[CNW:Counter]
  www.kudl@nk@.cz   

O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé…
 
 
manuál
téma
poradna
tady a tam
úkol pro vás
fauna a flora
próza a poesie
nejen duše
:-)))
zážitky
 
FÓRA KUDLANKY
 
 
Hledej na Kudlance

 
Výstava pro kočku
 
Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení...
Trampoty sličné tlustice
Minutka za čtvrt hodinky :-)))
Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko?
Balzám na nervy
Žena v područí alkoholu
Žebříček nepopularity
NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY
Trak a já
Milovali jsme lištičku...
Když soužití sešedne
 
 
 
DOMŮ
 
dopisy do poradny
dopisy do redakce
 
 
 

Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 
 
 
ARCHIV
 
bloguje.cz
 
 
 
 
 
 
 
KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826
Copyright (c) 2003-2006
Šéfredaktorka:
Mgr. Daniela Umlauf Goldwein
 
PageRank.cz
 
 
DVOJÍ POHLED NA MANŽELSKÉ POVINNOSTI
Rubrika: [poradna]

Ahoj Danielo, myslím, že můj problém je v této dnešní společnosti poměrně rozšířený. Je mi 33 let, mám dvě dcery 5 a 12 let. A jsem 13 let vdaná. Manžel mi byl již po páté nevěrný (pokaždé šlo o vztahy několikaměsíční). Vždy se věc nějakým způsobem vyřešila, ale tentokrát jsem ho už vyhodila, protože ten pocit, to ponížení, už se to prostě nedalo snést…

     Nevím, co je to za dobu. Otcové dětí si hledají mladé ženy a mladé ženy si hledají ženaté pány. Připadá mi, že si nikdo ničeho neváží. Slovo „rodina“ dnes nic neznamená. Někdy mi připadá, že žena, která se stará o děti a domácnost, už nemá nárok na radosti, které život přináší. Musí jen čelit narážkám typu: „dnes se nesměješ“, „ach jo, zase jsi unavená, zase problémy s dětmi?“.

     Můj muž se s touto životní realitou prostě nevyrovnal. Ale jak už jsem napsala, řeší to „po svém“. Nechápu, proč někteří muži mají pocit, že vést rodinu a vychovávat děti je snadné; nejspíš zapomínají, že jsou to především starosti; ano, je to báječné, mít děti, ale nejsou to jen radovánky, to ví každá... A pro ženu, která vlastně tohle všechno zvládá mimo zaměstnání, je to potřebný životní rytmus, který ač se mu dokáže přizpůsobit, přeci jen ji občas unaví! (Ne, nemyslím tím, že bych manželovi říkala: „dnes mě bolí hlava, dnes jsem unavená“ – jak to známe z vtipů… prostě jen nejsem ta „nová slečna“.)

     Proč na to my, ženy,  vlastně máme doplácet? Připadá mi to jako nespravedlnost. Muž, kterému „domácí žena“ zevšední,  bez zábran uteče do náruče cizí mladé slečny a je v pohodě. Jednou za čtrnáct dní si vezme svoje děti na odpoledne nebo víkend a má představu, kdovíjakou lásku a pozornost jim nedává. A co ženy-maminky? Vlastně nic, všechno je stejné, stále jsou na vše samy. Nechápu to – vždyť i já bych se chtěla alespoň občas bavit; chci mít nárok na lásku a zábavu, ale bohužel, toho času je s malými dětmi příliš málo…

Nevím, jak můj život bude pokračovat dál. Nevím, jestli vůbec budu ještě někomu věřit. Nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem ho vyhodila – vždyť jsem tím připravila své dcery o otce a finanční zázemí. Já teď vůbec nevím, co bude dál…


ODPOVĚĎ:


     Nejspíš začnu od konce – finančním zázemím: chceš mi tím říci, že když on bude bydlet jinde, že ti přestane dávat peníze na vaše holčičky? Pokud máš jen trochu podobný pocit, tak honem honem sypej si nechat zařídit posílání patřičných peněz – platí to – nemýlím-li se – ode dne tvého podání... A ohledně "tatínkování" – naopak – klidně mu zavolej – napiš mejl – cokoliv zvládneš, že se může dětem  bez obav věnovat, ony že s tím, co je mezi vámi, přeci nemají nic společného... Hele, mnohdy se tatínkové chovají "ve vyhnanství" líp, než předtím...

