Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

… znám vše, co stejné, neměnné,<?xml:namespace prefix = o />
znám, kdo jsou pilní a kdo štváči,
znám cokoli, jen sebe ne…

   Člověk opravdu může znát cokoli, ale nikdy nepozná sebe sama. Nikdy nemůžeme mít přečtený svůj obličej, nevíme jak se tváříme na druhé. Odraz v zrcadle není naše skutečné já, třeba pravý nefalšovaný údiv ten nemůžeme na sobě nikdy spatřit. Dalo by se namítnout, že dneska v době videokamer poznáme i sebe. Ale abych byla upřímná, já se na sebe dívat nemůžu. Když se vidím, tak nevycházím z údivu, že se tahle osoba vůbec mohla vdát. Co teprve, když se slyším!!! To přeci není můj hlas To v té televizi  mluví někdo jiný. Dabuje mě někdo cizí s nesympatickou pražštinou! Jestli takhle vážně mluvím, tak bude lepší, když budu vždy a všude mlčet.

   Stejně tak naše reakce jsou nevyzpytatelné, na stejnou situaci jsme schopní reagovat pokaždé jinak a nikdy předem nevíme jak.

   Přesně podle básničky jsem si myslela, že sebe sice neznám, ale manžela mám dokonale přečteného! Už si to nemyslím, má důvěra byla naprosto otřesena, zbořena a zadupána hluboko pod zem.

   Z mně neznámých důvodů je přesvědčen o tom, že já umím všechno zařídit. Všechny nepříjemnosti, které lze a obzvlášť vyřizování na úřadech hází na mě. Zrovna tak při nákupech, když je potřeba se na to či ono zeptat, musím jít já. Je to k vzteku, ale co mi zbývá? Někdo to udělat musí.

   Jenže teď jedna naše známá umluvila svého manžela a ten se rozhodl jí koupit rotoped. Nám už jeden v bytě stojí (a tiše na něj usedá prach), snad proto jsme byli přizváni ke koupi. Proč ne, řekla jsem si. Stejně musím koupit cédéčka na vypalování, jedeme taky. Vybrali jsme si podnik kam nesmí děti, takže kamarád s jejich maličkým synkem zůstal venku a my šli vybírat mučící přístroj. Levné nebyly a drahý Marcela nechtěla. Zaujaly ji však peřiny. U těch cedule s cenou někam zmizela a ona chtěla vědět, co stojí. A v tomto okamžiku jsem zůstala stát jak solný sloup! Můj manžel se jal běhat po krámě a shánět někoho, kdo by nám řekl, zač deky jsou! Jenom jsem zírala (nejsem si jistá, že jsem neotevřela i pusu).

   No tohle, on mě celý ty roky vodil za nos!!! Když se má vytáhnout, tak je najednou muž činu!!! To mu nedaruju! Já byla pyšná na to, že má oči jen pro mě a on mi provede takovou podlost! Však já se mu pomstím: nemá rád banány, nivu a zcukernatělý med. Myslím,že to dostane zítra k snídani!

linkuj.cz vybrali.sme.sk