a to detatka,byt dospela,okamzite vyciti a Okamzite vyuzivaji.Jen ji pekne vyzen do roboty,to by se ji libilo,valet si sunky doma na maminciny naklady!Ze nic nesezene?Tak holt bude zatim muset vzit,to, co je a shanet bokem dal neco poradnejsiho.Ty jsi na ni zrejme vzdy byla mirna,tak to ted pekne zneuziva.Muj mladas (19) jeste studuje,ale bokem uz si 2 roky sam vydelava.Napred delal za pultem u McDonald a ted prodava fotaky a kamery a uz ted vi,ze jsetli chce pristi rok na vysku,bude se muset financne podilet.Tady se vyska plati a ne zrovna malo a my mezi milionare bohuzel nepatrime a i kdyby,jen at se uci,ze bez prace nejsou kolace.Takze ti preji Sandro,pevne nervy a hlavne pevnou ruku!:-)

Dobrý den, zdravím všechny a přeji krásný den :-) Milá Sandro, zajímalo by mne, zda máte s dcerou otevřený a přátelský vztah. Určitě ano. Koresponduji s výše napsanými reakcemi, ale nedá mi to, abych se vaší dcery "nezastala" a nepodívala se na ní svýma očima (ne pohledem rodiče, ale odrostlého dítěte, dcery, člověka, který se setkal s podobným trápením). Z vašeho příspěvku cítím (mám takový subjektivní pocit), že vaše dcera může mít větší problém než je jen nechuť něco dělat a možná je za tím více než jen "rozmar" zhýčkané holčičky. Má nějaké kamarády? Jak o sobě smýšlí? Milé dámy, napadlo vás, že ta dívka může mít velké (obzvláště pokud má nějaké "postižení", ono cítit se jako no. 1, když máte handicap je dost náročné) problémy se sebevědomím? Víte, co dokáže nízké sebevědomí a pochyby o vlastní osobě udělat s člověkem? Že nejste schopní ze sebe vykoktat ani vlastní jméno a když máte ukázat co ve vás je (ostatním to přijde naprosto triviální - "Prostě tam dojdeš a zeptáš se na práci." - ale pro takového člověka to může být naprosto nadlidský výkon, nevěříte? Zkuste se porozhlédnout okolo). Víte, že existují lidé, kteří se cítí tak méněcenní, neschopní, stydliví, kteří nejsou schopni začlenit se do kolektivu, vyhýbají se lidem, protože si myslí, že je všichni sledují, odsuzují a zavrhují? Ze ten a ten nemyslel tou poznámkou bezvýznamnou věc, ale rovnou útok na vaši osobu, že se na vás někdo dívá jinak a určitě vás potají nenávidí. Doufám, že vaše dcera na tom "není tak zle" a že je to rozumná holka. Jinak doporučuji ji všemožně podpořit, pokud možno chválit a ve všem, ať zkusí šít něco doma. Až překousne tu první nechuť, zvládne ty malé překážky a neúspěchy okolo, začne se jí dařit. Sandro, pokud vás má ráda a má ráda především sama sebe, tak ať se pokusí "hodit do pohody" a vypomoci své mamce, oplatit jí ty roky, které jste jí s láskou dala. Člověk je křehká nádoba, někdy pevná, vejde se do ní hodně a někdy stačí jen lehounce cinknout a rozbije se na kousky, které nikdo neslepí dohromady. S lidičky, kteří mají nějaký problém sami se sebou se musí zacházet s rozmyslem. Ne moc hýčkat (na to si zvykne každý a málokdo nezpohodlní), ale také ne sdírat kůži, každá kritika a výtka zraní víc než je zdrávo. Někdy se s tím nedá moc dělat, některé človíčky prostě nepředěláte a nepomůžete jim. Když nechcou oni sami...nikdo na světě za ně žít nemůže. Držím vám palce, vaší dceři přeji, aby našla své "pracovní i životní" místo a hodně štěstíčka :-)

Chystala jsem se vypotit něco ve stejném smyslu jako ty, ale nedokázala bych to sdělit tak hezky a výstižně.

Souhlasim s Danielou a Ivou, zivot je boj svym zpusobem, nikdo Vam nebude umetat cesticky, cim driv to pochopi tim lip, cim driv se o sebe clovek umi postarat tim lip...

ale popravdě se spíš přikláním k Daniely radě. Tenhle stav trvá už dva roky a já na dceři nevidím žádnou snahu o to daný stav řešit. Zatím ke všemu, co udělala jsem jí "donutila" já. Když necítí komplexy při schůzkách se svými vrstevníky, tak proč je cítí v otázce zaměstnání?
Danielo: moje dcera už měla tři roky trvající vztah, na vánočku naštěstí nedošlo, ale troufám si tvrdit, že jednou z příčin rozchodu byl fakt, že její chlapec stíhal zaměstnání a několik brigád, zatímco ona...
Mluvila jsem s ní o všech možných problémech, ale ona v podstatě má jen jeden, co udělat, aby dělat nemusela. Když na ni nenaléhám, je všechno fajn...

Líbí se mi, že jste se na problém podívaly i z druhé strany, ale zase musím uznat, když Sandra píše, že její dceři je OK, když "ji nechá být", tak asi nebude problém v tom, že by ji máma nějak frustrovala. Mám kamarádku, která takhle prefektně žila u svý mámy do 38 let. Sice nebyla úplnej příživník, o mámu se starala (nakupovala, vařila), vlastně jí dělala takovou domácí pomocnici. Ale do práce nechodila a nechala se živit z máminý penze. Její máma si ještě přivydělávala překladama, takže to celkem stačilo. Ovšem, když jí máma najednou umřela, zůstala zcela bezradná a během roku se z ní stala dokonalá somračka. Nedokázala se přinutit, aby začala žít svůj vlastní život a starat se o sebe, nedokázala přijmout dennodenní práci. Párkrát to taky zkusila, ale vždy se nějak pohádala (někdo jí všude "ublížil") a zase zůstala doma. Jak to s ní dopadlo nevím, už je to pět let, co jsem o ní nic neslyšela. Tak asi by měla Sandra buď zajít k nějakému doktorovi a poradit se, nebo, pokud to zvládne sama, tak dceru k pravidelnému životu nějak dostat! No, snad se to povede.

Četla jsem odpovědi na Váš dotaz,ale myslím si,že Vám moc neporadili. Dovedu se vžít do situace Vaší dcery. Stoprocentně ji chybí sebevědomí a to byste jí měla pomoct zvednout, kupte domů knížku na toto téma,jako že to máte pro sebe, nic jí o tom neříkejte, chvalte jí za vše co se jí podaří udělat, podporujte v ní pracovitost vlastním příkladem. Hlavně jí NIC NEVYČÍTEJTE. Může reagovat i sebevraždou. Cítí se k ničemu, nepotřebná, méněcenná, opuštěná. Jak asi může být takové mladé holce,která nemá své zázemí, svou vlastní rodinu a hlavně je invalidní?-překážka pro 80 procent kluků. I ten její se s ní mohl rozejít proto,že je invalidní. V dnešní době nezaměstnanosti je těžké najít si práci pro zdravého člověka. Pomozte jí finančně ve startu. Proberte s ní, co by jí bavilo dělat třeba to šití. Pak jí nakupte látky-např.na dětské košilky-stojí dnes kolem stovky a dají se ušít za třicet korun, kupte jí pořádný šicí stroj a zajistěte sama odbyt. Hlavně jí pořád chvalte,jak to má hezké,aby jí to bavilo. Nebo jí nakupte ubrusy a bavlnky,ať vyšívá a domluvte se s někým na trhu,ať to prodává. Buďte ten iniciátor,který bude vždy NA JEJÍ STRANĚ, hodně to potřebuje,myslím,že si myslí,že ji nemá nikdo rád-podle toho co jste o ní psala. Dávejte jí neustále najevo svou lásku,ať má oporu. Později toto vše bude dělat její partner, je zřejmě povaha,která nebude nikdy samostatná,ale tím se netrapte, dnes se dá uživit i tak,že pro někoho pracujete. Když jí nevyhovuje styk s lidmi,zaplaťte jí kurz např. účetnictví a může pracovat sama v nějaké kanceláři nebo doma. Hlavně jí dávejte najevo,že ji máte ráda. Myslím si,že je nevyzrálá a rezignuje na život, může to skončit i tragicky, možná byste mohla navštívit i psychologa,aby Vám poradil,nikdo o tom nemusí vědět a vy se přestanete trápit.

Souhlasim s Klarou.