     Tak, a teď k problému jeho "mormonství". Bohužel, mnoho mužů si prostě musí neustále dokazovat, jací jsou kingové, lamači srdcí a případní kanci :-))) – prostě – nad ně není. S tím ovšem nemá nic společného jeho vztah k rodině - pevně věřím, že jemu by to vůbec nevadilo, pokud bys ho nevyhodila, milovat tebe a děti a mimo to mít plno dalších ženských... Prostě on není z rodu monogamních tvorů... I když – pravda je, že jsem poznala mnoho podobných, kteří pak najednou narazili na partnera, na kterého oni žárlili víc než Othelo. A dostali to všechno tisícinásobně zpátky. Ale – ty jako normální hodná ženská asi nemáš nervy a tvrdou náturu na něco podobného... Ty jsi zodpovědná a asi nejsi žádný divoký blázínek, excentrik :-))). Pro tvého manžela však jsi - promiň mi to – ale poněkud fádní... On potřebuje "vzrůšo" – což pro něj je například i ten mimomanželský vztah... Však, kdyby některá z nich se najednou ocitla vůči němu v podobné situaci jako jsi ty, tak věř, že by se k ní choval stejně...

      Víš, já si myslím, že by se vaše manželství ještě dalo zachránit, ale současně nevím, jestli bys to zvládla. Bylo by to totiž jen a jen na tobě. A nevím, jestli bys tak obrovskou změnu se sebou dokázala ... Musela bys totiž být zcela jiná nejen k němu, ale i k dětem, v práci – v celém svém životě... Jakoby se převléknout do jiné. 

      Kdysi jsem četla detektivku, už si bohužel nevzpomínám ani na název, ani na autora, o dvou dívkách, které si byly neskutečně podobné. Jedna chudá, druhá bohatá. Jedna hodná, druhá zlá... Po požáru se zachránila jedna – ale: která to byla?

Myslíš, že bys dokázala "převléknout si duši"?

Napiš mi, jak situace pokračuje, budu se snažit ti poradit, co dál. daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk



Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

Komentáře

Dani (Alena - Mail - WWW) 01.10.2004, 03:37:29
byla to "Past na Popelku" ale autora si uz nevzpominam:)

Milá XY, (Petra - Mail - WWW) 01.10.2004, 06:31:34
ani nevíš, jak Ti rozumím.
Je mi taky 34 let, taky jsem 13 let vdaná.
Manželství máme +- spokojené. Já nevěrná nikdy nebyla, a jsem si takřka jista, že mně můj manžel taky ne.
Nejsem žádná žárlivka, ani ošklivka. Jen chcei konstatovat: můj muž (35) je pohledný, pozorný, společenský... prostě líbivý muž. A ani nevíš, jak mě irituje, když jdeme spolu po ulici, bavíme se spolu, třeba se i vedeme za ruku - a vidím ty LAČNÉ pohledy kolemjdoucích jak -náctek, tak i starších.
Znovu opakuji, že nejsem žárlivá (alespoň, myslím, v nijak nerozumné míře), ale opravdu mám pocit, že svět je plný žen, které se snaží urvat, co se dá, stůj co stůj...
Často chodíme někam do společnosti, máme široký okruh svých známých. A ti mají zase své známé... Je mi kolikrát až trapné dívat se na nějaké ty rozvedené paničky, jak se usilují dostat se co nejblíž k nějakému chlapovi (a to nemluvím jen o tom svém), za každou cenu, bez ohledu na to, že jeho žena sedí opodál a kouká na to!
Kolikrát se stydím za chování mladých diskotékových slečinek, kterak nahánějí ňáké ty staré kocoury, s nimiž se mají dobře. Profituje z toho i on - blejskne se před známými, jaký je kanec, ona má sponzora...
Proč si to my ženy takto vzájemně děláme???
Nechtěla jsem tím říct, že jen my ženy jsme tak špatné. Jak známo, i většina mužů si nenechá urvat rukáv, že ano...
Chápu, že musí bát hrozné - být či zůstat sám. Ale takto???
Zpět k dopisu XY: děti většinou zůstávají s maminkou. Je jasné, že alimenty nikdy nedosáhnou skutečných "nákladů" na ně...
Žena je na tom po rozvodu vždycky hůř, než muž. Ten sice musí oželet nějakou tu částku, obětovat? třeba každý druhý víkend dětem, ale jinak je volný a dělá si co chce, bez ohledu na kohokoliv, bez nutnosti koukat na hodinky: nemusí přece třeba pomoci s úkoly, připravit večeři, vyžehlit...
Ach jo. Neporadila jsem. Jen jsem vyplivla to, co mi chaoticky proběhlo hlavou...


