Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Měla jsem si rozmyslet, jestli to akceptuji. A já to akceptovala. Taky dluží jinde, to je z doby, kdy on byl tam a ještě má plno dalších podobných restů...

Jinak náš "vztah" pokračuje asi takto: Prý už se mnou nechce být, že se mnou absolutně skončil. Že potřebuje cílevědomou a schopnou partnerku... Tak jsem se ho ješte zeptala, kdy mi vrátí co jsem mu půjčila já, prvně se mi vysmál, jako cože bych ještě chtěla... Bylo mi jako kdyby ve mě nějáká část umřela... Šla jsem si na chvíli sednout na lavičku do parku. Byla jsem na dně, ale plakat jsem nemohla. Přemýšlela jsem co bude s mým životem dál... Viděla jsem jen černo a samotu. Odpoledne jsem jela do obchoďáku. Hned jak jsem tam vešla, tak jsem zamířila k elektronice, protože tam vždycky chodíval. A nebyl tam... Tak jsem si začala nakupovat. Všichni chodili po párech nebo s rodinami a já tam byla sama. Po nákupu jsem šla mezi ty televize znova, když jsem HO uviděla. Šla jsem k němu a řekla mu ahoj, tak mi řekl taky ahoj a ptal se, co tady dělám... Tak jsme si řekli ahoj a já jela k pokladně. Tak jsme šli ven, a tam se mě zeptal, jestli nechci hodit dom. Než jsem v autě vystoupila,tak jsem mu řekla, že jestli se chce milovat, ať mě do devíti večer vyzvedne. Řekl, že chce taky, a že jo. A tak mě vyzvedl a jeli jsme k němu a asi po 13 dnech jsme se pomilovali. Pak jsem jela trolejbusem domů.... A všechno se vrátilo do starých kolejí: V minulém týdnu přišli Mirkovi ve firmě na to, že je okrádá. Takže to začali řešit a v současné době zjišťují "o kolik"... Mirek chce dát ještě tento měsíc výpověď s tím, že alespoň bude mít čas opravovat své auto, vypoužívat nakoupený materiál,..., že se bude flákat na pracáku a přitom bude dělat občas na černo, že začne podnikat jako dřív, že si taky jako jeho táta otevře hernu, rychlé občerstvení nebo mandlovnu..., najme si tam nějaký levný síly a bude mít peníze...  Příště mi dal knížku o astronomii, kterou jsem chtěla, takže jsem z ní měla radost. Květiny mi nekoupil, místo toho malá pusa... pozval mě na polévku k větnamcům, jen jsem si tu sama zaplatila. Doma jsem upekla plech pizzy, víno, slaný cukroví, káva a 2 dorty. Mirka jsem na to pozvala, přišel, ale tu květinu mi stejně nedonesl, a já si tajně přála, aby mi ji donesl..., alespoň maličkou..., jeden kvítek jednou za rok... 
 V podniku  u Mirka se průser zmenšil, protože jeho kolegovi přišli při inventure na to, že je okradl asi o hodně tisíc, takže ho zatim přeřadili do jiné kanceláře a hledaji novýho. Asi na ně hodně ví, zatím má poslední šanci... Taky nesmírně utrácí, a i když si něco vydělá těma tajnejma opravama, tak toho zase není tolik, aby to stačilo....V týdnu jsme se zase pohádali a v podstatě se oboustranně rozešli... Možná bych se na všechno vykašlala, ale Mirekměl pak narozeniny, tak jsem mu jela dát dárek (krásný svetr), dali jsme se zase tedy dohromady. Druhý víkend jsem jela s Mirkem. Stavili jsme se na polívku, kterou jsem zaplatila, a to Mirek ještě objednal dve štamprdle vodky, pak jsem si vydupala, že pujdeme na výstavu, lístky jsem samozřejmě zaplatila. Následující týden jsem vždy večer jela k němu a v noci domů, každý den a skoro nic jsme nedělali, jenom jsme se zase pohádali... Mirek začal urážet mou maminku... A nepřestával. Já jsem už v ruce držela kabát a stála skoro u dveří a jak jsem odcházela z jeho pokoje a chtěla utéct, tak řval čím dál víc a přitom se smál a jeho smích se mi zařezával pod kůži... Prostě mi chyběli asi dva kroky ke klice, ale já už jsem to nevydržela a sesypala jsem se. Jen jsem hlasitě vzlykala, třásla se a držela si svůj kabát... Prostě jsem se nezmohla na nic. Mirek asi po dalších pěti minutách přestal řvát a šel za mnou, ať si jdu sednout na postel, ale já jsem jen řekla, že jdu, ať chvíli počká, protože jsem se nemohla ani postavit na nohy... On na mě snad po deseti minutách promluvil, jestli se mě to dotklo a urazilo mě to... Jen jsem hlesla, že hmmm. Po dalších pár minutách, snad deseti, se mi podařilo vstát a šla jsem se projít ven a pak domů. Asi za dvě hodiny mi volal,  jestli už jsem se uklidnila, že čeká před domem a že mám jít dolů. Nasedla jsem do auta a jeli jsme do kina a pak k němu, kde se se mnou pomiloval, já se jen třásla, a úplně dodělaná jsem usnula... Ráno se se mnou chtěl milovat zase, ale já jsem nechtěla a tak se urazil, začal mi znova nadávat, nechtěl se jít ani projít a nic, tak mě opět vyhazoval já jsem znova šla domů. Ponížená, uražená, zničená, dodělaná...Doma jsem se pohádala s rodiči, kvůli úplné banalitě a byla jsem totálně na dně. Pak mi zavolal, ať mu přijdu pomoct s překladama z angličtiny. Brečela jsem mu do sluchátka, tak mi řekl svoji oblíbenou větu, že mě přece nikdo nemá rád... A já zase jela k němu... Prvně mě  pozval na oběd a zaplatil mi ho. Pak jsme šli domů. Tam mě opět urážel a ponižoval, a mě to bylo moc líto... Už toho ani nemusel moc říkat, jsem prostě neschopná, s ničím mu nepomůžu, Pak mě seřval za úplný kraviny... a já se sesypala znova, teda už né tak moc jako v sobotu... Ale tentokrát jen spustil, ať toho nechám, že mě nebije, co tomu řeknou sousedi, co si o sobě vůbec myslím..., že ho z toho bolí hlava, že toho mám okamžitě nechat, a že chce zaplatit ten oběd v restauraci, že se nenechá okrádat, že do mě nebude investovat..., ale já jsem nemohla nic... Asi po půl hodině ke mě přišel, že to tak nemyslel... A pak jsem jela domů, v ponděli jsem mu šla odevzdat ten překlad a neřekl mi ani dík... Ale říkám si, že když jsem přežila tuto sobotu a neděli, tak už asi přežiju všechno, jen nevím, kolik toho ještě vydržím...<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Lásku a vztah jsem si vždycky představovala jinak. Vím, kde jsem udělala většinu chyb. Prostě jsem dělala všechno, aby nemusel něco dělat, snažila se, milovala ho (a miluju) víc než svůj život... a pořád je to málo a nestačí to..., a asi pořád zůstanu ta nejšpatnější...
Už jsem myslela i na to, že bych to skončila, že bych to zabalila, vždyť by se zas tak nic strašnýho nestalo....

Je to krutá daň, ale jinak to asi nejde...

Ale asi si to všechno zasloužím, mám ho ráda a on mě má rád a miluje mě...

Věrka