Dál pak vede silnice údolím podle říčky, kde v jednom místě je přírodní skalní skluzavka a vždycky nával klouzajících se. Kus dál bylo z písků sousoší podle obrazu Leonarda da Vinci Poslední večeře Páně. Dílo bylo zastíněno plastikovou plachtou jako střechou, tvůrce stále jen obcházel se sprejovou lahví a vlhčil své dílo, aby se mu nerozsypalo. Pak už silnice stoupá a je příležitost k hrůzostrašným pohledům do údolí, kdy z oken autobusu ani není možno dohlédnout kopec dolů, vidět je jen ta hluboká jáma… (v Americe se moc nezatěžujeme s instalací svodidel, a tak, když chce někdo jet zkratkou...) Na vrcholku je odpočívadlo a vyhlídka, kde Indiáni prodávají krásné stříbrné šperky.
     Ve Flagstaffu jsme přespali, příští atrakcí je Grand Canyon. Moc už toho bylo napsáno, mnohokrát byl nafilmován, vidél jsem fotografie a myslel jsem si, že jsem připraven. Omyl, stál jsem tam a civěl. Byl jsem tam později ještě mnohokrát, ale první návštěva byla nejkrásnější. Můj průvodce to tam pochopitelné znal a tak místo obvyklého popojíždění od vyhlídky k vyhlídce rozdal lidem mapy a poslal je objevit Grand kaňon. Autobusy v parku jsou v cené vstupného, zastaví kdekoli na mávnutí, tak ať si každý dělá co chce. Odpoledne jsme naložili spoustu dospělých "détí" s rozzářenýma očima. Nékteří rejdili a prolezli vše co se dá vidět, někteří, tak jako já, jen civěli. Moc se mi tenhle způsob líbil a při pozdějších cestách jsem ho průvodcům doporučoval. Turisté byli spokojeni a my dva ostatné taky. Místo popojíždění jsme si leželi v hotelu u bazénu a ješté jsme za to byli placeni.
     Už toho popisování nepopsatelného nechám a radši vám řeknu něco, co se moc neví. V širokém okolí tam není voda. Zní to nesmyslně, vždyť je tam přece řeka, ale – nesmí tam postavit čerpací stanici a vodárnu, natož položit potrubí. A tak nejen oblast Gran Canyon Village, ale i městečko Tusayan u vjezdu do Národního parku, dováží všechnu vodu v cisternách. Je to pro Středoevropana nepředstavitelné a nepochopitelné. Místní hotel Best Western má cisternový truck s přívěsem, který ve dne v noci jezdí do 90 kilometrů vzdáleného Williamsu a přiváží vodu. Do Grand Canyon Village také jezdí vlak ze 250 kilometrů vzdáleného Kingmanu. Je to historická (na Ameriku, samozřejmě) trať pro milovníky zvláštností.  Parní lokomotiva táhne tři cisternové vozy s vodou a dva osobní. Pikantní je, že cestující vlastně zaplatí za dopravu vody a pak ještě mastné ceny v Grand Canyonu, protože – inu to víte, voda se sem musí vozit....
     Naše další cesta vede na sever, indiánskou reservací Navajů k jezeru Powell a do města Page. Ještě odbočka k jednomu z místních zázraků, kde řeka Colorado plyne v kaňonu snad 30 metrů širokém a několik set metrů hlubokém. Vede přes ni železný "Navajo bridge", zaklesnutý bez pilířů mezi skalní stěny a vypadající poněkud vetše, „široký“ tak, že se na něj autobus sotva vejde. U jezera se nalézá další zvláštnost: krom vodní elektrárny tam je i tepelná, nevím už čím se tam topí, myslím že zemním plynem. Pokud vím, tak obě elektrárny vlastní Navajové, kteří se pyšní tím, že ta tepelná je z 98 procent "čistá" a chtějí do dotáhnout na celých 100.
     V Page je další zastávka na noc, naši turisté jedou na výlet lodí, já si peru košile a tak. Příští den jedeme znovu na sever, do Utahu, skrz město Kanáb, kde natáčeli snad všechny westerny s Johnem Waynem; z motelu, kde bydlíval, je muzeum. Dál skrz Bryce kaňon do Zion kaňonu, dva a půl kilometru dlouhým tunelem, který je tak nízký, že musí zastavit všechen provoz, abychom mohli projet my, držíce se stále středem tunelu, kde je klenba zvýšena. Po prohlídce míříme na noc do "poutního města" –  Las Vegas. Večer jedeme na projížďku, obdivovat fascinující neony a trochu se seznámit s městem. Celý další den je vyhrazen kasinům a já prohrávám své první dolary. Trvalo dlouho, než jsem přišel na způsob, jak v kasinu neprohrát. Nejít tam není to pravé, protože jinak než skrz kasino se do hotelu nedostanete. Vtip je v tom, že se nesmíte zastavit. To už ovšem dnes taky neplatí, naučil jsem se typicky americkou hru s kostkami, Craps. Je to jediná hra v kasinu, kde jsou, pokud víte co a jak, šance kasina a hráče téměř vyrovnané, dokonce se dá i vyhrát. Žádné miliony, ale když dnes jezdíme tu a tam do Nevady na víkend, dá se vyhrát tolik, aby byl výlet i s ubytováním zadarmo. To stačí, ne?

Michal Málek, Boise, Idaho

linkuj.cz vybrali.sme.sk