Nemluvě o tom, že máme už doma ročního kocourka Sárina a čerstvě přivezenou kočičí holčičku Tracy.

     Tito naši chlupatí „podnájemníci“ byli předem odsouhlaseni a tedy jsme jakž takž na ně byli připraveni (nemluvě o starší psí dámě Ainny, která však s nadhledem jí vlastním tohle „naše“ kočičí obyvatelstvo bez protestů přijala).

     Ovšem – nečekané nadělení, které od minulého týdne naši potrhlou rodinku zvětšilo hned o kočičí trojčata – to je na mne moc…

      Snažila jsem se kocourky pro vás vyfotit, ale to bych byla úspěšnější ve snaze zachytit rozprchlé kapičky rtuti. Buď mám ve foťáku prázdný gauč (či křeslo), nebo – jsem-li úspěšná – zachytím i nějaký ten ocásek v letu…

     Tihle tři, když je pustím proběhnout po pokoji, jsou horší než pytel blech. Ale na druhou stranu je fakt, že co jsou u nás na "přechodném pobytě", nepotřebujeme televizi.

    Nechci je dát do útulku, ale nic jiného mi asi nezbude. Jednoho broučka se už povedlo udat – SLÁVA – ale dva jsou stále volní.     Tak zatím jen pevně věřím, že co nejdříve najdou svůj domov…