bylo, když po zemi chodil Kristus. Dojíždíme do San Franciska, ubytujeme se a sejdem se u večeře, už poslední společné. Zítra ještě pohlídka města a pak odjíždím domů. Rozloučili jsme se na Fishermann wharf, kdysi rybářském přístavu.

     Potřásají mi při vystupování rukou, je to opravdu loučení s přáteli. Dva týdny jsme cestovali společné, cítím, jak mi do dlaně strkají složené papírky, někteří mi dávají obálky. Dojat se rozjíždím a mířím domů do San Diega.
     Dorazil jsem ve dvě ráno, uléhám, ale nemůžu usnout. Jdu se podívat do pokoje, kde jsem na stůl odložil bez prohlížení obsah kapes. Anička přichází za mnou, zvědava, proč nespím a co tam dělám. Otevíráme obálky, pročítáme děkovné dopisy a pozdravy na rozloučenou. Pak počítáme peníze. Řidiči autobusů tady dostávají tuzér; je to podstatná část platu, se kterou samozřejmě zaměstnavatelé počítají a proto sami moc neplatí. Tak si představte –  od těch vyhlášených lakomců – Skotů, jsem dostal víc než byl můj měsíční plat!

Michal Málek, Boise, Idaho

linkuj.cz vybrali.sme.sk