Nesnášel jsem její různá prohlášení typu: Dneska ti to nešlo, ty si můj bejček, mám ovulaci... V klidu jsem sáhl po cigaretách na stole a zapálil si. Prošel jsem nahý pokojem a pak jsem za skříně vzal kufr. Můj starý kufr na služební cesty. Moc jsem ho nevyužíval, ale dnes se hodil. Byl to velký loďák, kam se mi vejde celý můj svět, který jsem měl u Petry. Petra pořád ležela nahá a pozorovala mě. Zpočátku pobaveně, ale měnila barvy, jak chameleon. Naskládal jsem si pár nezbytností do kufru. Trička, ponožky, kalhoty. Klidně jsem je skládal a pak jsem kufr zavřel. Na zipu cvaknul zámek. Usmál jsem se na moji bývalou ženu. Tak a je konec.
     „Petruško, myslíš, že budeš pořád šéfem situace?“ „Jak to myslíš?“ Znervózněla a já měl poprvé po letech pocit, že dělám jedinou správnou věc ve svém životě. Neuroticky se škrábala pod kolenem. „Jen tak. Víš mám tě plný zuby. Opravdu, plný zuby! Už druhý rok se hádáš o byt a tyhle mizerný věci tady. Fajn, nech si je.“ V klidu jsem odešel do koupelny a věnoval se sám sobě. Poprvé po letech jsem si užíval ranní sprchu. Voda krásně chladila a já se konečně cítil, jako chlap. Člověk by nevěřil, jak daleko dokáže zajít chlap, který má rád. Dokonce tak daleko, že už není chlap, ale zapomenutá pantofle pod gaučem. Cítil jsem se hodně zaprášený po letech soubojů o nesmysly.
     Přišla za mnou. Poprvé po letech za mnou přišla do koupelny a dokonce mne objala. Objímání dostávalo silně erotický náboj a já věděl, že dnes poprvé budu souložit se svou bývalou ženou. Už žádné milování, ale normální soulož. Z milování jsem si odnášel šrámy, ale dnešní soulož jsem si chtěl s Petrou užít. Po letech užít! Vzal jsem ji pod zadečkem a vniknul. Cítil jsem vzrušení až v malíččcích u nohou. První pomanželský sex s vlastní ženou. Už to nebyla moje žena, už to nebyl ten podivný ďábel posledních let. Byla to jednoduše ženská, která chtěla sex a já si ho užíval. Klidně a bez emocí. Petra se mi rozplynula v náruči. Její drápky se mi zatly do zad. Pak mě políbila ne tvář a odešla. Pustil jsem si sprchu a s úsměvem jsem se vykoupal. Věděl jsem, že to Petra vnímá jinak. Podle jejího podivného vidění světa, mi věnovala sex a já jsem tím pádem byl dlužník. Možná to platívalo, když jsem byl její manžel, ale dnes? Satisfakce? Nevím, nevnímal jsem nic z emoční úrovně sexu s bývalou manželkou. Seškrábl jsem si třídenní vousy a sbalil si své přípravky do taštičky na holení. Usmál jsem se na sebe do zrcadla a mrknul sám na sebe. Nemám rád lehkou infantilitu, ale tentokrát jsem si to užíval. Ukazováčkem jsem namířil na svůj obličej v zrcadle a vypálil.
    

     Vyšel jsem z koupelny a ze skříně si vyndal poslední oblek. Lehce elegantní a kvalitní oblek. Nosíval jsem ho jen na rauty, ale tentokrát jsem měl o důvod víc. Měnil jsem si život! „Ty si nebereš slipy?“ Zašveholila orgasticky uspokojené Petra. „Ne, slipy od včerejška nenosím, Petruško!“ Zkusil jsem i tri varianty košil v kombinaci s mou jedinou kravatou a pak jsem nepotřebné hodil do koše. Usmíval jsem se jako mentálně zaostalý, která dostal pusu od Anety, hrdinky nějaké televizní show. Svět umí být podivně absurdní. Léta jsem seděl dobrovolně v base a teď jsem si balil těch svých pár tretek a bachař mě pozoroval ostřížím zrakem.
     Byl jsem hotov. Vzal jsem kufr, tašku i notebook a vyšel jsem ke dveřím. „Měj se krásně, Petro.“
„Kam odcházíš.“ Cítil jsem, jak stojí v bojovné pozici za mnou. Jako puma, která chce skočit a zardousit. Jenže mě to dneska bylo opravdu jedno. Čekal jsem, že to udělá. „Petro, jak sis mohla všimnout, tak odcházím pryč. Už to tak bývá, že člověk s kufrem odchází na dlouho pryč.“ Díval jsem se na kliku dveří. „Ale vždyť jsi se mnou miloval!“ „Ano, miloval, nechtěl jsem tě nechat neuspokojenou. Aspoň budeš mít příjemnou vzpomínku.“ „Pavle, já tě miluji.“ „Petro, já tebe ne!“ Odešel jsem a bouchl dveřmi. Klíče jsem hodil do schránky a vyšel na ulici. Poprvé po letech jsem se svobodně nadechl. Byl krásný, letní den. Noc plná sexu i překvapení skončila.
    

     Věřím tomu, že člověk má někde svůj účet a nějaký barman s ním zúčtuje. Znuděná obsluha ovšem srdečně kašle na peníze a jen ti vmete do obličeje, kdy si se choval jako srab. ´Třikrát srab, dvakrát blb, jednou ubožák. No, žádnou slevu nedáváme – tak to máte na doživotí u nás v kuchyni!´ Dneska už jsem nechtěl být srab. Vlastně jsem nikdy nechtěl být srab. Moje představa romantického hrdiny se zvrhla v klasickou bačkoru. Kupoval jsem ženám květiny, psal verše. Dobýval jsem a bojoval. Rytíř bez bázně a hany a co jsem získal. Komplexy a deprese. Ne, ne a ne. Teď to bude můj svět.
     Je stejně zvláštní, jak vás reálné prožitky promění v dementa. Odevzdal jsem kufry do úschovny na Hlaváku a sedl si do KFC na Václaváku. V klidu jsem si užíval twister. Je zvláštní, jak chutná twister, když sedíte ráno před osmou v obleku ve fast foodu. Lidé se na mne usmívají a já nechápu proč. Dokonce se mnou jemně zaflirtovala mlaďounká obsluhující studentka. Raději jsem si otevřel noviny a v klidu se nasnídal. Nikdy jsem nevěřil na zásadní události. Vlastně, když někdo prohlásil, že se stala zásadní událost, tak jsem v tom cítil podvrh. Když byla doba odzbrojení, tušil jsem, že svět zbrojí dvakrát rychleji, když přišla sametová revoluce, tušil jsem, že jde jen o prachy, když svět bojoval za lidská práva, tak jsem chápal, že jinak z nich ropu nedostaneme.
     Už jsem byl starý na to věřit, že svět plný světlých zítřků, ale dnešek byl výjimečný tím, že byl a já vzal do rukou svůj vlastní osud. Dojedl jsem twistera, vzal notebooka a vypravil se do své nové kanceláře.

(Pokračování zas příště J) Radek Hromuško — Kostěj

linkuj.cz vybrali.sme.sk