Znovu mě prodali a znovu cvičili, jenže zase jinak než ti první lidé. Potom mě začal zlobit dráp na pravé noze a páníčci místo aby mi pomohli,se mě znovu zbavili, protože jsem trošku pajdala. Koupil mě chovatel, který na mě vyzkoušel snad všechno. I kabel, toho se teď bojím jak čert kříže. Prostě do svých 8 měsíců jsem poznala čtyři pány a začínala si už myslet o lidech to nejhorší. 

     Pak mě koupila má nynější panička. Ta sice psům moc nerozumí, myslela si totiž, že my, němečtí ovčáci, jsme jen na hlídání. Taky jen udiveně koukala, proč se vlastně tak moc bojím – ano, bála jsem se, kam zase půjdu a co po mě budou chtít.

     Jiný pes už by možná začal být zlý, ale já tolik toužila po bezpečném domově, že jsem měla jen ten hrozný strach. Panička naštěstí nevěděla, že jí má vadit můj chybějící zub . Packu mi nechala vyléčit u psího doktora, takže běhám jako čamrda a na cvičáku dělám divy. Ale jsem už moc velká na běhání po výstavách a moji lidé by stejně neměli čas. Ale nevadí mi to. Hlavně že jsem už tři roky jejich a celé noci (někdy i dny, podle toho, jací jsou jejich hosté) můžu proběhat po zahradě.

Pak se panička rozhodla, že si zasloužím ženicha a vybrala mi skutečného šampióna, který na rozdíl ode mne je chovný, zkoušený, krásný (tedy to já jsem taky) a úspěšný. Jmenuje se Zoro z Herodesova domu a rodokmen má hodný mého. No a minulou neděli, když jsem se měla seznamovat s novým kocourkem, kterého k nám přivezla paní z Prahy, "to na mě přišlo" – a začala jsem přivádět na svět svá čtyři štěňátka. No – čtyři říkal pan doktor, ale nakonec jich bylo sedm, jedno hezčí než druhé.

     Moji prckové zůstanou bez papírů. Ne, že bych je měla o to méně ráda, ale právě proto bych chtěla, aby si mé potomky vybral někdo, kdo německým ovčákům rozumí a dá jim šanci. Nebojte se, já je do konce listopadu pořádně vykrmím a panička se postará i o lékařskou péči, takže se pak mohou stát třeba krásným vánočním dárkem tam, kde potřebují psího kamaráda. S ním se nebudou muset bát...  (Celé povídání jsem nadiktovala paničce, to víte, já se od těch prcků teď nemůžu hnout...)

Alka, Lužické hory

linkuj.cz vybrali.sme.sk