Začala jsem o tom, že je malé procento manželství, které zůstane bez mileneckých vztahů. Rozebrali jsme to. Důkladně. Já se ptala a on odpovídal. Povídali jsme si o tom, že pokud je milenecký vztah mezi lidmi, kteří mají spokojené manželství, tak může vydržet celá léta. Problém je v tom, že ženy prožívají vše moc citově. Pokud by nějaká milenka hnala muže do toho, aby se rozvedl, ten muž se stáhne. Já bych také mohla mít milence, ale nechci. Možná později, nevím. Navedli jsme rozhovor i na jeho kamarádku. Řekl mi, že je mezi nimi hluboké přátelství. Překročili prý tu hranici, kdy mohli být milenci. Řekla jsem mu, že si stejně myslím, že jsou milenci. On se zasmál a řekl, že to prostě nejde. Myslím, že ji má rád. O mně mluví a o našich dětech velmi pěkně .Jsme na prvním místě… Nikdy by nás neopustil. Je bezvadný táta a manžel. Proto se tedy náš rozhovor, mimochodem jsem u toho vypila asi litr burčáku, stočil na téma nevěra.

Jeho kamarád ze sauny mu prý řekl, že mu dává 5 let. 5 let, že vydrží být věrný… To mi potvrdil v tom smyslu, že se velmi bojí stárnutí a v té době mu bude 40 let. Říkal, že je možné, že si bude někde dokazovat svou mužnost. Odpověděla jsem mu, že to tuším a že mu už teď mohu slíbit, že kvůli nějakému románku nezahodím ty krásné roky co jsme spolu. I nyní. Prostě ho to přejde.

     Včera mi řekl, že se také bojí svědomí. Ano,  to má pravdu. Svědomí je prevít. Také mi řekl, že má rád pohodu a klid. Je šťastný doma. Už mu nechci lézt do věcí. Musím to dokázat. Ať má své soukromí. Manželství přece není vězení. Jde o to, abychom byli v pohodě oba. Máme děti. Přála bych si, aby byly šťastné. Já měla tu smůlu, že vlastního otce neznám a otčím mě neměl rád. A navíc jsem byla bez sourozenců.

Když se zamyslím, tak jsem zjistila, že nejdůležitější je, aby se oba dva cítili v pohodě. Mně k tomu chybí ta seberealizace. Snad se na v něčem najdu. Ještě jedna věc.Tohle bohužel nemohu vykládat žádné kamarádce.Asi by to nepochopili. Proto jsem ráda, že jsem objevila Tebe. Jmenuji se Tereza. Ať nejsem tak anonymní… Děkuji moc, opravdu.

ODPOVĚĎ:

     Milá Terezko, já vím, že prožíváš příšerný období… ale: musím ti říct, že vršíš jednu chybu na druhou. A co chybu – Hrubku!!! Přímo průserovou hrubku!!! Fakt, tohle, co děláš, jak s tím svým „drahým poupátkem“ doma jednáš, to je hrůza. Ale – vůbec se ti nedivím, taky jsem to takhle vorávala… Jako 99,9 % všech ostatních…Takže: na nějakej astrologickej rozbor se vybodni. Opravdu, to si spíš kup za ty peníze balík dortů a dej si energetickou bombu J. Alespoň z toho budeš něco mít… To si totiž nekoupíš nic, co by ti pomohlo…  

     Podívej – váš současný vztah je asi jako hodné nešťastné maminky a zlobivého, opouštějícího ji dospělého syna… Jemu už holt bylo osmnáct a i když bys mu nejraději dala na zadek, tak musíš být hodná, protože by také mohl prásknout dveřmi a jít jinam, že… A tak jsi tedy hodná, odpouštějící, už předem odpouštějící (!), totálně všechno tolerující… On ti klidně řekne, že má věrnost naplánovanou a nevěru v podstatě také. A ty mu slíbíš, že proto, abys zachovala manželství, tak přimhouříš oči, srdíčko si zamkneš do železné škatulky, aby náhodou hrůzou a zoufalstvím nevyskočilo… Slibuješ, že už nebudeš kontrolovat, volnost dáš absolutní… jen zůstaň, zůstaň s námi…

     Ano, ty jsi ta submisivní, ty jsi ta, které bylo ublíženo a neví jak se bránit. Je to zoufale bezvýchodná situace – takhle si to myslíš, viď?

     Není, neboj. Právě proto, že on má tebe i děti rád, že má doma totální pohodlí, pohodu a spokojenost, protože jsi ho ještě teď ujistila, že „i kdyby“ – tak už předem vše odpuštěno, právě proto by tě velice nerad opouštěl. Poradím ti, jak se z toho dostat: zkus si představit situaci zcela opačnou!!! Teď ty jsi ta, která najednou – třebas při procházce parkem, potkala svou dávnou lásku – a světe zboř se – nemůžeš si pomoct… Uprosíš kamarádku, aby ti děti pohlídala, dáš jí dárek – vymyslíš si výmluvu – a …A prožiješ vášnivých pár chvil v objetí jiného. Pak jen občas pár sms – plných náznaků, připomínek…Doma se občas zasněně usměješ… Budeš se o něco víc než obvykle věnovat sama sobě, koupíš si krásné nové prádýlko - i když bys ho zrovna nepotřebovala – a rozhodně ne tohle, které stojí tolik… A dost možná, že máš novou podprsenku – nádhernou, kterou sis koupila, když jsi se svou tajnou a zakázanou láskou procházela obchod… Ty ses na ni dívala a on nedal, než že sis ji musela koupit (on ji zaplatil a pak…) Jo, je to tak, zkoušeli jste ji spolu…

     Pak ti najednou manžel našel v mobilu nějaké „neobvyklé“ jméno… Příště zjistil, že nějak víc telefonuješ z koupelny… Nakonec na tebe udeřil – „Jak si to představuješ? Já tě mám rád! Máme přeci spolu dvě děti – jak to můžeš dělat?“ Budeš zapírat, to je pochopitelné – a bude ti asi dost trapně, když ti bude říkat, že určitě nevěří, že bys něčeho takového byla schopná… Zeptáš se, co by asi dělal, kdybys odešla za jiným…

      No – už dost. Chápeš už, co tím myslím? Ten, kdo je podvedený, ten se víc snaží – to je prostě zákon – běžíme za tím, kdo chce pryč – snažíme se připoutat toho, kdo se chce uvolnit…Ne, rozhodně bych ti neschvalovala nějakou nevěru, tím bys si rozhodně nijak nepomohla. Už o tom ani neuvažuj!!! Tohle, to výše – to jsem ti psala jen proto, abys se donutila vžít do obrácené situace… A abys pochopila, jak se máš chovat. Nebuď ani uječená hysterka, ani poddaná otrokyně. Obě varianty se opouštějí nejsnáze. Nesmíš ovšem nechat po sobě šlapat. Se vším pokorně souhlasit? V žádném případě!!!

     Už tě slyším, jak se ptáš: ale jak to mám dělat? Jak? Prostě nenápadně – ano, nenápadně začneš některé povinnosti převádět i na něj. Psala jsi o tom, že se chceš nějak „seberealizovat“ – OK, najdi si nějaký večerní kurs – dejme tomu anglickou konverzaci pro pokročilé… A on bude doma, hlídat. Ty, hezky upravená a příjemná, půjdeš do té školy… Uděláš něco pro sebe – nejen že si zlepšíš víc anglinu, ale přijdeš mezi další lidi… Také bys mohla jít k nějakému lékaři… na nějaké vyšetření…dopoledne... Aby si musel udělat volno, zařídit si to, pohlídat… K lékaři se přeci večer nechodí J.

     A neobdivuj ho už. Nevím, jak ten tvůj vypadá, ale – můžeš: „jé, koukám, že ti řídnou vlasy…, měl bys s tím něco dělat….“ „Hele, nedávno jsem potkala XY, ten je přeci o dva roky starší než ty, a to bys viděl, jakou má postavu…ten  hrudník…“ (prostě používej zbraně "protivníků" J).

Napiš, Terezko, jak ti to jde – nejsi sama, držím ti palce a věřím, že je nás plno! daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk