Byla jsem hodně překvapená, nečekala jsem to a už vůbec se mi nechtělo do bytu pořizovat ptáčka. Druhý den za mnou přijela rodina na návštěvu a Verča smlouvala jak nejvíc uměla, znáte to. Přidala se i starší dcera a babička, a tak mě umluvili. Vzpírala jsem se ještě chvíli kvůli kleci, koupili ji totiž nakonec novou, ale v telefonu mi vyprávěly, jak je krásná, růžová!!! To jsem si nedovedla představit do naší žluto-zelené kuchyně!! Stejně jsem to nakonec vzdala a Verča mi musela slíbit, že se bude o andulku starat.

     Tak moje mladší dcera dostala krásnou andulku – od svojí nejlepší kamarádky – doma je totiž chovají. Je tyrkysová se žlutým podbarvením, je to kluk a říkáme mu Honzík .Proč Honzík? Protože naše Verča už celých šest roků miluje svého spolužáka, nyní je jí 11let, představte si, tak dlouho jí to drží! Takže jak jinak se andulka mohla jmenovat?

     Když jsem se pak vrátila z nemocnice, vše už doma měly zařízené i ta klec nebyla tak strašně růžová, je hodně průsvitná .Zvykali jsme si s Honzíkem na sebe, manžel odešel do práce, holky do školy a já zůstala doma sama. Bylo mi přes den smutno a já začala s Honzíkem kamarádit čím dál víc.

Andulka, když je prý sama a navíc je to kluk a je ještě malá, tak je šance ho naučit ,,mluvit“. Tak jsem si řekla, že se o to pokusím, že ho budu učit. Když už byl trochu ochočený, tak jsem ho začala pouštět po bytě, sedal mi na rameno.Tak jsme spolu třeba seděli v křesle a já mu říkala: Honzí, Honzíku, Honzíček! A on to začal opakovat! Ani soused chovatel tomu nechtěl věřit, že by se to tak brzy naučil, ale říká se, že když jsou sami,  tak že se to naučí… A učila jsem ho dál. Nejlíp opakuje, když si ho dám na ruku, to úplně vyžaduje, abych se s ním přiblížila až k ústům, jako kdyby chtěl zobat a naslouchá, ani se nepohne.

     Většinou ráno začne říkat nová slova. Umí třeba: Honzíku-syčáku, miláčku, troubo, Jaroušku, Verčo, Jarčo, Honzí Honzí…Taky jsem jednou zkusila před ním říkat :p..o,č…..u a on to opakuje, jenže si to dal do spojení: Verčo-p..o a to mě dostal! a já už od té doby takový slova vůbec neříkám! Snažím se ho naučit třeba „dobrý den“, ale to se mu nějak nechce J…

    Vlastně si našel momentálně novou zábavu – sport, tak asi proto. Hraje totiž fotbal. Verča mu dala do klece asi 4cm velký míček, je bíločerný jako fotbalový míč a Honzík do něj strká hlavou a zobákem, při tom si povídá a také do něj kope nožkou, tak nějak do strany a běhá za ním. Je legrační, jak si při tom krásně hudruje.

Mám ho moc ráda, je už to člen naší rodiny. Věřte mi, kdo má strach pořídit si andulku, tak jak vidíte, opravdu ho mít nemusíte.

Jarka, Vysočina

linkuj.cz vybrali.sme.sk