Soulož otce s dcerou, matky se synem, sourozenců... Děsí vás to? A přeci to bylo a stále je... Jako příklad vezmu mytologické příběhy, které dávali bohům "lidský" přístup k životu. Všichni znáte statného vládce „své části světa“, boha starověkého Středozemí,  Dia.

     Z knih beletrie i učebnic pak i jeho blízké či „personál jeho vlády“- tedy manželku, děti, jeho milenky… a další bohy…  Ale ne zase každý ví – respektive to se zase všude nevykládá -jaké to bylo s jejich vztahy rodinnými.

     Jeho otec, Kronos, měl šest dětí s vlastní sestrou (Rheia, maminka následujícího velevládce, byla svému muži manželkou i sestrou). Kronos sám nebyl zdárný syn a tak, ze strachu (aby se nevyplnila věštba, že bude z trůnu sesazen vlastním dítětem), řešil situaci radikálně – prostě všechny děti, které se mu narodily, okamžitě snědl... Jak jednoduché...

     Tohle postihlo všechny Diovy předchozí sourozence – Hestii, Démétru, Héru, Háda a Poseidóna. (Mimo jiné – ta věštba, vlastně kletba – pronesená Kronovými rodiči – Uranem a Gaiou – mj. víte, proč otec Uran zanevřel na synka? On totiž Kronos, nejmladší z jeho dítek, proradnou lstí přepadl otce Urana, když se odebral k milostným hrátkám s Gaiou, a v nestřeženém okamžiku mu zubatým srpem usekl genitálie, které poté vhodil do moře...  No, nedivte se otci, že měl vztek... Jak jinak, bylo to z důvodů zcela zištných, mocenských. Ostatně – všechny ty boje, vraždy a další nepříjemnosti byly vždy zdůvodněny touhou po větší a větší moci...)

     Nebyl však prvním ani posledním, kdo v téhle historii „páchal incest“ – sám Kronos byl dítětem, které měla matka se synem... Ano, bohyně Gaia byla současně matkou i milenkou Urana.  Jak říkám, perfektní rodinné vztahy.   

     Vrátím se však zpět, do chvíle, kdy se mělo Rhee narodit šesté dítě; ta si tehdy nejspíš řekla dost, odjela na Krétu, kde za temné noci tajně porodila malého chlapečka a svěřila ho nymfám Ídaji a Adrásteji, aby ho opatrovaly. Kronovi pak podstrčila kámen zabalený jako děcko, aby ho spolkl.

     Zeus pak vyrostl na Krétě v krásného silného muže. Pak ovšem povstal proti svému otci a donutil ho, aby vyzvrátil všechny děti, které předtím pohltil (vzhledem k tomu, že jako bohové byli nesmrtelní, proto i v otcově žaludku zůstali naživu); některé báje říkají, že mu bylo Diem přimícháno do nápoje silné dávidlo). Jiní si přimíchávali vzájemně do jídla jedy, takže tohle bylo ještě – vezmeme-li v úvahu účel – téměř chvályhodné :-))).

     Mythologie dál vyprávějí, že Zeus našel svou ženu Héru na Krétě, kde žil. Svedl ji prý v podobě kukačky. Héra si s ptáčkem začala hrát, a tu Zeus vzal na sebe svou podobu a zmocnil se jí... Héra byla pak po zbytek svého osudu známou ochránkyní manželství, dárkyní dětí a pomocnicí žen při porodu.  Žila tak, aby byla vzorným příkladem, a proto ji rozčilovaly poklesky jejího manžela, velkého záletníka. Nadto byla ještě nesmírně žárlivá. Zeus totiž nikdy nedbal na nějaké dodržování manželské věrnosti. Ve své náruživosti neznal míry a využil všeho, aby dosáhl přízně některé bohyně nebo i smrtelné ženy, do níž se zamiloval. Přibližoval se ke svým vyvoleným v nejrůznějších podobách, mnohé z nich určitě znáte, ale třeba i v podobě jejich manžela – prostě využil každé možné lsti. (Ovšem nebyl také jen heterosexuál... Neváhal ani unést Ganyméda, svého číšníka, když k němu vzplanul vášní... A nejen toho...) Vzhledem k tomu, že Zeus měl mnoho dětí, s bohyněmi i se smrtelnými ženami, měla ubohá Héra co dělat – všechny provinilé stíhala svou zlobou a nenávistí...

      Napadají mne dva citáty: „nic lidského mi není cizí“ a naopak „co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“... vhodná výmluva, že :-)))