Celou dobu byli na místě lékaři ze záchranky, policisté  a hasiči  s autožebříky. Dole byla připravená rozvinutá plachta. "Plachta je jen pro psychologický pocit, protože je určena pouze pro skok z prvního či druhého patra," řekl  plzeňský šéf hasičů. Stejně tak i připravené žebříky by podle něj dosáhly sotva pod velké okno, které je pod ochozem. A tak zbývalo jen doufat, že si mladík svůj čin rozmyslí. Ten se celou dobu držel na straně věže směrem k radnici. Tu a tam si přešlápl a často se díval dolů. 

      Bylo to nesmírně stresující. Vyjednávání trvalo dlouhé minuty. Mládenec byl už asi už duchem na druhé straně... a pod ním smrtelná propast. Drama pokračovalo. Kdyby se nešťastník zřítil, byl by mrtev v okamžiku. Záchranáři  měli opravdu co dělat, protože nejprve s nimi nechtěl  vůbec komunikovat. Věřím, že dokola vysvětlovali, že není důvod pro to, aby skočil. Až pak najednou přešel mladík rychle po římse zpět k díře v mříži, kterou si předtím sám prostříhal, aby se dostal na římsu ven – a vrátil se na vyhlídkový ochoz věže.  Úplně oněmělá hrůzou a bezmocí jsem popadla foťák a skrz okno vyfotila katedrálu i mladíka na oné římse…

     Po šťastném ukončení akce lidé na náměstí záchranářům zatleskali. Když černovlasý, nakrátko ostříhaný brýlatý mladík v džínách a červené mikině sešel v doprovodu záchranářů dolů z věže, naložili ho do auta a odvezli na psychiatrické oddělení. Ještě předtím se zcela vyčerpaný pokusil o úsměv.

     Tenhle náhodný pohled oknem – pohled na nešťastníka, který se právě podruhé narodil, hned tak nezapomenu.

Jana K., Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk