A teď ještě pár drobností pro každého<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

pro ženy i pro muže, pro zetě i pro babičky, pro snachy i pro dědečky

Na břehu ostrova stojí zarostlý muž a mává rukama na loď plující okolo něho.
"Kdo je to?" ptá se jeden pasažér kapitána.
"Nevím, ale vždycky se takhle raduje, když jedeme okolo.“

U brány hřbitova hledí muž na podivný průvod – za rakví kráčí muž s manželkou a psem – dobrmanem a potom dlouhá řada mužů. Stojící muž nevydrží a ptá se, kdo to má pohřeb. Muž za rakví odvětí:
"To je pohřeb mojí tchýně. Vidíte toho dobrmana? To on napadl tchýni a zakousl ji."
"To je ale pes, nemohl byste mi ho půjčit na pár dní?"
"Proč ne, jen si musíte stoupnout na konec té řady!"

Přijde paní do knihovny a říká: "Tu poslední knihu jsem vám vubec nepochopila. To nemá děj. Já ani nevim kdo to napsal..."
Paní knihovnice se podívá do chodby a křičí:
"Šéfe! Tak už vim, kdo nám vzal ten telefonní seznam !! "

Ivanka navštívila věhlasnou věštkyni. Ve tmavé místnosti hledící do křišťálové koule jí věštkyně sdělila závažné věci: "Není jiného způsobu, jak to vyjádřit, tak budu upřímná a stručná připravte se na to, že budete vdovou. Váš manžel zemře letos násilnou a strašlivou smrtí."Očividně otřesená zírala Ivanka do vrásčité věštkyniny tváře, pak na blikající svíčku, pak na své ruce. Pak se pro uklidnění několikrát zhluboka nadechla. Musela se dozvědět ještě jednu věc. Pohledem se opět setkala s věštkyní a pevným hlasem se zeptala: "Budu zproštěna viny?"