Hlavně Péťo, také i Neznámá pisatelko (NČ - Mail - WWW) 01.10.2004, 07:13:27
Vaše názory jsou tak jednostranné, že fakt považuji za nutné napsat k některým větám, uvedeným formou "nezvratného faktu" (tak to je a nikdy jinak!) i svůj, řekněme, mužský názor. Není totiž vše jen černé a bílé. Není vždy vina jen na tom druhém. Někdy je i dost nepříjemné zpytovat vlastní svědomí - "nemám vlastně i JÁ svůj podíl na vzniklé situaci?". Teď musím nutně prcovat, ale zcela určitě odpoledne pár řádků k tomu napsat prostě MUSÍM. Přeji všem hezký den a Kudlanici bublanici hezkej zbytek noci v tom zaslíbeným Ňújorgu.

Ten samý problém - (Jitka - Mail - WWW) 01.10.2004, 08:22:22
to je zase ten samý příběh (už jsem k tomu někde psala). Mladé děvče se vdá, má manžela, děti a najednou skončí všechno, co bylo předtím. Zapomene na svoje zájmy, koníčky, přestane mít čas na SVÉ kamarádky, její život patří na 100% rodině. A když to zaskřípe, je průšvih. Já vím, že se mi to mluví, je mi 48 let a také jsem si tím prošla, teď už to vidím z nadhledu. Držím palce.

Pro NČ (patrně "náhodného čtenáře") (Maťásková - Mail - WWW) 01.10.2004, 09:14:39
Tak se moc těším na ten mužský "nejednostranný" názor. Náhodný čtenáři, dejte si prosím záležet. Jsem napnutá jak struna. I mě se tento problém kdysi dost dotýkal, a i z odstupem pár let ho stále vlastně ještě řeším sama v sobě. Ani po 6ti letech zpytování jsem zatím na nic nepřišla. Takže, prstíky na klávesnici a do toho!

Sebastian Japrisot (Ježibabka - Mail - WWW) 01.10.2004, 09:15:43
je ten autor Pasti na P. Jinak, holky, svět je prostě udělanej pro mužský. Jsou ty hodný, spolehlivý, většinou věrný, který ovšem časem připadají nudný a ženská, která není zrovna utlučená životem, si jich jaksi přestane považovat. Pak jsou tu ty zajímavý, vzrušující a zábavný, a ty holt zase rádi přeletujou a ochutnávaj. Mladinké děvuchy, které považují za své právo rafnout jakékoliv kalhoty v okolí jsou jen obrazem doby. Když je vztah v pořádku, tak vydrží. Když není, tak něco povolí. Zaplatí za to každej, chlapi obvykle jen finančně, což leckdy taky dobře zdeptá, ženský ale maj obvykle na krku dětičky a jejich potřebama, a jsou víc uvázaný na domácnost. Při pohledu do zrcadla propadají panice a přestanou se kontrolovat, takže upadají do depky víc a víc. Že s dalším partnerem se situace zpravidla opakuje je známá skutečnost. Každé ženské bych poradila, aby se vykašlala na výčitky všeho druhu (sobě i jiným), uspořádala si podle možností svůj život do příjemného stavu, a pak teprve začala řešit to ostatní. Vzpomeňte si na Rusalku, ta to dopracovala!


