Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Do svých jedenácti jsem vyrůstal jako hýčkaný jedináček a často jsme s maminkou v neděli vyráželi na výlety, s buřty a chlebem v chlebníku, který jsem nesl na rameni. V zimě i v létě, někdy k Senohrabům či Zlenicím, někdy jen do Prokopského údolí a mé dětství bylo provoněno buřty opékanými na klacku. Snad odtamtud pochází má láska ke grilování. Potom se narodila má sestra a bylo po výletech a po buřtech. Jak jsem ji mohl mít rád? <?xml:namespace prefix = o />

S tím, jak odrůstala, změnilo se vše… A tak jak já s maminkou lítal po kopcích, lítaly ony dvě po galeriích. Má ubohá sestra nikdy neochutnala buřt na klacku opečený, často i popelem pokrytý (to když klacek přehořel a lahůdka spadla do ohně – copak bych ji tam mohl nechat?). Sestra s maminkou jezdily i na prázdniny jinam než já, a z jednoho léta na Rujaně si maminka přivezla Eintopf. Tedy ne hrnec, ale recept a lásku k němu. Jak to, že po vší té lásce k pečení – protože péct se musí s láskou, má-li to dobře dopadnout – náhle získala náklonnost k hrnci, kam se vše nahází a pak do talířů nandá něco tak nechutného… to nikdy nepochopím. Eintopf se pro mne stal synonymem pro fujtajbl.
Ale čas pádil kolem nás a já pochopil, že eintopf jsou vlastně dvě slova, je to „něco“ co se uvaří v jednom hrnci. Nemusí to nezbytně být fujtajbl ( i když pochopitelně může), a ještě k tomu ubyde nádobí na mytí. Takový buřtguláš i lečo jsou vlastně eintopfy, ostatně všechny guláše rovněž, taky různá dušená hovězí, co se jimi Amerika hemží. Většinu jich ovšem do kategorie fujtajblů zařadím, to zas jo. Jako třeba Tuna caseroll. Kdo ho neznáte, buďte rádi, kdyby vám to někdo nabízel, tak honem nohy na ramena a pryč do polí a do lesů. Pokud to snad někomu chutná, ať se mi ozve. Budu kroutit hlavou a modlit se za jeho spásu.
A tak bych se s vámi moc podělil o jeden recept, který jsem sice nevymyslel, nicméně ho mám rád. Tak moc, že jdu honem vyndat kus masa z mrazáku, a až dnes večer přijde Anička moje milovaná z práce, bude se servírovat:

Jižanský rendlík

• 1 kg hovězího masa, nakrájeného na kostky jako na guláš
  
• olivový olej
  
• červené víno
  
• česnek, tolik kolik kdo rád, ovšem nepřežeňte to,  dávejte tam celé stroužky, oloupané jen z toho nejhoršího
  
• 2 menší cibule, taky v celku, sloupnuté jen z těch slupek, co odpadávají
  
• bobkový list
  
• tymián
  
• nové koření
  
• 1 lžíce rajského protlaku
  
• pomerančová kůra
  
• 2 hřebíčky
  
• pepř a sůl

Příprava:
Rozpálíme olivový olej, na něm osmahneme maso. Pak zalijeme takovým množstvím červeného vína, aby všechno maso bylo ponořené (potřebujeme asi 3/4 l vína). Přidáme neoloupaný česnek, bobkový list, tymián, petrželku, nové koření a pepř, kousek pomerančové kůry, 2 hřebíčky, 2 nekrájené cibule, a asi lžíci rajského protlaku. Osolíme a asi 10 minut vystavíme prudkému varu.
Pak oheň ztlumíme a dál necháme jen tak hezky probublávat – bez podlévání, do té doby, než je maso měkké, skoro se rozsýpá a šťáva je pěkně vazká a lesklá.
Pokud to připravíte den předem a necháte rozležet, chuť se přímo zněkolikanásobí. Uvařte k tomu  těstoviny a pěkně celý posypejte dobrým strouhaným sýrem.
Dobrou chuť a krásnej den, Michal.

linkuj.cz vybrali.sme.sk