Tehdy to byla "vrani" slavnost. "To bude tatova posledni party pro lidi, vid mami? A je Vlk, nebo Vrana?" „Tvuj otec je z Vlciho rodu, synu. Musi byt rozdilny ode mne a ja jsem Vrana. Vlci se musi zenit s Vranami a Vrany si berou Vlky. To je stary indiansky zpusob. Kdyz Vlk zemre, tak vlci rodina najme Vrany, aby mu udelaly velkou slavnost. To je stejne pro Vrany, jenze ty musi najimat na praci Vlky. Hrobnici, cisnici, kuchari a dalsi musi byt Vrany." "A ty jsi to, co je tva mama, vid? Co byla babicka? Vlk? Aha, proto tata byl Vlk. A teta Jenny a teta Mary – to jsou take Vlci, vid? Jak to, ze ja taky nejsem Vlk?"
     Protoze dite vzdycky nasleduje matcin klan. To je tak odevzdy. Joey si vzpomnel, jak mu mama prvne vypravela o jejich klanu – Vranach. Tenkrat si myslel, ze se muze dokonce naucit litat. Jednou pozoroval sveho pribuzneho, Havrana. Dival se na jeho cerne peri a videl, ze ma stejnou barvu jako jeho vlasy. Ptak se mu libil a byl pysny, ze je s nim pribuzny. "Ale nase duse mohou letat, vid mami?" To je jak se dostaneme do sveta snu... "A dostaneme se tak do jineho sveta, mami?" "Nase tela se nedostanou tam, kam az se dostane nas duch. Je to neco jako sneni. Nemuzes snit, kdyz nepujdes spat. A stejne to je se svetem duchu. Nemuzes tam jit, dokud neumres. Kdyz umreme, nas duch opusti nase telo a jde zpatky tam, kde byl Stvoritelem stvoren.A to je cas velike oslavy. Jsme nauceni neplakat moc pro ty, co nas opousteji, protoze pak by chteli zustat na tomto svete s nami. Pamatujes, kdyz dedecek umiral, tak rekl tete, aby moc neplakala. Rekl ji, ze neumi plavat!"
   Babicka rekla Joeymu, ze musi byt silny chlapec, a aby zkusil porozumet, ze takhle to chtel stvoritel. A take mu rekla, ze tatinka v jinem svete uz nic neboli. "Jenom telo citi bolest" rekla, "duse, ta je jako vzduch. Nemuzes ji videt, ale je tady. A kdyz jsi smutny, mysli na duse drahych, co nas opustily a ony ti pomohou.I kdyz odesly do jineho sveta, to jeste neznamena, ze te nemiluji." Joey si vybavil moudra babiccina slova a ted, kdykoliv mu bylo smutno, zacal myslet na tatuv spirit. Vzpominal, jak kdyz byl tata zdravy, jas se smal, jak si spolu hrali a dovadeli. Zjistil, ze kdyz takhle vzpomina, citi se znovu stastny. Byl rad, ze mu babicka poradila.

    Na pohrbu vsichni otcovi pribuzni sedeli pohromade. Behem obradu to bylo smutne, a on si vzpominal, ze nejaky chlapik stal vpredu a mluvil o otci. Co bylo zajimave, ze ho neznal, ze nikdy neprisel na navstevu, ale rozhodne mluvil o tatovi moc hezky. Potom pozval starou pani, aby se pomodlili v indianstine. Byla tak stara, ze jeji dcera ji musela vest. Teta Jenny a strycek Jack potom vstali a sundali deku z rakve. Byla to krasna deka a mela na sobe prisitou vlci hlavu malymi lesklymi knofliky. Slozili ji a dali ji Joeymu drzet. Potom nosici odnaseli rakev na hrbitov. Tam vsichni plakali, strycek Petr drzel maminku, ta plakala take. Lidi hazeli lopaticky hliny do hrobu. Joeymu se to libilo a rad by si hodil taky, ale vsiml si, ze zadne z deti nehazelo. Maminka mu podala ruzi a pobidla ho, aby ji hodil do hrobu. A ta se mu libila vic nez hlina. Maminka hodila svoji ruzi do hrobu take a rekla:"Sbohem Josefe! Zase se jednou setkame. Dekuji ti za nas spolecny zivot!" Po pohrbu se vsichni sesli v hale na caj a kavu. Byl tam taky dzus a keksy pro deti. Joey si vsiml, ze tam byla take doza s cigaretami. A bylo tam nakoureno! "Kouri za toho, kdo odesel", vysvetlila mu teta. I lidi co nekourili, si museli zapalit.

     A potom uslysel nekoho volat velice hlasite:" Vsichni Vrani stari, pojdte jist! Vsechny stare Vrany, prosim pojdte si sednout na sva mista v Potlatchove hale! Vsechny stare Vrany!" "Jdeme ted mami?" "Ne, stari lide jdou prvni. Rodina az posledni!" Staresinove Vran se zacali zvolna pohybovat k velike hale,. kde byl Potlatch, starenky s kvetovanymi satky na hlavach, opirajici se o hulky, starici s klobouky v rukach. Na konci haly byl povesen veliky vlci symbol. Male krabicky s indianskym vzorem byly polozeny na stole. Byl v nich bannock-chleba. Z kuchyne to vonelo. Maminka rekla Joeymu, aby si oblekl vestu z losi kuze. Byla to zvlastni vesta a byla na ni vysita velka cerna vrana. Joey si vsiml, ze spousta staresinu mela na sobe take potlatchove obleceni.Ta stejna starenka, ktera predtim rikala modlitbu, vstala a pozehnala jidlo, nez vsichni zacali jist. "Tata musel mit hodne pratel. To jsem rad, ze vsichni prisli!"

     "Vsichni Vlci staresinove! Vsichni stari Vlci! Prosim, sednete si!" Joey si vsiml, ze vsichni Vlci byli posazeni na jinou stranu haly od Vran.Potom sli ostatni lide. Vrany napred a za nimi Vlci. Tam bylo jidla! Losi maso, lososi, bile ryby, kruty, sunky... Joey nevedel, jak vubec muze vsechno snist ze sveho talire!  "Co nemuzes dojist, musis vzit s sebou domu. Tam to budes jist dalsi den a vzpomenes na Potlatch," vysvetlila mu maminka. Prekvapilo ho, ze muzi, kteri meli co to cineni s hrobem, jedli prvni, dokonce jeste pred starymi Vranami. Vsichni uz sedeli a nebo stali u zdi a zacalo se nosit jidlo. Vsichni byli stastni a chutnalo jim. Zaznel hlasity zvuk bubinku. Stary muz stal vpredu a chystal se neco rict o Joeyove tatinkovi.

  "Josef byl dobry muz. Kazdemu vzdycky pomohl a daval maso starym lidem. Jeho otec byl take dobry muz. Byl to muj pritel, kdysi davno. Jeho deti jsou po nem, to je jiste. Vsichni jednou musime jit, vsichni pujdeme na ta stejna mista. Ted pozadam svoji zenu, aby prisla sem a zazpivame pisen v nasi reci. Tahle pisnicka je pisnickou Josefova otce. A od nej ji znam." Joyemu se az zachvelo srdicko, kdyz stara dvojice bouchala na bubinek a zpivali pisnicku pro jeho tatu.Stara pani mela opravdu vysoky hlas a muzuv hlas byl stale jeste silny. Kdyz skoncili, vsichni jim tleskali. Dalsí vstala jedna velmi stara zena z rodu Vlku. V rukou mela talir plny oblibeneho jidla Joeyho otce. To byl zvlastni talir, zvany "ohnivy talir". Stara zena ve svem rodnem jazyce vysvetlila, ze talir bude spalen a ten kdo ho bude palit, musi poslouchat, co ohen rekne. Vybran byl Joeyho bratranec, Martin. Joey si velice pral, aby jeden den byl take takhle vyznamenan. Spousta dalsich lidi mluvila o otci, nekteri zpivali a hrali na bubinek. 

     Joey byl pysny, ze je Indianem a ze jeho lide se tady sesli, aby si pomohli v zarmutku. Vsichni uz byli najedeni a byl cas na vybirani Potlatchoveho poplatku. Babicka, maminka a Joey sedeli vpredu a divali se, jak lidi prichazeji. Napred Vlci. Prvni z nich daroval 100 dolaru a vsichni zatleskali. To bylo napinave. Vsichni chodili a davali penize a stary Indian vyvolaval jejich jmena a kolik dali. Joey premyslel jak bili lidi vlastne zjistuji, ke kteremu klanu vlastne patri. Mozna nemaji zadny klan a proste davaji.  Kdykoliv prisel s penezi beloch, stary Indian, ktery prijimal penize, velice pekne dekoval a vyjadril taky dik za to, ze svou pritomnosti poctil Potlatch. Pak se ozval potlesk a vykriky, Stary Indian oznamil, ze bylo vybrano 7 tisic dolaru a vsem podekoval. Ted uz byl cas zaplatit vsem lidem, kteri tam pracovali, ale napred dali stranou cenu rakve a cenu jidla. Zbytkem penez se zaplati hrobarum, nosicum, kucharum a cisnikum. Lide, kteri prijeli zdaleka, dostanou penize za benzin na zpatecni cestu. "Indianska zivotni pojistka", rekl jeden z Joeyho strycu a poznamenal, ze je to fantasticky zvyk, a ze doufa, ze nikdy nevymizi.

     Lide zacali odchazet, loucili se. Mnoho z nich si bralo jidlo s sebou domu a Joey ted pochopil, proc byly behem vecere rozdavany bile papirove sacky. Slysel znovu babiccin hlas:"Co nemuzes snist, vezmi s sebou!" Kdyz dojizdeli domu, byl Joey velmi unaven, ale byl stastny. Byl stastny, protoze byl na takove slavnosti, ktera se jmenovala Potlatch. Byl to pekny den a jak se tak koukal z auta nahoru, na oblohu, byl si jist, ze tata si to mysli taky.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada 

linkuj.cz vybrali.sme.sk