Daniele a Aleně (íla - Mail - WWW) 01.10.2004, 09:18:14
Past na Popelku napsal tuším nějaký absolutní klasik-A.Christie nebo Simenon. Jinak - klobouk dolů - Tvé rady Danielo bych většinou prostě podepsala, protože sedí...

S.Japrisot-jasně (íla - Mail - WWW) 01.10.2004, 09:20:36
neabsolutní neklasik-to jsem se dobře shodila.Četla jsem to před 20ti lety ve svém detektivkovém období. Pardon.

Obdivuji Tě (Blanka - Mail - WWW) 01.10.2004, 09:35:40
já už jsem tu jeho nevěru utla rozvodovým řízením. Nebudu prostě žít s jeho kamarádkama a milenkama. MOc mě to ranilo a rány zůstaly a věřit někomu? Zjistila jsem, že zřejmě trpím chorobnou nedůvěrou a asi mi to zruší každý případný vztah. Ale budu mít klid, těším se na to. Mám kamarádku, která je rozvedená se dvěmi dětmi a je jí fajn, nikdy by to nechtěla vrátit. I finančně to není zlé. Drž se a netrap se už, udělej s tím něco.

abychom těm chlapům nekřivdili... (gerda - Mail - WWW) 01.10.2004, 09:45:20
Ono je to tak: chlapík úřednického typu, spolehlivý, věrný, doma pomáhající, prostě manžel a otec k pohledání je pro okolí bačkora!!! Všimněte si, které typy ženy od nepaměti přitahují - byl někdy takový Belmondo ve filmu usedlý? Kdepak, ženám imponují dobrodruzi. Až v manželství pak člověk ocení ty vysmívané typy, ale to je už většinou pozdě, protože jsme už urvaly toho borce, kterého nám okolní slečny tak záviděly. Kdyby každá ženská věděla za svobodna, co ví jako vdaná, volila by jinak. Třebas o hlavu menšího s rameny jak sešlapaný rýč, ale hlavně o p o r u a kamaráda. Sex je fajn, ale z té postele se opravdu jednou vylézt musí. A té paní bych poradila: nechat to uzrát a neukvapovat se. On někdy takový vyhozený manžel přijde na to, na co neměl doma čas a je pak o to snaživější. Pokud jí ale opravdu došly nervy a paní si předsevzala začít znovu a sama, tak bych to brala jako výzvu osudu a člověka až překvapí, jak je fajn, když nikdo do ničeho nemluví a co si člověk udělá, to má. Všecko jde řešit. Jo, a spravedlnost na světě nikdy nebude, to už vím, takže meditovat nad tím je ztráta času!!!

(mourek - Mail - WWW) 01.10.2004, 10:38:08
souhlasím se všemi,ale co z toho vybrat,líbí se mi to s tou rusalkou,taky je fakt že většinou předčasně umírají ti hodní, asi si všechno víc berou,a proto pro dobro celé mojí drahé rodiny, bych se měla mít hodně ráda,abych co nejdéle vydržela na světě.

( - Mail - WWW) 01.10.2004, 10:38:58


(mourek - Mail - WWW) 01.10.2004, 10:39:24
souhlasím se všemi,ale co z toho vybrat,líbí se mi to s tou rusalkou,taky je fakt že většinou předčasně umírají ti hodní, asi si všechno víc berou,a proto pro dobro celé mojí drahé rodiny, bych se měla mít hodně ráda,abych co nejdéle vydržela na světě.

