F : Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš  brečet, jak vypadáš.
F: Jak vypadám?
M: Normálka, jak bys vypadala.
F: To se  tě právě ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.
M: Já že se tě ptal? Mne je to přece  jedno.
F: Tak tobě je jedno, jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt  máš?
F: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem  říkal?
F: No, že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyt víš, že se mi  líbíš.
F: Jak moc?
M: Co jak moc?
F: Jak moc se ti líbím?
M: No  normálně – moc.
F: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
F: A jak  moc?
M: Šmarjá moc moc. Necháš mě, proboha, se dívat?
F: Já tě ruším? Tak já tě ruším a  blbě vypadám, že jo. Já tady taky
nemusím být.
M: mlcí ( a myslí si: nemusíš)
F: Ty  mlčíš? Takže tu nemusím být?
M: Cože? Ale jiste že tu musíš být.
F: Musím?  Tak já musím? Jisteže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale přece víš, že  tě miluju…
F: Nevím. Jak to mám vědet? Jak mě miluješ?
M: (Montoya předjíždí Schumachera) Co? Cože? Jo, miláčku, určitě
máš pravdu…
F: Jak  cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosím tě chvíli!... Jedou 49. kolo,  ještě tři a pak si budeme  povídat….
F: Musím ještě žehlit.
M: Tak běž  žehlit.
F: Jistěže, já mužu jít žehlit a ty se budeš dívat na blbou televizi.
M: (úpění) Tři  kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já!!!
F: Jistě, ty určite  vyžehlíš. TY něco uděláš. To bych se dočkala.
Kdy jsi tady naposled něco  udělal? C-O-K-O-L-I-V.
M: Nikdy.
F: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
F: Ne za chvíli. Hned je konec.  Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet
svý mládí s někým, jako seš  ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys, prosím tě, chvilku mlčet? (Martin odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je France .
Franka  naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů)
F: Myslíš, že jsem  tlustá? Asi bych to neměla jíst, co ?
M: Zoufale chytá hlavu do  dlaní....