Děkuji předem za Vaši odpověď a prosím o radu poradu, protože se mi líbí Vaše názory, které si čtu ve Vaší poradně. Je mi už 49, mému příteli 52 let, známe se sedm měsíců. Je moc fajn, ale oba máme plno kontaktů ze svých minulých vztahů – tedy děti a další příbuzné. On má dva syny, kteří žijí u jeho bývalky v jiném městě, já mám dvě velké dcery a velkého syna, ti už žijí každý se svou rodinou, ale ještě mám desetiletou dcerku. Pravda je, že máme oba v duši nějaký smutek po předchozích partnerech, kteří nám odešli ze současného života a které jsme asi nezaslouženě příliš milovali... Bydlíme každý sice zvlášť, ale jsme spolu o víkendech. Můj problém je, že jsem hodně lítostivá, smutná, když má odejít a přítel mi říká, že jsem jako šnek, kterého když se někdo dotkne tykadel, tak se hned zatáhne a ptá se, čeho se stále bojím. Asi je to ze strachu ze zklamání, že můžu být trapná... Jsme tedy přes víkendy u mně, mám nově pronajatý byt, takže ho spolu budujeme. Jeho názor je však ten, že mi prý nemůže zatím nabídnout víc, než jen tohle  víkendové "manželství". Jsem z toho smutná a chtěla bych být s ním víc... Teď však přijel jeden jeho starší syn (na delší dobu) a on nemá často čas ani o víkendu, tedy vidíme se, ale nejsme spolu. S mou dcerkou vychází velice hezky, když jsme spolu, připadám si jako v báječné rodině. Ale když odejde, je po všem a je mi smutno. Také se musím častěji než on vnucovat s přáním o intimnosti, i když je to pak bezvadné.. Má snad strach ze selhání?Jak na to? Je jinak gentleman a laskavý medvěd a mám ho moc ráda. Díky. Helena

linkuj.cz vybrali.sme.sk