Ano, Gerdo, přesně tak!!! (Petra - Mail - WWW) 01.10.2004, 11:57:50
Já jsem k tam docela fungujícímu vztahu došla taky díky spoustě kompromisů, které jsem musela udělat. A nebylo to vždy s úsměvem!
Máš pravdu, že v očích ostatních (zejména mužů) je chlap, který pomáhá ženě s úklidem, s mytím oken, s péčí o dítě - když je žena více pracovně a časově vytížená; chlap, který dokáže, když je třeba, zaskočit v kuchyni a dokonce i upéct buchtu :-D; dokonalý bačkora. A občas si řádně rejpnou. To zase záleží na onom muži, jak jim umí odpovědět, co si nechá líbit. Ani pro něj to určitě není jednoduché!
A k tomu, když je pohledný, společenský (to, bohužel nebo bohudíky??? vše sedí na toho mého), je velkým lákadlem jak pro ty rozvedené paničky u nás v okolí, tak i pro ty náctky kolem. To vím, to vidím.
Myslím (ač jsme to spolu nikdy neprobírali), že si je toho i on sám vědom.
A doufám, že toho nikdy nezneužije. Zatím, ZATÍM odolává statečně.
Ale když sem tam vidím ty lačné pohledy těch méně šťastných kolem, docela mne mrazí.

ještě bych poradila (íla - Mail - WWW) 01.10.2004, 12:14:10
jedno čtení, které se pro zdejší situaci hodí--N.Tánská-Vyznáte se v tlačenici?-aneb Štikologie--
Je tam mimo jiné i o tom, jak zachovat chladnou hlavu, vlastní osobnost, nechat jej, aby si vyzkoušel žití "s tou druhou" zůstat milá a zároveň nedat souhlas k rozvodu, což paradoxně může manželství zachránit-a když ne, jak přežít.

(Lucie - Mail - WWW) 01.10.2004, 13:17:53
Moje heslo je, že když se chováš jako rohožka, tak se nediv, že si o tebe třou boty. Co takhle vlastní zájmy? Nikdo nikoho nenutil, aby se obětoval 100% rodině. Ať je to chlap nebo ženská.

A vinu má podle mého názoru hlavně ten nevěrník, ty ženské jsou většinou stejně nešťastné jako ty manželky. Nechat se pětkrát podvést? Kolikrát víc na to ještě nepřišla? Má ta žena ještě nějakou důstojnost???

(Markéta - Mail - WWW) 01.10.2004, 14:37:03
Nechci se nikoho dotknout, jen uvažuju o tom, že kdybych se vdávala ve dvaceti a dítě měla v jednadvaceti, dvaadvaceti, asi bych mohla snadno dopadnout podobně. Dnes je mi třicet, dcerce rok a mám v hlavě srovnané vidění světa tak, jak jsem ve dvaceti určitě neměla. V manželství jsme si užili skoro pět let bez dětí, spoustu zábavy a kamarádů a před manželstvím jsem stejně tak jako manžel také ledacos stihla. Dnes ani jeden z nás nemá pocit, že potřebuje dohánět co si zamlada neužil, manžel se o malou i o rodinu vůbec stará vzorově. Kdyby měl tendence k nevěře, snad by se to projevilo už i dřív. Děkuju osudu, že jsem měla dost rozumu do ničeho nespěchat, že jsem dbala na to, abychom si s manželem včas ujasnili, co kdo od manželství čeká a stihli se pořádně poznat dřív, než přijdou děti a starosti a stereotyp. XY moje zkušenost zřejmě nijak nepomůže, ale řekla bych, že dnešní generace mladých děvčat už má slušnější perspektivy prožít život v manželství, které nezakládají ve dvaceti s horkou hlavou plnou romantiky a naivity. Naštěstí se hranice manželství i mateřství posouvá trochu výš než bývalo zvykem kdysi a dá-li bůh, snad i na těch chlapech se to projeví tím, že už budou mít v hlavě trochu srovnanější žebříček hodnot. A na děvčatech tím, že nepřejdou takřka z dětství rovnou do zvyku "nejdřív všechno pro děti a pro muže" a pak až někde na ocásku pozornosti budu já. Dívka, která je deset let zvyklá mít na sebe čas, dbát na svůj vzhled, svoje zájmy, koníčky a uvědomovat si vlastní cenu a hodnotu se mnohem hůř nechá sešrotovat povinnostmi mateřství a domácnosti tak, aby z ní za pár let byla unavená, uhoněná mamina, které nedochází, do jaké nerovnováhy se její manželství propadá. Do setrvačnosti přebírat na sebe další a další starosti, neobtěžovat jimi manžela, dokazovat si, jak všechno v pohodě zvládá a najednou zjistí, že už sama zvládat nechce, ale manžel si zatím moc rychle a rád zvykl na svoje pohodlí. Roky se úspěšně vysmekával z rostoucího množství povinností a zároveň se díval, jak jeho žena ztrácí jiskru a lesk, zajímají ji už jen děti a sporák, je s ní víc a víc nuda. Zdaleka už to není ta kočka co před lety. Jenže, bodejď by byla, když místo na svoje hadříky a svetříky myslí hlavně na to, co koupit dětem, protože za ni nikdo nic neudělá. A když už udělá, tak jednou za uherák a s velkou slávou. Pokud má sama na sebe chvíli čas, tak si mnohem raději odpočine, než by vyrazila za svou zábavou a shánět poslední výstřelky módy. Milá XY, myslím, že tohle měla trochu na mysli ve své radě Daniela. Zastavit se, nadechnout, rozhlédnout...a srovnat si v hlavě, že opravdu nejsi povinna táhnout všechno doma sama, obětovat se pro rodinu. Tvůj manžel je pořád ještě otcem Tvých dětí a to neobnáší zdaleka jen alimenty. Má vůči nim stejné povinnosti jako Ty i třeba ohledně společně stráveného času. Nemusíš se uštvat, nemít na sebe čas a když už ten "svůj" čas někde urveš, tak nemít energii a náladu si ho vychutnat a užít. Srovnej si v hlavě, že máš kromě povinností taky mnohá práva a začni si je na manželovi a rodině vybírat.

