Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Naučili jsme se spolu mluvit, každý říct co si myslíme a k něčemu dojít. Asi po roce vztahu jsme měli jednu vážnější krizi kvůli Martinově menší žárlivosti a mojemu vyjadřování.Mluvim tak, že jsem mu nechtěla ublížit něčim, co by se mu nelíbilo a tak jsem to říkala tak opatrně a on má od té doby problém mi věřit. Při tom jsem mu nikdy nic neudělala, aby neměl důvod mi nevěřit a on sám říká, že to ví, ale že přesto mi nevěří.Ze zná holky, který mluví normálně. Taky nastal problém s jeho kamarádama, jezdili jsme pravidelně na víkendový akce a normálně jsem se bavila, povídala si s lidma, jako on, jenže začal žárlit a ty vztahy se zkazili a on říkal, že kvůli mně ztratil kamarády a tak si našel svoje a teď začal hodně času trávit s nima, mě mezi ně odmítá brát, že mám své kamarády. Teď už jsou ty vztahy s původníma kamarádama v pohodě,ale já už jsem ve vztahu k ostatním lidem mnohem opatrnější, už se na ně tak pozorně nedívám a myslím si, že je to chyba.

Ale teď přejdu ke konkrétnímu problému, tohle bylo jen na nastínění situace v našem vztahu.
My v podstatě doteď žili jako manželé, oba jsme občas chodili ven sami, občas spolu.Před 14 dny přišel s tím, že pojedou na víkend s klukama na pánskou akci do Chorvatska. Moc se mi to nelíbilo kvůli naší finančí situaci, ale nakonec jsem mu to přála, protože já občas jezdívám služebně pryč a on bývá pořád doma. Jenže nastal kámen úrazu, aby jich bylo dost v autě vzali s sebou nakonec holku a tam se do ní tak nějak zamiloval a vyspal se s ní.Přijel úplně jinej.Sice se snažil chovat jakoby nic, ale trochu se mi vyhýbal a já to na něm poznala. Ve středu po tom víkendu vyrazil ven a já mu pak volala, kde je, že je hezky a šla bych si s nim ráda sednout na to mi úplně tvrdě řekl, že je s kamarádkou a že mám svoje kamarády a že se uvidíme večer. Přišel až v jednu hodinu. Když mu přišla zpráva,tak mi to konečně došlo a udělala jsem hnusnou věc, ale aspoň vim, na čem jsem.Podívala jsem se mu do telefonu a tam se potvrdilo, že se s ní sešel.Na další víkend odjel zase do Chorvatska.O tom nic nevim, neptala jsem se. Ale mluvila jsem s jeho kamarádem a řekl mi, že je teď poblázněnej, ať ho necham, že se musí rozhodnout, že to teď záleží jenom na nás, ale že teď s tím nic neudělam.A ať si taky najdu nějakej „úlet“. To se mi ale nelíbí, tim se nic nevyřeší.
Celých 14 dní jsem s ním vlastně nemluvila, protože jsem odjela služebně pryč na týden.Hned první den mi volal, jesti jsem v pořádku a každý den jsme spolu mluvili, ale bylo to takový chladný, prostě vědět, že je ten druhý v pořádku.
Když jsem se vrátila zrovna pokládal koberec, že mě chtěl překvapit a pak jsme se spolu milovali. Byl už domluvenej, že se půjde podívat na fotky z dovolený, tak v sedm odešel.Vrátil se ve dvě v noci, spokojenej, hned ke mně přišel  a pak se šel najíst. Zjistila jsem, že se s tou Lenkou viděl každý den a ona mu psala, že je v postýlce, že musí hrát hodnou holčičku, že má o ní maminka strach, (je jí asi 23) a že to bylo fajn.Tvoje protivka.
Bylo mi strašně husně, že se chová jako nic a přitom se s ní schází. Vlastně teď nevím, co si o tom myslet.Jestli je do ní vážně zamilovanej, ale to vím, že by odešel, nebo si s ní dobře rozumí a jsou jenom jako kamarádi, ale tomu moc nevěřim.Chtěla bych aby se mi vrátil, ale nevěřim, že by to mohlo být jako dřív.Stejně už budu mít vždycky pochybnosti.

