Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Ona sice tvrdí, že její krásná a hyperaktivní dceruška (20 měsíců) je její motivací k tomu, aby vydržela všechny trable, ale já se fakt bojím. Manžel mé dcery je t.č. již devátý měsíc ve vězení (způsobil před časem nechtíc dopravní nehodu, při které řidič protijedoucího auta zemřel). Jsme s ním všichni v neustálém kontaktu písemně, telefonicky i osobně = při návštěvách u něho "tam". Snažíme se jej psychicky podporovat a držet "nad vodou", protože i když si odpykává trest v té nejlehčí skupině, není to jistě nic růžového. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /> 

Jenže můj zeť "tam na Krymu" blbne, obtelefonovává všechny příbuzné, známé a kamarády, aby jeho ženu (t.j. mou dceru) hlídali! Jí píše žárlivé dopisy a dělá jí
neskutečně žárlivé scény do telefonu i při osobním kontaktu. Citově ji vydírá (vyhrožuje neustále sebevraždou, kdyby se na něho prý chtěla třeba vykašlat), a co je nejhorší – vymýšlí si nesmysly a strašně lže a podvádí. Vykládal nám všem, jak chodí k psychologovi, aby se zbavil své žárlivosti – nicméně časem vyšlo najevo, že "tam" nemají doktora-muže, ale doktorku-ženu, která ho vůbec nezná, přičemž u vychovatelů si taky nikdy nenahlásil ani prvotní konsultaci či prohlídku. Napovídal nám, že se na vedlejší  cele oběsil jeden vězeň a při naší návštěvě nám celkem věrohodně předvedl, jak je z toho šokovaný a vyřízený. Jenže lež má krátké nohy a tak opět vyšlo najevo, že si to náš milý zeť vymyslel, aby na sebe opět upoutal pozornost. Je to citovej vyděrač a to je hnusná vlastnost.  

Vykládá nám, jak už zaplatil všechny dluhy na výživném pro dvojčátka ze svého minulého vztahu a teď se provalilo, že dluží na jejich výživném víc než padesát tisíc korun. Když byl předminulou sobotu doma na opušťáku na 6 hodin, dcera ho poprosila, aby se jí podíval na těsnění u splachovače od WC, které jí v bytě začalo téct. On začal řvát, že se na to může vysr.., že si příště ani o návštěvu ven říkat nebude, protože kvůli tomu prý domů za ní nepřišel. Dcera měla menses, bylo jí špatně, tak neměla ani náladu a po tom sprostém řevu ani chuť na nějaké milkování. Tak na ní řval, že se mu určitě ku..í, že ji zabije a holčičku taky, že je mu všechno jedno a pak že zabije sebe, ale předtím ať se holky těší, co si užijou. Když mu dcera řekla, ať si teda udělá co chce, že už je jí to jedno, protože on se chová ohavně, praštil sebou na zem, objímal jí nohy, brečel a žebral, aby se s ním nerozešla, že bez ní nemůže žít...
Prostě z extrému do extrému – děs a běs. Už mi s tím leze pěkně na nervy.  Teď jsme mluvily s jeho bývalkou (je štastně vdaná) a ta nám ukázala dopisy, které jí zeť píše z vězení, že chce, aby se rozvedla a oni dva začali  spolu žít, že si s mou dcerou prý nerozumí a že ho prý nechápe. Jeho bývalka z toho byla v šoku a ptala se dcery i mne, co s tím má dělat, že zeťovi asi přeskočilo a že mu akorát napsala, ať laskavě platí na obě holčičky (dvojčátka) a dál že ji nic z jeho života nezajímá, ale on prý opruzuje pořád dokola.  

Moje dcera je z toho šokovaná, cítí se ponížená, svému manželovi přestává věřit a říká, že jí najednou asi spadly růžové brýle a že už ho asi nechce, že se s ním rozvede a radši bude s malou sama, protože zeť dělal a opět dělá jen dluhy,slibuje a neplní sliby a všem strašně lže. Byla u psycholožky, dostala nějaké silné antidepresivum III.generace a je totálně psychicky i fyzicky vyřízená. Teď o víkendu by měla za ním jít na návštěvu, ale doktorka psycholožka. (je to moje kamarádka) jí řekla, ať tam teď vůbec neleze, ať mu jen když tak napíše. Dcera už se bojí října, protože to má mít zeť další opušťák – a tak nevím, jak jí pomoct. Jisté je jen to, že se po těžkém a bolestném přemýšlení začíná rozhodovat pro rozvod a přidělení holčičky jen do své péče, čímž nastane pro ni v budoucnu asi pěkné peklo, které ona si ještě neumí ani představit. 

Přestože své dceři srdnatě dodávám odvahy a říkám jí, ať se nebojí, že se nic nestane, začínám trpět noční můrou strachu, aby ten můj nešťastný (pošahaný) zeť nakonec těm mým holčinám neublížil, protože až bude propuštěn z výkonu trestu, nejsem schopná odhadnout – jak se zachová a co udělá. A moje dcera před ním de-facto nemá kam utéct – to by musela jedině jinam – pryč z ČR, ale kam?

A sama s malým děckem ?

Nevím – poradíte ???

ODPOVĚĎ:

Milá Agáto, přečetla jsem si tvé psaní a chápu, že se o svou dcerku a vnučku bojíš. Je to hrozné, když máma vidí, jak se dítě trápí… Ale myslím, že se tvá dcera nemusí stěhovat do zahraničí, že se všechno dá zařídit i tady. Ale rozhodně vás všechny nečeká procházka růžovým krajem.

Teď si troufnu – nezlob se na mě – trochu popíchnout tvou dcerku: když věděla, že opustil už jednu ženu, dokonce s malými dvojčátky, měla asi trochu víc zauvažovat o své volbě. A snad si zjistit i něco bližšího o „druhé straně“… Ovšem, to je nejspíš to, co jsi jí asi před svatbou říkala i ty, že. Ovšem, řeči řeči řeči, ty jsou zcela na nic, když přijde na žhavé objetí a vášnivé slibovánky. A podle toho, co píšeš, umí tvůj zeť dokonale hrát fascinující divadlo.

Ještě jsem slíbila jednu odpověď „mámě Mileně“, která má vlastně podobný problém, jenže její holčička „ještě“ není vdaná… Prostě – zase budu používat citaci z Kudlanky –  ženský víc ukecá chlap-vlk, než  chlapeček-beránek… Máme už takovou náturu, že ten, co by na nás byl hodný a snesl nám modré s nebe i s hvězdičkami a měsíčkem, nám neimponuje tolik, jako nějaký divoký bouřlivák…

A moje rada? Tak ponejprv – nevím, jak jsi to zvládala tehdy, když dcera začala s drogami – rozhodně to muselo být dost zlé. Snad bys měla navázat  kontakt s nějakým tím psychologem nebo lékařem, a zjistit, jak to můžeš poznat… Dceři zatím nic neříkej, pokud by to opravdu nebylo ono, určitě by se cítila ublížená. Je to nesmírně citlivá věc… Věřím, že máš sama svých starostí dost, ale snaž se ji nějak zaměstnat, zabavit… Jak to má s bydlením, s penězi? Bydlí sama nebo s vámi? Asi na tom nebude zrovna růžově, že. Má nějaké kamarádky? Rozhodně se jí snaž dát najevo, že se ho nemá bát. Podívej, kdyby takhle pokračoval dál, určitě by nebylo od věci poradit se s nějakým právníkem nebo sociální pracovnicí. To je vskutku psychické vydírání a vyhrožování, a ona jako maminka od dítěte přeci potřebuje klid.

Jedno je jisté – on hledá „kam“ by se po absolvování své „zahraniční cesty na Krym“ vrátil, která z nich bude ta vstřícnější – vždyť ho čekají dluhy na obou stranách…Nejraději by proto umluvil obě…Ono totiž, nemýlím-li se, pro neplacení alimentů se také chodí do vězení…¨

Napiš něco bližšího, zatím držím palce a nebojte se ho. Pokud byste mu daly najevo strach, bylo by to určitě horší.

daniela – poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk