A i když bych si moc přála hodnýho kluka, tak se jim raději vyhýbám a nevím, jak se s někým seznámit... Ono se řekne být milá, usmívat se, být v pohodě... a tak podobně, ale já za první v pohodě nejsem, protože z toho mám spíš depku, a za druhý nevím co udělat, abych nějakého kluka vůbec zaujala, když on mě zaujme... A ptát se, kolik je hodin, to zrovna nechci :-).  Na diskotéky dvakrát nechodím, takže moc příležitostí k seznámení zrovna nemám...

     Taky jsem uvažovala o inzerátu, ale přijde mi to spíš jako pro ztroskotance – nebo na to nemám odvahu..? A je to takový začarovaný kolotoč.

     Poradí mi někdo, jak se toho strachu – ať už psychického, fyzického nebo emociálního zbavit? Samozřejmě vím, že všichni kluci nejsou stejní, ale „jen vědět“ – to mi moc nepomůže... Stačí, když se mnou někdo nezávazně promluví v práci, ohledně pracovních věcí, nebo mi (občas) podrží dveře a –já jsem hned červená jak rajče a kromě "děkuji" ze mě nic (normálního natož vtipnýho nebo trefnýho) nevypadne...

     Nejsem sama jenom chvíli, jako týden, měsíc..., ale v podstatě skoro dva roky (v nich jsou obsaženy i 2 schůzky – jedna s kamarádem kamarádky a jedna na inzerát..., a když ti pak každý poví, že se ozve, a pak se neozve..., tak ti to taky moc nepřidá...).

Takže ta doba samoty už je poměrně dlouhá. Už mi není patnáct ani dvacet a pomaličku bych... Ne, ještě se nepotřebuji vdávat ani mít děti jako moje bývalé spolužačky, ale přece jen... už taky toužím po tom, aby ti někdo řekl "mám tě rád"...

     Myslím, že já jsem připravená lásku dávat... a spíš budu mít problém ji přijímat..., protože si myslím, že si jí nezasloužím..., že jí nejsem hodna.. – asi hloupost, ale neumím si pomoci. Myslím, že bych mohla někoho milovat, ale musel by být moc a moc trpělivý, aby mě pomohl zbavit takového toho pnutí, aby mi dodal pocit jistoty a bezpečí a tak. Snad jste mě dobře pochopili.

Postupně si před sebou buduji neviditelnou, ale o to silnější zeď a čím víc bych si někoho vedle sebe mít přála, tím víc se zároveň i bojím si ho pustit k sobě. A myslím, že na lidi působím všeobecně chladně, i když uvnitř mě je obrovský prostor – tak prázný a toužící po lásce. Prostě je to paradox, který mi ale čím dál víc komplikuje život... Tak hrozně moc bych si přála krásný a naplněný vztah a jsem pro něj schopná i hodně udělat a jít na půl (nebo 2/3 cesty), ale kde najít toho s kým?

     Už mám doma alespoň dvacet knížek o pozitivním myšlení, o sebevědomí, o vztazích, o psychologii, ale už se do nich nemůžu skoro ani podívat. Už to skoro nedokážu, a když se dostanu na nějakou stránku, kde si máš místo toho, že nestojíš za nic říct, že jsi úžasná, protože umíš být pozorná a milá, tak je mi spíš do breku, protože už tomu přestávám věřít úplně. ¨

     Kdybych taková byla, tak by mě přece někdo chtěl. Ne? A připadám si jako čím dál větší hlupačka. Nechci moc – jen aby potencionální přítel byl hodný, trochu schopný, chodil do práce a nepil a nemlátil mě, ale když o mě asi nestojí vůbec nikdo, protože se za mnou nepodívá ani bezdomovec... 

      A za chvíli budou další vánoce a silvestr a já si už (stejně jako tři silvestry předtím) přála, že už nebudu sama (s rodiči), že už budu s „Ním“ a přitom zase budu jenom plakat do polštáře. Copak dnes nikdo nestojí o normální, docela hodnou, trochu šikovnou, pracovitou, věrnou a oddanou holku, která nefetuje a nekouří? Copak hledám tak moc? Děkuji Ti (i Vám všem) za jakékoliv tipy i rady. Aneta

ODPOVĚĎ:

Tedy, Anetko, já tě mít po ruce, tak snad dostaneš na holou!!! :-))) Ty skuhrátko jedno!!! Podívej, s tímhle přístupem k lidem, s tímhle už PŘEDEM naprogramovaným poraženeckým a ublíženým jednáním, to rozhodně nevyhraješ!  Jo, a ten tvůj vysněnej – jak sis o něco výše o něj napsala – tak to je také bytost nadpřirozená – stejně jako lesní žínka Amálka, Krakonoš a moudrej policajt (jé, to si asi zavařím)... Oni ti chlapi přece také mají chyby... Ale ano, uznávám, nejsi zas tak moc náročná :-).

Ale – jen čtením těch „návodných blábolů“ se z tohodle marastu nedostaneš. Taky tě nebudu posílat k psychologovi ani k psychiatrovi, kam by tě po přečtení tohodle psaníčka někteří poslali. Protože já věřím, že se dokážeš z téhle depky vyhrabat sama, vlastní silou a přesvědčením. Už jen to, že jsi riskla mi napsat, je kus odvahy, vždyť já jsem ras-baba a nemazlím se s nikým :-))).

      Tak, teď jsem tě seřvala (snad ne moc) a dám ti návod, jak „na věc“. Zaprvé: Přestaň myslet na to, že „všechny někoho maj, já ne...“, přestaň myslet na to, že bys někoho potřebovala – protože to je jako určitý feromon – nějak to mužští vycejtěj a místo, aby zajásali: tady je kus volný ženský, tak naopak zdrhají...

     Ale: neodvracej se od seznámení prostřednictvím inzerátu. Naopak! Ovšem, musíš mě poslechnout. Napřed si dáš – dejme tomu do www.seznamka, www.rande, www.annonce – inzerát. Třebas: "Mužského kolem třicítky z (sem dej odkud jsi), na rande i kamarádství, hledá nejlepší holka na světě (sem dej svý parametry: výšku, věk, můžeš i barvu vlasů atd., co uznáš za vhodné). Jestli mi nevěříš, tak si to ověř – budu se snažit tě přesvědčit! Vánoce a Silvestr jsou před námi, třeba nám to spolu vyjde. Těším se na toho pravého, Anetka."

     Víš, nesmíš se bát napsat inzerát s humorem, takové většinou nejvíc zabírají... A dej jen e-mailovou adresu, nedávej telefon!. Teď ovšem to nejdůležitější – co musíš poslechnout: ne abys hned šla na rande! Ty jsi teď, v současný době, takovej uzlíček nervů, že zcela určitě by to zase dopadlo mizerně. Napřed se musíš naučit si nějakým tím mužským promlouvat – stačí jen písemně... Ve svém doupátku, kde tě nevidí, kdy si můžeš věty rozmyslet... Rozhodně se nenech ukecat, nenech si vyhrožovat – když bude po druhém e-mailu  vyžadovat schůzku, napiš, že jsi třebas služebně mimo, že teď absolutně nemáš čas, že sice bys moc a moc ráda... A ptej se: ptej se ho na jeho práci, jeho zájmy, co dělá ve volném čase, co rád čte, jakou má rád muziku, co kamarádi... jestli kouří, pije... Cokoliv – ovšem, nenápadně, zase to nesmí vypadat jak kádrový dotazník :-))). Teprve, až po určité době, si s ním můžeš i zatelefonovat...

      A další: odepiš každému – ber to jako domácí úkol: musíš se totiž především naučit jednat s lidmi, přestat se jich bát, umět také něco vyžadovat – ne jen poníženě plnit... Piš si s několika najednou, tím budeš mít možnost porovnávat! Ty zůstávej co nejdéle tajemná – ne abys jim hned o sobě všechno vyzvonila... Tedy – ne konkrétní adresu a jméno!  

      Ber to jako krásnou hru – vždyť ono seznamování se je v podstatě nádherná hra, to si přeci má člověk užít! Tak, tohle je první lekce.

     Druhá, průběžná, bude, že se budeš zvolna na „boj“ připravovat, vyzbrojovat :-))). Udělej si hezkou manikůru, zkontroluj, jestli by nešlo nějak vylepšit účes. A: vymysli si oblečení na rande. Prostě – jedno nenápadné, všední, ale slušivé oblečení, které budeš mít komplet připravené na den „D“. Zatím to bude jen připravené; uvidíš, zanedlouho na ně dojde...

Rozhodně mi napiš, jak a co jsi „provedla“ – jak pokračuješ. OK? Držím palce, daniela.

poradna@kudlanka.cz 

linkuj.cz vybrali.sme.sk