Nevim, jestli to vidim správně, ale chci se k němu chovat hezky, ale tak nějak s odstupem, aby mu se mnou bylo dobře, ale taky aby viděl, že to není jako dřív, že mě nemá tak jistou.Já tady ve městě neznám moc lidí, protože jsem tu přestěhovaná, a moc jsem ven nechodila, vždycky jsem na něj čekala doma, až se třeba ve 3 ráno vrátil. On si chodil sednout i s kamarádkama, ale já s klukama vůbec, jenom s mejma kamarádkama. Tak bych teď chtěla začít víc chodit ven, s někym se seznámit.Prostě být bez něj.Protože my jsme se k sobě poslední dobou sice chovali hezky, ale nějak to zevšednělo, málo jsme se milovali, málo spolu mluvili, nebo někam chodili. Ale bylo nám dobře.Jen mi vadilo, že když jsem se od někud vrátila, tak jediný co ho zajímalo, jestli jsem tam s někym byla,  jinak se neptal.To mi zdůvodnil tim, že mi nevěří a že už se teda radši neptá.

Dokonce mi Martin řekl, to je tak měsíc zpátky, že by si mě vzal, a to do tý doby říkal, že se ženit nechce.
Nevim, jestli měl pocit, že mu něco utíká, nebo něco chybí, že já jsem pořád stejná a jistá, taky viděl u kamaráda, jak ten si dělá co chce, ale je sám, svojí holku má daleko.Ta o tom neví.Taky Martin začíná podnikat,má spoustu starostí, pořád se to protahuje a žijeme jenom z mojeho platu, už 4 měsíce.

Danielo, moc Tě prosím o radu, jak se zachovat, co dělat a co radši ne, moc děkuju už jenom za to, že jsem se vypsala.Moc se mi ulevilo.Předem moc děkuji za radu.
Jitka

 ODPOVĚĎ:<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Jituš, je mi toho, co prožíváš a jak se cítíš, moc líto…Asi bys nejraději, kdyby ten uplynulý čas šlo nějak smazat a odežít znovu a líp, žejo… Ale bohužel, i když by se nám to všem moc líbilo, tak to nejde…Nejsme nahraný na kazetě, nedá se to vrátit a už tuplem ne přehrát něčím lepším J.

Asi začnu od konce – utni to placení z tvého. Opravdu žijete jako manželé, ty jsi zatím převzala plno starostí a povinností, kdežto tvůj drahoušek se chová jako svobodný kluk totálně bez závazků. Jo, ale ještě než cokoliv uděláš, tak si prohlédni všechny vaše papíry ohledně bytu, jak a na koho je to psané, kdo co a kolik platil…

Víš, kdyby to všechno nedopadlo dobře, abys nakonec neodešla s prázdnou…

A bohužel, myslím si, že i to ohledně ženění říkal jen pro uklidnění tvé dušičky. Abys nebyla tak aktivní v pátrání po věcech nepříjemných… Rozhodně dost na mě zapůsobilo, že ti dával dost najevo, že sice všechno to fajn bere, ale ženit se – to ne, pak jak tě pronásledoval žárlivostí a konečně to, že najednou zjistil, že vlastně je „nevyblázněnej mládenec“, který má nárok, aby si ještě užil… Rada toho přítele, abys udělala něco podobného, je hloupost nesmírná. To přeci není normální, abyste si žili každý zvlášť ještě před samotným vstupem do společného života… To bys mohla mít s ním i děti a přeci by ti mohl kdykoliv říct, že přeci „máte dohodu o volnosti“…

Rozhodně bych teď byla podstatně zdrženlivější, dávala si víc pozor, jestli se stále s tou dívkou schází a když zjistíš, že to trvá, tak si s ním promluv. V klidu, nehádavě, napřed si promysli, jak a co řekneš, třebas si dej panáka J, ale požaduj nějaké konkrétní vyjádření. Prostě – teď, když ti to přiznal a ty to tedy oficiálně víš, tak nemůžeš dělat slepou a hluchou. To by o tobě ztratil jakékoliv mínění, vlastně bys mu tím dala najevo, že si opravdu může dělat co chce…

Opravdu si všechno – než k té debatě přijde – rozmysli: jestli je to opravdu on, bez kterého nemůžeš být, s kým chceš mít děti a žít další život…

Podle mého jsi ještě nesmírně mladá holčička, máš ještě plno času a tak bych takového partnera poslala „do světa“ … Budeš mít už „propříště“ zkušenosti, vědět, čemu se vyvarovat, na co si dát pozor. Ale – je to na tobě…

Dej mi rozhodně vědět, co a jak. Přeju ti, abys to všechno zvládla a vydržela, co možná nejvíc v klidu.

Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk