První tvorečkové, kteří na mne "promluvili" lidskou řečí, byli Broučci. Po nich přišel Ferda Mravenec s Broukem Pytlíkem a Kocour v botách. Kouzelný Medvídek Pú mne se svými přáteli dokáže dojmout ještě dnes. Učarovali mi Baghíra i Bálú z Knih džunglí. Nezapomenutelná je králičí Daleká cesta za domovem, Válka s Mloky, Farma zvířat.

     Samostatnou kapitolu tvoří pochopitelně bajky. A nejen ty klasické Ezopovy či La Fontaineovy. Útlá knížečka Pavla Trauba O volovi a funkci s podtitulem Zvířata za to nemůžou představuje — možná trochu drsně — současnou společnost v podání zástupců živočišné říše.

     Poslední "zvířecí" kniha, která se mi dostala do rukou — Čas ani myš nezastaví Michaela Hoeye — je roztomilým převtělením lidských vlastností do hnědých, šedých, černých či rezavých kožíšků hlodavců. Napínavý a nezbedný — jak praví záložka — příběh navíc provází deníkové zápisky hlavního hrdiny myšáka Hermuxe. Také chvíli tápal, jakou formu by jeho rekapitulace dne měla mít. Nakonec se rozhodl pro velmi unikátní — poděkování: ...děkuju ti za přátelství ... díky za pasti na myši ... za výtahy, tramvaje a noviny ... děkuju za nečekaná překvapení ... za užvaněnou pošťačku ... i za bezpečné místo, kam může hlod na noc složit hlavu.

     A já už předem děkuji autorovi za slíbené pokračování.

     Zatím se můžu těšit na Payneho Holubí mambo. Doufám, že ho současný čtenář brzy vrátí. Na vícero "zvířecích" příběhů pro dospělé si už žádná knihovnice ani stážisté nevzpomněli. Městská je ale dost velká. Třeba se v některé polici skrývá další doupátko či hnízdečko neobyčejných hrdinů.

Márinka, Knihomolka

linkuj.cz vybrali.sme.sk