(Markéta - Mail - WWW) 01.10.2004, 14:37:06
Nechci se nikoho dotknout, jen uvažuju o tom, že kdybych se vdávala ve dvaceti a dítě měla v jednadvaceti, dvaadvaceti, asi bych mohla snadno dopadnout podobně. Dnes je mi třicet, dcerce rok a mám v hlavě srovnané vidění světa tak, jak jsem ve dvaceti určitě neměla. V manželství jsme si užili skoro pět let bez dětí, spoustu zábavy a kamarádů a před manželstvím jsem stejně tak jako manžel také ledacos stihla. Dnes ani jeden z nás nemá pocit, že potřebuje dohánět co si zamlada neužil, manžel se o malou i o rodinu vůbec stará vzorově. Kdyby měl tendence k nevěře, snad by se to projevilo už i dřív. Děkuju osudu, že jsem měla dost rozumu do ničeho nespěchat, že jsem dbala na to, abychom si s manželem včas ujasnili, co kdo od manželství čeká a stihli se pořádně poznat dřív, než přijdou děti a starosti a stereotyp. XY moje zkušenost zřejmě nijak nepomůže, ale řekla bych, že dnešní generace mladých děvčat už má slušnější perspektivy prožít život v manželství, které nezakládají ve dvaceti s horkou hlavou plnou romantiky a naivity. Naštěstí se hranice manželství i mateřství posouvá trochu výš než bývalo zvykem kdysi a dá-li bůh, snad i na těch chlapech se to projeví tím, že už budou mít v hlavě trochu srovnanější žebříček hodnot. A na děvčatech tím, že nepřejdou takřka z dětství rovnou do zvyku "nejdřív všechno pro děti a pro muže" a pak až někde na ocásku pozornosti budu já. Dívka, která je deset let zvyklá mít na sebe čas, dbát na svůj vzhled, svoje zájmy, koníčky a uvědomovat si vlastní cenu a hodnotu se mnohem hůř nechá sešrotovat povinnostmi mateřství a domácnosti tak, aby z ní za pár let byla unavená, uhoněná mamina, které nedochází, do jaké nerovnováhy se její manželství propadá. Do setrvačnosti přebírat na sebe další a další starosti, neobtěžovat jimi manžela, dokazovat si, jak všechno v pohodě zvládá a najednou zjistí, že už sama zvládat nechce, ale manžel si zatím moc rychle a rád zvykl na svoje pohodlí. Roky se úspěšně vysmekával z rostoucího množství povinností a zároveň se díval, jak jeho žena ztrácí jiskru a lesk, zajímají ji už jen děti a sporák, je s ní víc a víc nuda. Zdaleka už to není ta kočka co před lety. Jenže, bodejď by byla, když místo na svoje hadříky a svetříky myslí hlavně na to, co koupit dětem, protože za ni nikdo nic neudělá. A když už udělá, tak jednou za uherák a s velkou slávou. Pokud má sama na sebe chvíli čas, tak si mnohem raději odpočine, než by vyrazila za svou zábavou a shánět poslední výstřelky módy. Milá XY, myslím, že tohle měla trochu na mysli ve své radě Daniela. Zastavit se, nadechnout, rozhlédnout...a srovnat si v hlavě, že opravdu nejsi povinna táhnout všechno doma sama, obětovat se pro rodinu. Tvůj manžel je pořád ještě otcem Tvých dětí a to neobnáší zdaleka jen alimenty. Má vůči nim stejné povinnosti jako Ty i třeba ohledně společně stráveného času. Nemusíš se uštvat, nemít na sebe čas a když už ten "svůj" čas někde urveš, tak nemít energii a náladu si ho vychutnat a užít. Srovnej si v hlavě, že máš kromě povinností taky mnohá práva a začni si je na manželovi a rodině vybírat.

