Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

   Také jsem měl přinést úředně přeložený a ověřený překlad rozvodového rozsudku a oddacího listu. Znova telefony, cena mezi 300 až 600 dolarů. Pak mi kamarád poradil znovu Úřad pro uprchlíky. Tam mi řekli, abych si to přeložil a přinesl. Učinil jsem žádané, i když jsem to dost dobře nechápal – oni mně nejdříve ustanovili oficiálním překladatelem z češtiny do angličtiny a snad i naopak, vystavili mi na to certifikát, na základě tohoto certifikátu notářsky potvrdili mé překlady a bylo to. To vše prosim zadarmo.
   Tohle přece nemůže fungovat, myslel jsem si, když jsem šel ve stanovenou dobu na INS. Ale fungovalo to, prošli se mnou všechny žádosti, tak jak jsem je kdysi vyplnil, odpřisáhl jsem, že všechno je na mou duši čistá pravda. Byli dokonce tak hodní, že zavolali do Atlanty a zeptali se, co že se žádost manželky pozdržela a není volána jako já. Prý ještě nedošly ověřené otisky prstů z FBI, asi šly mršky pěšky. Bez zdráhání a s porozuměním udělali do mého fajlu poznámku, že bych se rád stal občanem zároveň s manželkou.
   Na chodbě na nástěnce už chyběla informace a číslo do Phoenixu, co je vlastně v Oaklandu, naopak tam byla zbrusu nová vývěska, že zkoušky lze skládat u ACT. Upozornil jsem úřední přesilu na omyl, což vzala s povděkem na vědomí.
   V listopadu šla na INS manželka, mé překlady stále ještě fungovaly, také jí bylo přislíbeno, že může absolvovat závěrečný ceremoniál se mnou. Cedulka o zkouškách u ACT tam ještě visela.
   V lednu dostala manželka pozvání k závěrečnému ceremoniálu občanství. Já nic. Počkal jsem týden a protože nic nepřišlo, začal jsem se starat. Krok první, zatelefonovat INS. Volal jsem tam celý den, telefon nikdo nebere. Druhý den dopoledne, zas nic. V poledne místo oběda jsem se tam rozjel. Pracují od osmi do tří, ale měl jsem smůlu. Kancelářské přesile vyhládlo a učinila si polední přestávku, počínaje za půl hodiny, ale asi si už šla mýt ruce. Koukám kolem sebe, a hele nástěnka, a na ní plakát se seznamem institucí a telefonních čísel, kde si mohu stěžovat. Nechtěl jsem si stěžovat, ale opsal jsem si telefonní číslo na "officer in charge". Z práce jsem znovu volal INS. První pokus na normální číslo, jako normálně, čili nic. Druhý pokus, officer in charge, číslo z plakátu. "Investigation".

"Dobrý den já bych se rád zep – " víc jsem nestihl.
"Sem nemáte co volat, tohle číslo je jen pro vyšetřovatele!".
"Já mám to číslo od vás z chodby, máte ho na nástěnce".
"Dyť vám řikám, že je to tajný číslo, tak co sem voláte?!".
"Máte ho vyvěšený na chodbě, na to normální se nemůžu dovolat".
"No to že visí na chodbě ještě neznamená, že si ho můžete opsat a ještě sem volat, musíte volat normální číslo".
"Vždyť vám říkám, že se nemůžu dovolat".
"No bodejť byste se dovolal, když nám nejde telefon, zkuste to zejtra nebo za tejden". Prásk.
   Na mou duši, nekecám, stalo se v americkém městě, nikoli na ONV „v Kdekoli“. Tak znova telefonní seznam, a protože pozvání přišlo od Federálního soudu, volám tam, kancelář soudního úředníka.
   Telefon vzala nesmírně hodná a laskavá paní Glenda, vyslechla mne a povídá: "Vůbec mně to nepřekvapuje, oni jsou tam přímo nestydatí, nemyslíte?". Rád jsem s ní souhlasil. Rychle jsme se domluvili, ona jim zavolá na jiné tajné číslo, které z titulu své funkce zná a druhý den mi řekne co vyřídila.
   Druhý den mi volá: "Vy mi to nebudete věřit, já tam zavolala, oni se podívali do vašeho fajlu a zeptali se, co to že už nechcete čekat na manželku? Řekla jsem jim, že naopak to chcete dělat s manželkou. Koukli se do fajlů vaší manželky a zeptali se mne, proč ona to nechce dělat s vámi. Znovu jsem jim vysvětlila celou situaci a oni slíbili, že to dají do pořádku". Dále mně důrazně upozornila, že "oni" jsou schopni všeho a pokud nedostanu předvolání týden před stanoveným datem ceremoniálu, abych zavolal.
   Ano, správně tušíte, pozvání nepřišlo, já zavolal, paní Glenda se pousmála a povídá, že je dobře že to ví, protože ten den odpoledne jí mají přinést papíry všech naturalizujících se lidiček, tak ona si je hned prohlédne a nepřevezme, pokud tam nebudu. A že je požene zpátky, aby mně tam přibalili. Rozhodně mám počítat s tím, že tam musím být i já a jestli mi nebude moc vadit, že nemám oficielní předvolání. Hned další den ráno mi volala, že jsem na seznamu samozřejmě nebyl, ale už tam jsem a že mám určitě přijít a že se tam uvidíme.
A tak jsme ve stanovený den v 10 hodin jsme stáli nastoupeni u Federálního soudu, zatím jen vyplnit a podepsat poslední papíry, obřad se koná odpoledne. Pro mne tam bylo vše, krom Naturalizačního certifikátu, tedy toho nejhlavnějšího papíru, protože ten už nestačili dopravit z Atlanty. Ale nemám si z toho nic dělat, občanem se stanu. Že na tom nakonec nejsem tak zle, protože šest jiných pozvání dostalo, ale občané nebudou, protože se na INS ztratily jejich žádosti. Jak věděli, že je mají pozvat, to snad nevědí ani oni.
   Při podpisu přísahy věrnosti Spojeným Státům koukám, kdože to podepsal ve jménu United States of America? Paní Glenda XY, má dobrodějka. Ve své neznalosti a zoufalství jsem požádal omylem o pomoc tu nejpovolanější osobu v našem státě. Po ceremoniálu jsme se samozřejmě sešli a teď už se i zasmáli tomu zmatku. Řekla mi, že tohle je zcela normální a není na světě moci, která by INS změnila. Ona už zkusila vše. Ještě, že je aspoň může seřvat...

Obřad spočívá v slavnostním projevu federálního soudce, který ze všeho nejdřív vyjádřil své potěšení nad tím, že dnes nemusí jednat o ničem smutném. Bylo nás tam asi kolem padesáti zbrusu nových občanů, Češi ale jediní. Ode mne z práce přišla delegace, od manželky taky, vlastně většina hostí patřila k nám. Druhý den byla oslava ještě v práci, náš ředitel řečnil a vítal mě do Ameriky. Co je ale zajímavé, jak se tento obřad přísahy dotkl právě Američanů. Říkali, že si poprvé v životě uvědomili, co to vlastně znamená být občanem Spojených Států.

   Řekl to i můj šéf, vysloužilý příslušník americké námořní pěchoty, a to jsou pane elitní oddíly. Tak není to americké občanství opravdu něco speciálního, vzhledem k tomu, čím jsme museli projít? <?xml:namespace prefix = o />

Petr Olšanský, USA                          

linkuj.cz vybrali.sme.sk