Markéto, (baba-jaga - Mail - WWW) 02.10.2004, 16:53:09
Tvoje rady jsou správné, ale s křížkem po funuse. Ten ptáček už frnknul, nebo lépe řečeno, byl konečně vyhozen. To bych považovala za první šťastný krok v tomhle vztahu. XY už si nehodlá nechat …. na hlavu. Možná za pár týdnů zjistí, že je jí takhle s dětmi samotné líp. Kastróly budou o čtvrtinu (někdy o polovinu) méně plné, prádla bude polovic a nikdo jí nebude dále stresovat. Doporučovala bych jí, aby si zašla na OPD, a nechala vyměřit výživné na děti, event. se obrátila na Poradnu pro mezilidské vztahy, aby jí poradili stran příspěvků na domácnost. K rozvodu bych to zatím nesměřovala, jen manžela upozornila, že je taky táta, a dcerky mu občas dala pohlídat, poslala ho na třídní schůzku, apod. (nejen ty víkendy) aby měla také konečně nějaký čas pro sebe. On jim táta určitě neublíží.
A začala bych zgruntu. Přihlásila bych se na cvičení, plavání, nebo jinou příjemnou aktivitu, kde by mohla přijít mezi lidi a nemyslet pořád jen na tu křivdu, která se jí stala a na povinnosti, které jí čekají. Sem tam holič, kosmetička, masáž, solárko - taky vylepší povadlé sebevědomí. Ona sterilně čistá domácnost a vonící buchty v troubě, nejsou zárukou šťastné rodiny, i když to třeba ten „její“ vyžadoval.
XY, jsi svobodná a (krom dětí) volná jako pták ! A tu svobodu ti paradoxně poskytl tvůj nevěrný manžel ! Tak se seber, a využij toho. Možná se ten tvůj nevěrník ještě rád připlazí s prosíkem. Tak si rozmysli, jestli ho srazíš rovnou ze schodů, nebo jaké mu vymyslíš tři pohádkové úkoly, abys otestovala, jestli to myslí vážně.


(Gréta - Mail - WWW) 03.10.2004, 23:41:22
Milá pisatelko,
četla jsem si Tvůj článek a nevěřila bych, že je Ti skoro tolik jako mně... Život s dětma přece nejsou samé povinnosti, hlavně Tvoje už jsou velké, už je to hlavně radost! Moje dcera má osm a další dvě jsou maličké, ale ta nejstarší už je prostě parťák a milá osůbka, která mi naprosto v ničem nepřekáží a moc mě baví.

(Gréta - Mail - WWW) 03.10.2004, 23:51:05
Ještě dodám - když tak sledujete lačné pohledy na vašeho miláčka, proč jste z toho otrávené? Já mám taky prima chlapa a občas mu to říkám, v legraci, že by ho každá ženská brala. On tomu (nevím proč) vůbec nevěří a jednou mi tak nesměle řekl: "Víš, já ale přesně takhle vidím tebe..." A to jsem byla měsíc po třetím porodu. Hodlám si to zapamatovat jako lichotku na hodně dlouho :-))))

Markétě (íla - Mail - WWW) 04.10.2004, 12:25:43
Víš já si myslím, že jsi ale i tak měla obrovské štěstí. Já jsem také děti měla až po třech letech společného soužití, které jsem si dokázala zorganizovat i pro sebe. Jenže jsou prostě typy mužských, kteří zřejmě ani dozrát nechtějí. Takže do toho kolotoče jsem spadla s dětmi stejně, neboť když už jsou na světě a ten druhý nechce, tak to prostě na tobě zůstane. A je to peklo-vidět to, vědět to a nemít možnost to změnit. A ze svého okolí vím, že nejsem sama, kdo měl pocit, že "chytře" nespěchal a přesto se to nepovedlo.

Íle ( - Mail - WWW) 06.10.2004, 13:56:15
Vyšší věk snoubenců sám o sobě ještě není zárukou ničeho. Záruky člověk nemá nikdy a nijak. Jen si myslím, že lepší duševní a názorová vyzrálost dává trochu větší šance na šťastné manželství a tu většina lidí získává věkem. Pokud se ale člověk zamiluje do blba nebo sobce (a je jedno, jestli je to muž nebo žena), tak ho nezachrání asi nic.
A co se vlastně nezadařilo u vás, pokud to není příliš osobní dotaz? Nenapadlo Tě před svatbou uvažovat o tom, jak se bude jednou chovat k dětem, protože Ti přišlo naprosto samozřejmé, že když si člověk děti pořídí, tak se o ně chce i starat a pak Tě překvapilo, že on to tak moc vážně nebere? Nebo Ti před svatbou nasliboval hory doly a po dětech skutek utek? Nebo u prvního miminka ještě fungoval jako bezvadný táta a postupem času se pak hodně změnil?

(Petra - Mail - WWW) 18.10.2004, 12:08:16
Past na Popelku napsal Sebastien Japrisot.

(Nofnak - Mail - WWW) 19.10.2004, 05:24:10
Nemohu nic namítnout proti úvodnímu článku. Je to smutné.
Nicméně bych rád poznamenal i pohled z druhé strany. Ať už je příčina rozvodu jakákoliv, muž má stále značný problém, jestliže chce získat děti do své péče. Tedy to "užívání si vlastního života" má i stinné stránky a to jak v možnosti získat děti do péče, tak v možnosti je vídat.

od nactilety (market - Mail - WWW) 14.01.2005, 19:48:40
Ahoj, jsem tim pohledem z druhy strany, mlada, svobodna a bez deti. Poznala jsem jednoho muze, je mu 29 a je moc milej, pozornej, vzdy v dobre nalade. To ze je zenatej a ma deti jsem se dozvedela az po ctyrech mesicich vztahu, kdy jsem si tajne precetla jeho sms, kdyz se po uzasnym sexu sprchoval a mobil nechal v loznici. Samozrejme jsem ten vztah ukoncila i kdyz jsem to dost obrecela. Chapu jaky to musi byt pocit pro manzelku, jestli zjistila, ze se schazi s jinou, ale ja jsem v tom nevinne a mam taky nejaky city...

od nactilety (market - Mail - WWW) 14.01.2005, 19:49:51
Ahoj, jsem tim pohledem z druhy strany, mlada, svobodna a bez deti. Poznala jsem jednoho muze, je mu 29 a je moc milej, pozornej, vzdy v dobre nalade. To ze je zenatej a ma deti jsem se dozvedela az po ctyrech mesicich vztahu, kdy jsem si tajne precetla jeho sms, kdyz se po uzasnym sexu sprchoval a mobil nechal v loznici. Samozrejme jsem ten vztah ukoncila i kdyz jsem to dost obrecela. Chapu jaky to musi byt pocit pro manzelku, jestli zjistila, ze se schazi s jinou, ale ja jsem v tom nevinne a mam taky nejaky city...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: